Česká vláda neví, kam fouká vítr. Tak její stanovisko je pro jistotu přesně uprostřed mezi postojem USA a Velké Británie na straně jedné a Německa, Francie a Ruska na straně druhé. A když je slyšet cinkot amerických dolarů, sympatie se přiklánějí na stranu USA. Takový postoj nahrává komunistům a to je samozřejmě smutné. I spojenec USA má přece právo projevit svůj názor a nesouhlasit s názorem toho silnějšího a bohatšího.

Podle pana Tvrdíka je odsouzení hodné, když Iráčané v civilu bojují. Odsouzení hodné zřejmě není, když USA v rozporu s mezinárodním právem a bez pověření Radou bezpečnosti napadnou cizí zemi. Přece se nedohodlo -- tady postavíme armádu my, tady vy a uvidíme, kdo z koho. Iráčané o válku nestáli a mají právo bránit se ve vlastní zemi všemi prostředky. Nebo ne, pane Tvrdíku?

Samozřejmě jsem dalek toho, abych obhajoval režim Saddáma Husajna. Je zřejmě zodpovědný za smrt stovek, možná tisíců osob vlastní země. Připadá mi ale poněkud podivná varianta osvobození, při níž spojenci zabijí možná srovnatelný počet obyvatel (bude-li se Bagdád bránit, dá se to očekávat). Myslím, že to, jaký režim bude panovat v Iráku, je vnitřní věcí Iráčanů. Američanům také nikdo nediktuje, jaký mají mít režim a jak smí být vyzbrojeni.

Na straně USA mi chybí moudrost a pokora. Schopnost pochopit jinou mentalitu, přiznat jí právo na existenci.

V dávných válkách či bitvách se čelní představitelé země přímo účastnili bojů. A tak vás, pánové Bushové, Blairové, Tvrdíkové, ale i Husajnové ... vyzývám -- jde-li vám tolik o ideály nebo pomoc utlačovaným, postavte se do první linie bojů. Nenechávejte kvůli "vlastní slávě" nebo "zodpovědnosti za prosperitu" umírat mladé kluky. Jsou mladší než vy a možná někteří ani neví, proč vlastně umírají. Přece nebudete tak zbabělí, abyste se báli o vlastní život.

A možná ubude válek ...