Irák stále ještě nemá oběť, hrdinu války, symbol "obrovského odporu" ale záběry vážně zraněného chlapce, ženy a starce, kteří byli vyneseni ze sanitky v Basře a z nichž kapala krev, vedle zprávy o 14 Iráčanech, usmrcených na tržišti v Bagdádu, symbolizují, že vstupujeme do nové fáze války.

V této fázi budou koaliční jednotky bojovat o srdce a mysl irácké veřejnosti, která dosud nehrála takovou roli, jakou spojenečtí váleční plánovači očekávali. To, jak se bude chovat irácká veřejnost, bude ovlivněno dvěma důležitými otázkami: kolik obětí veřejnost utrpí a jak bude řešena krize ohledně potravin, vody a lékařské pomoci.

Americké a britské bombardování populačních středisek nerozlišuje mezi šiity či sunnity, mezi členy ozbrojených jednotek, vojáky či příslušníky kmenů. "Zabíjeni či zraňováni jsou všichni, a to mezi obětmi vyvolává solidaritu," konstatoval jeden člen irácké opozice, který žije v Londýně.

"Je to velmi citlivá situace, v níž by se mohlo začít být jasné, že osvobození, jehož jménem koaliční jednotky přišly, se stalo slepou válkou. Civilisté, kteří si přejí smrt Saddáma Husajna, avšak najednou vidí, že členy jejich rodiny anebo jejich sousedy usmrtila americká bomba, se nemohou radovat. Je možné, že budou ochotni tolerovat oběti, pokud si budou vědomi toho, že se blíží porážka Saddamových lidí."

Překážkou revoluce, kterou očekávala spojenecká koalice, je nejistota irácké veřejnosti ohledně průměhu války a časového sledu, v jehož rámci jsou svědky přítomnosti amerických vojáků v hlavních iráckých městech, avšak zároveň intenzivní činnosti vojenských a bezpečnostních složek strany Baath v těchto městech.

Význam Basry nespočívá pouze v tom, že je to velké město (žije v něm asi jeden milion obyvatel a dalších cca 500 000 žijí v okresu Basra) , ani ve schopnostech koaličních jednotek okupovat takové město, ale ve vnitřním napětí, které existuje mezi velkým počtem obyvatel, kteří trpěli útlakem od Saddáma Husajna a malou prosaddámovskou elitou, která městu vládla...