2. 5. 2003
Kartel politických stranV souvislosti s možnou kandidaturou Petra Pitharta do Ústavního soudu se šéf tiskového odboru Hradu Petr Hájek blýskl úvahou, "že být politikem není diskvalifikace pro jakoukoliv činnost". V české politické praxi to naopak vypadá, že být politikem nebo partajním souputníkem je to nejlepší doporučení nejen na kandidaturu do Ústavního soudu, ale také do všech "nezávislých" mediálních rad, komisí a fondů.
|
Jen pro ilustraci, zatímco v prvním složení Ústavního soudu bylo možné nalézt univerzitní profesory (Vladimír Čermák) exilové právníky (Vladimír Klokočka, Eliška Wágnerová) nebo politické vězně (Zdeněk Kessler, Antonín Procházka) tak nyní se v souvislosti s obsazením osmi nových soudců nejčastěji objevují jména členů politických stran jako Pavla Rychetského (ČSSD), Dagmar Lastovecké (ODS), Miloslava Výborného (KDU-ČSL), Stanislava Křečka (ČSSD), Vlasty Parkanové (KDU-ČSL) či Zuzky Rujbrové (KSČM). Zvláště případná nominace experta na bytové právo "doktora" Křečka by pěkně korespondovala s autoritou Ústavního soudu. Obdobná situace je u nominace do třináctičlenné Rady pro rozhlasové a televizní vysílení. Poslaneckou sněmovnu čeká nelehké hlasování, protože jistě nikoho nepřekvapí, že nejpočetnější skupinu nominovaných tvoří bývalí poslanci a senátoři politických stran (celkem pět) a bývalí radní (Žantovský, Macková, Novák) o jejichž nezávislé činnosti lze s úspěchem pochybovat. Na podzim minulého roku pak dala Poslanecká sněmovna při volbě do Fondu české kinematografie přednost komunistickému expředsedovi Jiřímu Svobodovi před předsedou PEN klubu Janem Stránským či šéfdramaturgyni ČT Alenou Mullerovou. Kartel českých politických stran tak jenom kultivovaněji pokračuje v praktikách komunistického režimu. Zatímco tehdy byla k jakékoliv funkci potřebná rudá knížka. U demokraticky zvolených zástupců nastává pluralita stranických průkazů. Pokud v minulosti Václav Havel kritizoval vypjatou stranickost, všepřítomnost politických stran a vyzýval k občanské angažovanosti, většina jej vnímala pouze jako jakýsi kolorit doby. Havlovy řeči o občanské společnosti byli zbytečně "moralistní" a podkopávaly důvěru v parlamentní demokracii. Politické strany logicky využily příhodného klimatu a začaly postupně obsazovat i ty instituce, které v normálních demokraciích zůstávají nezávislé. Tedy ze současné situace nelze obviňovat pouze politické strany, ale jsme to my sami, kteří jsme tak či onak volili (či nevolili) a neseme spoluodpovědnost za mnohdy tragikomickou úroveň české politické elity. Naše pasivita umožňuje politickým stranám neuvěřitelně drzé chování a okupování téměř celého veřejného prostoru. Současný varovný stav ukazuje, že demokratický systém nemohou představovat jen politické strany, ale že demokracie potřebuje také "vysmívanou" občanskou společnost a to především ve smyslu větší aktivity a kontrolní role společenských organizací, spolku a sdružení. Mimochodem nezdá se Vám, že Česká národní banka a Nejvyšší kontrolní úřad nevnímají realitu a změnu společenského klimatu v zemi? |