Je zřejmé, že obří a velice nákladné policejní manévry v Praze byly máchnutím do prázdna. Je otázkou dalšího zjišťování, proč došlo k tak neuvěřitelně velkému omylu v policejních odhadech o počtu a agresivitě demonstrantů. Vzhledem k tomu, že jak svolavatelé veřejných shromáždění, tak i Občanské právní hlídky již v předstihu veřejně sdělovali vcelku správné odhady, je pravděpodobný záměr, nikoli bezděčný omyl. Policejní manévry, soustavné vyvolávání psychózy ohrožení strašení zavedením výjimečného stavu, rušení provozu škol a úřadů, faktické vyhánění lidí z města, šíření poplašných zpráv policejním nesmyslům nakloněných až servilních hromadných sdělovacích prostředků, to vše mohlo mít svůj účel ve snaze představit českému měšťákovi policistu jako zachránce, dále posílit prestiž rezortu vnitra a ukázat světu, jak snaživým hostitelem ČR je. Pod záminkou schůzky NATO v Praze se represivní složky náležitě vybavily a připravily do budoucna. Tady někde hledejme příčinu tak obrovského, dost možná docela vítaného a prospěšného omylu. Postup úřadů však vzbuzuje nejen závažné politické, ale i právní pochybnosti. Proti akci NATO chtěla řada lidí (a zdaleka nejen anarchistů nebo členů KSČM) protestovat. Pokud pomineme vyvolávání strachu z účasti soustavnou policejně-mediální kampaní, pak je tu problém uskutečnění jejich ústavního práva shromažďovacího. Podle zákona č. 84/1990 Sb. ve znění letošní novelizace zákonem č. 151/2002 Sb. podali svolavatelé v náležitém časovém předstihu písemná oznámení na příslušné úřady. Stalo se tak i v případě průvodu, který měl jít dne 21.11. 2002 z náměstí Míru na I.P.Pavlova, pak po severojižní magistrále před Nuselský most na náměstí Hrdinů. Ale byla i jiná shromáždění a další rozhodnutí o uzavírkách (celkem byla vydána čtyři).

Pokud by měl úřad za to, že je dán některý z důvodů zákazu, tak by musel shromáždění do tří dnů od oznámení zakázat. To se nestalo. Proto se měl a mohl uvedený průvod za náležité úřední a policejní asistence uskutečnit. Jenže mezi tím bylo vydáno rozhodnutí odboru dopravy Magistrátu hl.m. Prahy jako silničního správního úřadu datované sice 24.10. 2002, ale ve skutečnosti "vypravené" až 6.11. 2002 (Nuselský most a okolí). Další rozhodnutí dokonce až 13.11. (Obecní dům a okolí). Na jejich základě uvedené komunikace zatarasili policejní bijci. Průvod řádně oznámený a nezakázaný, případně i další shromáždění tak byla fakticky zčásti nebo zcela zmařena.

Přitom uzavírkou komunikací podle silničního zákona došlo k omezení ústavního práva shromažďovacího, jež má podstatně vyšší právní i politický význam, než nějaké stanovování uzavírek a objížděk - to ostatně především pro motorová vozidla. Jde o postup, který se může fakticky rovnat zákazu daného shromáždění (průvodu).

Nyní podrobněji k rozhodnutím silničního správního úřadu: jde o správní rozhodnutí, na něž se vztahují veškerá ustanovení správního řádu pouze s několika výjimkami: především případné odvolání nemá odkladný účinek. Ovšem protože není nijak výslovně určen okruh účastníků řízení, je nutno aplikovat příslušné ustanovení správního řádu a za účastníka považovat každého, kdo - pochopitelně vedle žadatele - může být opatřením přímo dotčen ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech. Tedy každý rezident bydlící v území uzavírky, ale také každý podnikatel či firma zde provozující svou činnost. A samozřejmě i svolavatel řádně oznámeného a nezakázaného shromáždění, jež se v tomto území má konat nebo průvodu, který tudy má v rozhodné době projít.

