Velmi často se státní úředník schovává za (vlastní interpretaci) předpisů, které pocházejí z vyšších vrstev hierarchie, aby se nemusel snažit nalézt lepší řešení. Málokdy nalezneme v České republice lidi, schopné vyřešit neočekávanou situaci - v takových okamžicích si většinou nad věcí všichni umyjí ruce a přenechají problém kolegovi. Až problém nakonec skončí na stole u nadřízeného, který, bohužel, "není zrovna přítomen".

Jestliže vyřešit určitý problém není součástí vaší práce (anebo to součástí vaší práce je, ale nikdo to nemůže dokázat a šéf "není přítomen"), proč si unavovat mozek úsilím snažit se o něčem samostatně rozhodnout?

Je to důsledek školství, které nutí děti, aby se memorovaly fakta, namísto aby rozvíjel jejich tvůrčí schopnosti, důsledek existence rodičů, kteří si vynucují disciplínu, která však není založena na systému pravidel, odpovídajících etickému a praktickému způsobu chování, ale na potřebě rodičů nebýt vyrušován. Tak často to, co dítě nesmí dělat, dělají rodiče, takže z toho u dítěte vzniká dojem, že člověk má v životě povinnost poslouchat a plnit předpisy nikoliv proto, že jsou ty předpisy správné a rozumné, ale prostě proto, že o tom, že "ty budeš poslouchat" rozhodl někdo silnější.

Je velmi nebezpečné domnívat se, že nejdůležitější věcí v životě je soubor předpisů či pravidel, i když jste s nimi v jiné situaci a za jiných okolností souhlasili, protože to znamená, že se vzdáte etiky, pravdy a poctivosti. Proč? Protože každé rozhodnutí musí být založeno na nejlepším úsudku, týkajícím se každé dané jednotlivé věci samostatně. Člověk by taková rozhodnutí měl činit s pevnou páteří a s touhou jednat k všeobecnému prospěchu. To, že je někdo součástí nějakého týmu, neznamená, že má člověk povinnsot slepě jednat ve prospěch toho týmu. Tento druh chování je charakteristický pro vojáky, stoupence náboženských sekt, sportovní fanoušky a členy mafií. Ti, kdo samostatně přemýšlejí a kdo usilují o to nejprospěšnější, se snaží jednat podle svých zásad.

Tak jako v nedávném případě Jana Kasla, i nyní se všichni soustřeďují na to, že se "špatná" Hana Marvanová zachovala jako rebel. Hovoří se o loajalitě a nikoliv o tom, že člověk má právo dodržovat své principy.

Hana Marvanová - stejně jako celá Unie svobody - kandidovala ve volbách s tím, že se staví proti vyšším daním. A když vrátíme trochu zpět do minulosti, Čtyřkoalice (později Koalice) vznikla jako reakce na opoziční smlouvu. Co bylo špatného na opoziční smlouvě? Že to byla oportunistická dohoda, kdy se ODS vzdala velké části svých pravicových ideálů (sic) za klíčová křesla v mocenské struktuře České republiky - ODS dostala funkci šéfa Senátu, ovládla RRTV, začala mít vliv na Českou televizi, na Národní galerii... Špatné na opoziční smlouvě bylo to, že ČSSD a ODS před jejím uzavřením kandidovaly ve volbách na základě údajně neslučitelných a absolutně protikladných ideologií. Každá z obou těchto stran se nabízely jako absolutní protilátka vůči druhé straně, ale nakonec utvořily alianci. Problémem s opoziční smlouvou bylo přesně to, že účastnické strany se vzdaly svých základních příslibů voličům za určitou míru moci.

Co dělá Unie svobody, když hlasuje pro zvýšení daní (a pro absurdní zdanění "bohatých")? Hlasuje přesně opačně ve srovnání s tím, co slibovala voličům během volební kampaně. To tedy znamená, že Unie svobody svým voličům lhala - ti se domnívali, že hlasují pro liberální stranu pravého středu, jejímž oficiálním programem byl příslib nezvyšovat daně takovým selektivním způsobem, jak to nyní činí socialistická vláda Vladimíra Špidly.

Hana Marvanová byla jediným členem Unie svobody, která měla slušnost nezradit program, na jehož základě byla zvolena.

Problém je, že mnoho lidí si myslí, že slepá poslušnost a mafiánská loajalita vůči určitému týmu jsou důležitější než zásady.

Členové Unie svobody opakovali v médiích o minulém víkendu, že dohoda je dohoda. Ale jestliže je dohoda dohoda, proč je dohoda Unie svobody s ČSSD a KDU-ČSL, v jejímž rámci se stala US členem vládní koalice, důležitější než dohoda, kterou Unie svobody uzavřela se svými voliči?

