Spojené státy americké nyní demonstrují, jak budou trvale svobodně zbavovat vybrané země diktátorů protiamerických a dosazovat diktátory proamerické. Někteří naši čelní politici nás snaživě ubezpečují, že sdílíme se Spojenými státy stejné kulturní hodnoty euroamerické civilizace. Doufám, že tak docela nesdílíme a sdílet nebudeme. Havlův koncept humanitárního bombardování u nás nezdomácněl. Za to si máme asi zvyknout na pohádky pro blbé děti, o nichž jsem si po letech normalizace myslel, že je uslyším nanejvýš sporadicky. Že se v antických bájích vedly války kvůli krásné Heleně je obecně známo. Že se vedou trestní výpravy proti Miloševičovi jaksi osobně, tomu není inteligentní dospělý občan nakloněn věřit (s "kolaterálním efektem" tisíců mrtvých civilů v Srbsku). Ještě neupadl v zapomnění Afganistán. Živého či mrtvého Ládina kdo přivede... Kdo bude osobně dále na řadě? Nyní se prý vede válka proti Husejnovi, zase nějak osobně. Jenže Iráčané jsou na diktátory zvyklí a nebrání diktátora, ale svoji vlast proti vetřelcům bez ohledu na národnostní a náboženské rozdíly. Podle mínění ministra Tvrdíka však brání svoji vlast mnohdy nečestně, neboť nenosí uniformy. Asi nechtějí být americky svobodni a zaplatit náklady na své osvobození vlastním přírodním bohatstvím. Neprojevují dost vděčnosti za to, že jim bude humanitárně pomoženo po létech hospodářských sankcí, jimž je vystavili nynější pomahači. Kolik je ještě na světě národů, které budou americky zcivilizovány bez ohledu na rozhodnutí OSN? Asi hodně, neboť USA označují OSN za irelevantní.