Vedoucí představitelé západních sdělovacích prostředků, kteří nás, pisálky v rozvojovém světě, často poučovali o etice novinářské práce, připustili, aby se sami - svolně, ano, nadšeně -- stali před Američany vedenou válkou proti Iráku i během ní -- nástrojem establishmentu. "Fakta jsou svatá, v komentáři si můžete napsat, co chcete" -- byl nám připomínán tento axiom z novinářské školy.

Objektivita je důležitější než vlastenectví, to bylo další kázání.

Vedoucí představitelé tohoto kmene, zejména dvě hlavní televizní stanice, rychle převzaly slovník propagandistických orgánů Spojených států a Velké Británie. Jakmile se vlády v obou těchto zemích rozhodly pro válku, bylo pochopitelné, že využijí všech prostředků k dosažení svých cílů. A k tomu mohlo být použito jakýchkoliv prostředků.

Psychologická válka je dnes uznávanou válečnou zbraní a tak nebylo nic překvapujícího na tom, že oficiální úřady si vypracovaly v tomto ohledu skutečnou dokonalost. V tomto případě si začaly vytvářet příslušné výrazy pro sebe i pro svou roli. Několik příkladů: Armádě, která provedla invazi, se začalo říkat "koaliční jednotky", zjevně jen proto, aby vznikl dojem, že tato armáda obsahuje kontingenty z celé řady různých zemí a má základnu široké podpory, takovou jakou měla válka v Perském zálivu v roce 1991.

Avšak, jak je dobře známo, jde jen o dvě země -- jedna z nich, samozřejmě, je nejmocnější zemí světa a rozhodla se jednat jednostranně, proti přání drtivé většiny členů Rady bezpečnosti OSN.

"Spojenci", to je další výraz, kterého se běžně užívá k zakrytí ošklivé reality, spolu s výrazem "Operace svobodu pro Irák" a s výrazem "osvobození" Iráku. Západní sdělovací prostředky tyto výrazy rychle přijaly, v reportážích z války i ve svých komentářích. V důsledku toho zcela zmizel rozdíl mezi oficiální verzí událostí a neoficiálními sdělovacími prostředky.