Oživení tak přinesl především klip z manifestace komunistů, na níž Grebeníček nazval Bushe "planetárním magorem"  a premiéra Špidlu "provinčním dévotním patolízalem" (Svoboda: "Jak se kdo vyjadřuje, tak také uvažuje."). V rámci diskuse pak zejména na dálku vedená polemika Petra Uhla a ministra vnitra o adekvátnosti počtu připravených policistů  a nákladnosti příprav (Uhl: "Kde byly tajné služby a co zjistily?"). Platí sice, že po bitvě je každý generálem, nicméně bez ohledu na vysvětlení Grosse je třeba vidět, že odstrašující strategie byla důsledná, nebyla jen taktikou, protože připraveno bylo skutečných, nikoli fiktivních 12000 mužů. Shrnul bych to objektivně takto: Jestliže neselhala příprava (rozhodně lépe je více než méně), totálně selhaly odhady (a zřejmě již zmíněné tajné služby).

V rámci výše avizované snaživosti je třeba zmínit i to, jak se účastníci se skautským zápalem navzájem podporovali a odvolávali nejen na štěpná vyjádření Bushe, Špidly, ale hlavně na ("správná") slova partnerů v diskusi. Prostě souznění a sebeuspokojení mimořádné. Svoboda několikrát prohlásil, že "organizace byla na špičkové úrovni," Tvrdík byl nadšen "prezentacemi, které přinesou státu miliardy". Je pravda, že novinářská obec pochvalami politiků dost skrblí a s oblibou se často nimrá v marginalitách, samochválu však příslovečně doprovází nepříjemný odér. Neproporcionální přístup k dění je pak třeba spatřovat například v tom, že politici chválili - vedle sebe samých a organizátorů - též (odůvodněně) policisty a samotné Pražany. Paradoxně však neocenili velmi přijatelné chování (převážně našich) demonstrujících.

Špona

Předseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD) byl formálně hlavním aktérem v sobotním popoledním čase, protože na obrazovce zůstal po celou dobu trvání pořadu. Z hlediska dojmu však, alespoň u mne, zvítězila Miroslava Němcová (ODS), a to především proto, že působila živěji a připraveněji. Konec konců, dost nevýrazně na druhé straně působili i Pavel Kováčik (KSČM) a Vilém Barák (Euroskeptická iniciativa).

Pokud však jde o věcnou podstatu poskytovaných vyjádření, zde ani místopředsedkyně PS ČR moc nepřesvědčila. Neměla ostatně moc šancí, současné  zániky hvězd a překotné výbuchy kandidátských nov na nebi strany modrého ptáka příliš možností pro racionální výklad neposkytují.

Strana rudé růže má v osobě předsedy sněmovny politika slušné celostátní úrovně. V minulosti se proslavil srdnatými útoky na svého předchůdce ve funkci. Zaorálek reaguje pohotově, byť s rozvahou v hlase, vyjádření mají hlavu a patu, ale to za časté platí jen pro izolovanou, jednotlivou odpověď. Jakoby chyběla systematická utříděnost, takže se dostává do úzkých zejména tam, kde se jeho (předchozí) odpověď využije pro artikulaci dotazu v jiném gardu. Do absolutní špičky cosi chybí, co se obecně sociálnědemokratickým politikům nedostává - totiž jiskra a již zmíněná koncepce vyjadřovací báze.

Jakub Železný vedl Zaorálka důsledně k pravdě, zejména v otázce jeho osobního ingerování do mediální scény, jak osobními kontakty na Ostravsku, tak v širším měřítku směrem k ČT1. Snaha byla marná nejen v tomto případě ("kontakty s redaktorkou mají smysl, s ředitelem televize není o čem hovořit"), ale i v otázce dodržování "Bohumínského usnesení" v samotném Bohumíně i jinde ("jiní jsou komunisté v parlamentě, jiní ti, s nimiž uzavíráme koalice na nižší úrovni"). Plynulé odpovědi tázaného se kroutily jako papíroví hadi a vyšuměly jako laciné šampaňské kamsi do ztracena.

Sedmička

Jana Bobošíková vedla duel s přehledem, otázky seděly, odbyté odpovědi vyžadovala přepracovat. Víc příležitostí (než Přemysl Sobotka z ODS) dostával ministr vnitra. Takto přidělený prostor však dále zvětšoval tím, že právě jeho odpovědi potřebovaly častěji zpřesnění. V každém případě se však setkaly kultivované projevy, byť styly jsou malinko odlišné. Komentáře se však tentokrát zdržím, protože co je moc, toho je příliš: Gross v pátek na ČT1, v neděli na Nově a minulý víkend ve Šponě a v Partii - to snad není samo sebou. Docela relaxačně proto na závěr působil šot se sexuchtivými opičkami "bomobo".

Partie

Doufejme, že příští týden se nedočkáme repete tohoto schématu v osobě Lubomíra Zaorálka. Ani tomu zřejmě sobotní Špona nestačila, tak se pokusil o reparát na Primě. Dalo by se říci, že se mu podařil, možná i proto, že témata nebyla osobní, že byla ponejvíc kosmopolitní. Význam summitu NATO, vytvoření sil rychlé reakce, podpora USA v případném konfliktu s Irákem - k tomu všemu zaujal stanovisko bez váhání ("Význam summitu spočívá v rozchodu se strategiemi bipolárního světa..."). Ani obsah odpovědí nelze označit za váhavý, rozhodně však vyjádření nebyla vyčerpávající. Slušně ovšem popisovala současný stav a zejména vývoj k němu.

S Vojtěchem Filipem (KSČM), nepostrádajícím schopnost získat si sympatie, vedl boj spíše stínový. Zdálo se, že ani jeden nemá zájem o výpady, byť se např. (o víkendu již potřetí) probírala i zapovězená (ne)spolupráce ČSSD s KSČM. Takto vlastně vzorově pokračovala i na obrazovce. Jiří Podzimek osvědčil - a využil - dobré znalosti historie a politologie, moderoval opět uměřeně, korektně. Vypadá to, že definitivně pryč jsou ty doby, kdy se nedokázal ovládnout a aktivně vstupoval do diskuse na některé ze zúčastněných stran.