Jde tedy o neurčitý okruh účastníků. Zde je nezbytno ve smyslu správního řádu doručovat veřejnou vyhláškou, tedy vyvěsit rozhodnutí na úřední desce příslušného úřadu - a rovněž úřadů městských částí, jichž se uzavírky či objížďky týkají. Magistrát však rozhodnutí doručil pouze žadateli (ministerstvu zahraničí) a podle vlastního tvrzení pouze "informativně" vyvěsil ta čtyři rozhodnutí na své úřadní desce, bez vyznačení data vyvěšení, bez poučení, že jde o doručování veřejnou vyhláškou účastníkům, kteří úřadu nejsou známi. Pokud rozhodnutí ohledně Nuselského mostu bylo vyvěšeno opravdu 6. 11. 2002 (ale ještě 11.11. tam prokazatelně nic neviselo - úřední desku Magistrátu sledujeme každý týden, takže je to vyloučené), pak by doručeno všem účastníkům bylo až patnáctým dnem vyvěšení, tedy 21.11. a vykonatelné by rozhodnutí bylo následujícího dne, tedy až 22.11. - ale uzavírka byla nařízena již od 19.11. (ulice kolem "Pakulu") a od 21.11. od 5 hodin ráno (samotný most). Takže magistrát a policie uzavíraly tyto komunikace na základě zjevně nepravomocného a tedy nevykonatelného správního rozhodnutí, což je velmi hrubé pochybení. V kontextu znemožněného průvodu je to tím závažnější.

V případě uzavírek kolem Obecního domu bylo rozhodnutí "vypraveno" až 13.11. 2002. Pokud by od této doby viselo na úřední desce, bylo by doručeno až 28.11., tedy dávno po celé té pražské sedánce NATO. Takže opět došlo k uzavření prostoru na základě nepravomocného a nevykonatelného správního rozhodnutí.

Proti těmto konstatováním jsou myslitelné dva racionální protiargumenty: prvý, že jediným účastníkem řízení o uzavírce je žadatel a jen jemu se doručuje. Jde o nesmyslný názor, nicméně Magistrát právě z něj zjevně vycházel. Pravdu by měl, pokud by zákon výslovně toto stanovil. Jinak nelze takový výklad obhájit.

Druhým argumentem by mohlo být: ve smyslu zákona o pozemních komunikacích a usnesení Rady hl. m. Prahy z 5.3. 2002 šlo o akci konanou ve veřejném zájmu, na což odkazuje i odůvodnění zmíněných rozhodnutí o uzavírkách. Toto prohlášení účelu uzavírky za veřejný zájem je podloženo příslušným ustanovením zákona o pozemních komunikacích, jež však v takovém veřejném zájmu dovoluje pouze zakázat na uvedených komunikacích státní silničních vozidel, tedy parkování - a při porušení tohoto zákazu dovoluje odtažení vozidla na náklady jeho vlastníka. Usnesení Rady rozšiřuje ovšem jaksi navíc, bez právního podkladu režim veřejného zájmu na "veškerá dopravní opatření". To je však chybné a netřeba k tomu proto přihlížet. Usnesení Rady nemůže jít mimo meze zákona.

Ani v druhém případě nejde o argument, který by zhojil vady rozhodnutí nebo stanovil nadřazenost uvedeného "veřejného zájmu" nad ústavou zaručené právo shromažďovací.

Je určitě velkým štěstím, že se demonstrace ke schůzce NATO obešly bez násilných konfrontací. Bylo by velmi nešťastné, pokud by policisté bránili uzavírky stanovené nepravomocnými rozhodnutími a při tom došlo ke zraněním, škodám, k následnému podávání žalob, vyšetřování apod. Vedení města, policie i magistrát měly tentokrát nezasloužené štěstí, i když nějaké to odvolání, např. svolavatele zmařeného nebo zčásti zmařeného veřejného shromáždění nelze vyloučit - navíc se zde nabízí argument, že došlo k výrazně většímu omezení práv osob, než bylo opravdu nezbytné.

Podstatné je, aby do budoucna nedocházelo k vydávání a doručování správních rozhodnutí vadným způsobem a aby se uzavírek a objížděk pozemních komunikací nezačalo nezákonně užívat jako zástupného nástroje ke zmaření "úředně nežádoucích" ale nezakázaných veřejných shromáždění. To bychom se dostali tam, kde v letech 1988 - 1989 byl někdejší Národní výbor hl. m. Prahy, který otevřeně zneužíval zvláštního užívání veřejných komunikací podle silničního zákona k maření nežádoucích, opozičních demonstrací a shromáždění.