Dále V. Špidla tvrdí, že stanoviska k legalitě zásahu jsou rozdílná. Má pravdu, neboť i právní názory se mohou lišit a i právní názor lze koupit. V té souvislosti si vzpomínám na jiný případ.

V roce 1995 byl novelizován zákon o VZP. Nově bylo ustanoveno, že funkční období člena správní rady VZP se prodlužuje na čtyři roky (z dosavadních dvou let). V roce 1999 se pak stalo, že více než třetině členů správní rady (včetně předsedy) ony 4 roky již uplynuly, "předseda" nicméně stále svolával zasedání správní rady. Tito "členové" si tedy nechali vypracovat právní stanovisko od jistého docenta Právnické fakulty v Praze. Ten za příslušný honorář vyložil ustanovení tak, že se funkční období prodlužuje ne na, ale o čtyři roky- tedy na šest let, takže mohli hospodařit se stamilióny a vyjadřovat se k hospodaření s desítkami miliard i nadále. Protože zákon může vykládat jen soud, podal jsem za Ministerstvo zdravotnictví určovací žalobu na platnost mandátů členů správní rady VZP. V prosinci 1999 jsem na funkci ministra rezignoval a na moje místo byl jmenován V. Špidla. Hned v prvním dnu funkce nechal stáhnout určovací žalobu, aby několik mužů mohlo nerušeně uplatńovat svůj vliv i bez mandátu.

Stažení určovací žaloby nemůže mít jiný výklad, než snahu, aby pravda nevyšla najevo.

Také trval na stažení trestních oznámení podaných na základě kontrol hospodaření v nemocnicích. Nechtěl si nechat vysvětlit, že to není možné. Jediným výkladem je snaha o nevyšetření a nepotrestání. Někde jsem četl, že je to čestný a zásadový člověk. Myslím, že aspoň jednu zádadu má.