Kolikrát jsme slyšeli, jak Unie svobody opakuje, že kandidují na základě svého programu,a že vstoupí do koaliční vlády pouze pod tou podmínkou, že jejich posvátný liberální program nebude rozmělněn?

No, Unie svobody se však nyní zachovala - s výjimkou Marvanové - úplně stejně jako ODS během předchozího volebního období - odhodila ideologii a svůj politický program výměnou za ministerstva a za moc.

Unie svobody přišla o poslední známky důvěryhodnosti - o image poctivé verze ODS. Nechala se zkorumpovat touhou po moci - stejně jako každá jiná strana.

Pro Marvanovou je velmi obtížné, že ji jaksi mnoho lidí nenávidí. I když má hodně sympatizantů, stále ještě zároveň vyvolává u mnoha lidí silné reakce. U některých to hraničí téměř s fyzickým odporem. Slyšel jsem o minulém víkendu od kolegů novinářů, že možná Marvanová udělala nyní něco, co lze interpretovat v dobrém světle, ale že jí "prostě" nevěří a nemohou ji podpořit, protože ji nemají rádi. Je to většinou iracionální averze.

Mám ale podezření, že mnoho lidí reaguje tak vášnivě a emocionálně proti Marvanové zřejmě proto, že Marvanová porušila určitá mlčky dodržovaná tabu v české společnosti. Marvanová odmítá chovat se tak, jak se od ní očekává. I jako žena se v osobním životě chová tak, jak se v této společnosti tradičně chovají jen muži (volně, má svůj život pod vlastní kontrolou, má různé partnery, nemá rodinu). Marvanová vytváří dojem, že je jiná (a to je považováno v místní kultuře za neodpustitelné). Lidi na ni reagují emocionálně a záporně myslím právě proto, že porušuje společenská tabu.

I tímto svým posledním "přečinem" se Marvanová dotkla dalšího citlivého bodu, tím, že hraje osobu, která údajně vystupuje na základě svých princip. Říkám "hraje", protože jen velmi málo lidí věří, že za jejím činem nebyla žádná politická motivace, že se Marvanová rozhodla skočit z Titanicu, jímž je US-DEU a že ji zachrání oni skutečně pravicoví voliči, jimž se dostane informace, že Marvanová "opravdu věří v pravicové hodnoty". Samozřejmě, že si Marvanová - je právník a politik- vypočítala, že její čin bude pro ni výhodný. Avšak ať už je to upřímné nebo ne, nicméně se Marvanová odvážila postavit se proti typickému, pragmatickému, oportunistickému postoji českých občanů - tím, že se postavila za své principy.

Marvanová na sebe přijala hlavní roli ve hře, kde dává hrdinka přednost tomu, aby byla potrestána, než aby se zpronevěřila svým zásadám. Až na to, že takoví lidé nejsou v této společnosti zrovna populární. Česká společnost vůbec nemá moc ráda hrdiny. Protože Češi se dokáží bystře dívat (mají dlouholetou zkušenost s pokrytectvím mocných) a vždycky vidí za hrdinou lidskou bytost. Vždycky si povšimnou chyb, které zlikvidují auru hrdinské nadlidskosti.

Mnoha lidem se také vůbec nelíbí, když Havel nebo někteří "intelektuálové" se pokoušejí hrát tyto role, kdy riskují odvážní lidé své bezpečí jménem nějakého subjektivního principu. Tendence v české společnosti je vždycky ta popřít legitimitu takového hrdiny poukazem na to, že určitě má ve skříni nějakého kostlivce a neseriózní úmysly. A hlubší analýza většinou odhalí, že hrdina opravdu měl nějaké skryté motivy. Marvanová nyní znovu platí cenu za to, že se postavila do role "hrdiny".

Je ale důležité se zmínit o tom, jak absurdním projevem neúcty k demokracii se provinil Vladimír Špidla. Jak je možné, že vůbeec mohl uvažovat o tom, že by měl demokraticky zvolený poslanec přijít o svůj mandát jen proto, že hlasoval určitým způsobem! Je neuvěřitelné, že Špidla otevřeně projevil neúctu vůči české ústavě, která jasně praví, že poslanci musejí mít vždy právo hlasovat podle svého svědomí. Politický dokument, podepsaný vládními stranami, projevuje neúctu vůči ústavě tím, že očekává, že politické strany mají právo předem rozhodnout, jak jejich poslanci budou hlasovat. Špidla zachází ještě dál, chce disidentku rovnou vyloučit. Je to závan vzduchu z rudých dob, kdy se očekávalo, že každý poslanec bude hlasovat tak, jak si přeje komunistická strana...