Nedošlo ke katarzi ani k morální či strategické upřímnosti. Takzvané vítězství nic nezjednodušilo. V tomto smyslu je situace v Iráku a pravděpodobně v celém regionu právě tak špatná, jak to předvídali odpůrci války. Vedoucí politikové to ovšem popírají, jenže problémy se zhoršují. Voličstvo v obou zemích je stále silně znepokojeno příčinami i důsledky události, která by nyní už měla být součástí historie.

V Británii existuje fórum, kde se přehrává tento celonárodní angst. Je jím vyšetřování okolností smrti Davida Kellyho, které vede lord Hutton. Uvažuje se také o tom, zda byl Tony Blair příliš silně pod Bushovým vlivem. Problémem je, že se nenašly žádné zbraně hromadného ničení, a dalším problémeme je i každodení nekompetentnost koaliční správy, jíž jsme svědky v médiích každý večer.

Hutton a sebevražední atentátníci způsobují, že na to Britové pořád myslí. Huttonovy mikrootázky jsou analyzovány na pozadí makrokatastrofy. Blair čelí pochybnostem ohledně své důvěryhodnosti; čelí také kritice, týkající se jeho kompetentnosti v základních věcech. Nejenže neprezentoval národu poctivou verzi skutečné hrozby, ale zcela špatně usoudil, jak se bude konflikt vyvíjet. Toto si budou Britové brzo myslet. A vedoucí politikové byli v minulosti vykopnuti z úřadu za daleko menší chyby.

V USA je situace jiná. Tam se žádné Huttonovo soudní vyšetřování nekoná, není žádné jediné ohnisko. Média jsou příliš rozptýlená a stále ještě jsou příliš ovlivňována potřebou dokazovat si, že jsou "vlastenecká". Válka v Iráku se ještě nestala tématem celostátní debaty.

I když neexistují žádné důkazy, že se Saddám Husajn podílel na útocích z 11. září, polovina amerických voličů si to myslí. Takže Američané usuzují, že v této věci jde o bezpečnost jejich státu, a podporují Bushe déle, než se očekávalo.

Ale i zde se už vznášejí otázky, a protože jsou Spojené státy hlavním hráčem, znějí v Americe silněji než v Británii. Všichni pořád opakují, že se Irák nemůže proměnit ve Vietnam, ale začíná to vyvolávat ozvěny této velké americké existenciální noční můry. A nedávná investigace listu Washington Post odhalila více o manipulaci předválečné propagandy než Hutton kdy odhalí. Na Kapitolu se významní činitelé opakovaně ptají, proč bylo plánování pro období po ukončení války tak zoufale nekompetentní, a jednoslabičné Bushovy sliby, že terorismus nesmí zvítězit, nebudou předsvědčovat donekonečna. Pomalu si Američané uvědomují, že nebudují demokracii, ale teroristický stát, který dosud neexistoval.

Příští měsíc vyjde v nakladatelství Knopf kniha Imperiální Amerika od Johna Newhouse. A ta bude velmi vlivná, míní britský komentátor. Zabývá se nejen příležitostmi, kterých před útokem na Irák Blair a Bush skandálně nevyužili, ale analyzuje i, co by se stalo, kdyby Pentagon užil "iráckých taktik" pro válku proti Íránu a Severní Koreji.

V Británii Huttonovo vyšetřování asi Blaira nesesadí. S Bushem je to jiné. Navzdory jeho machistické sebedůvěře vypadá zranitelně. Nemá odpovědi na to, co se děje v Iráku a za další rok se možná Američané začnou ptát, co to má všechno znamenat. Tyto otázky by brzo mohl začít vznášet generál Wesley Clark, který byl proti útoku na Irák a který kdysi byl velitelem NATO na Balkáně.

Hlavním problémem je, že Irák je válkou, kterou Američané podporovali z důvodů, o nichž je nyní zřejmé, že byly falešné. Nenašly se zatím žádné zbraně hromadného ničení a situace na Blízkém východě se zhoršuje. Terorismus roste.