Za prvé, každé dílo, můžeme-li o srdci nad Hradem takto vůbec hovořit, má totiž jednu výhodu a nevýhodu současně: nelze ho nikdy dostatečně interpretovat přesně tak, jak autor zamýšlel. To znamená, že umělecké dílo nabízí vždy (tím je samozřejmě i zajímavé) různou kvalitu a mnohost svého výkladu. V tomto případě je každá dodatečná obhajoba díla zbytečná, neboť pouze v umění (odtud slovo umělec) vyjeví autor svůj záměr a svoji "pravdu" a nebo nevyjeví. Kdyby tomu tak nebylo, umělec by nemusel tvořit, stačilo by, kdyby svůj záměr sepsal a popsal.

Za druhé, svoji dodatečnou obhajobou umělec dílo diskredituje a často zbytečně obrací pozornost k domněnkám, jež umělce i dílo zpětně poškozují. Nabízí totiž zbytečně veřejnosti otázku po skutečném důvodu umělcovi veřejné obhajoby díla, na níž odpověď často směřuje do oblasti sebereklamy.

Jak známo, názory obyčejných občanů, nejsou na rozdíl od názorů politických celebrit mediálně vidět. To nejhorší, co se může umělci přihodit, je pak nutně spekulace o tom, co bylo skutečným důvodem vzniku díla. Byla to jen konjunkturální snaha po zviditelnění a nebo úsilí o tvůrčí čin?

V tuto chvíli je proto jedno, jak kvalitní je práce, kterou Jiří David odvedl. Její hodnocení skutečně přísluší odborné veřejnosti, bez ohledu na mínění celebrit. Dle prohlášení se zdá, že největší úsilí a energii věnoval výtvarník nikoliv dílu, ale podmínkám jeho vzniku, přičemž míra podílu vlastní tvůrčí energie, nepočítáme-li vcelku konvenční nápad, je minimální. Je dokonce naprosto jedno, do jaké míry jsou některé bulvární informace (např. o "neškrtnutí si" v případě prezidentování V. Klause), které autor uvádí, vůbec ověřitelné.

Podstatné je, že každá dodatečná obhajoba díla umělcem je jen snaha o korekci výkladu, na který má ovšem právo každý, kdo přijde s dílem do styku, tedy i V. Železný a V. Klaus. Výklad díla a hodnocení díla jsou navíc dvě různé věci a umělec navíc nemůže zohledňovat společenské postavení toho, kdo dílo vykládá Tady platí, že každá autorova snaha po veřejné obhajobě, ať již vůči komukoliv je kontraproduktivní. Jestliže totiž Jiří David píše, že názor V. Železného a V. Klause na současné umění je mu absolutně lhostejný, protože ti pánové tomu stejně nerozumí, pak tuto skutečnost nelze vyjádřit jinak a lépe, než se zdržet své obhajoby. A nebo to má být jinak?