Případ Fagi jako absence čehokoliv, včetně řemesla

2. 7. 2010 / Ondřej Čapek

Řekl bych, že na oněch humanitních VŠ, které kritizuje Cvek, se produkuje jen jakási teorie pro teorii a že se jedná o obecný problém českého a možná i části západního vysokého školství. Když jsem na VŠE vedl seminární práce, nutil jsem zejména mimopražské studenty aby se vydali do svých regionů a tam se na ty nezaměstnané, o kterých píší, aspoň podívali. Někteří byli schopni zapracovat tuto zkušenost do teoretického rámce své práce a získat nějaké údaje pro určité "vědecké" postoje (což vůbec není tak jednoduchá věc, jak se zdá). Z podobného důvodu některé firmy nutí své administrativní pracovníky a IT podporu pracovat přímo na výrobě služby a produktu, který firma prodává zákazníkům -- takže nastupující manager trávil čtrnáct dní u výrobní linky na mýdlo. Jistě tento postoj má své limity: vynikající literární kritik F. X. Šalda byl jen (pod)průměrným básníkem, často je obtížné pro některé činnosti odhalit ono řemeslo. V určitém smyslu ono řemeslo střetem s realitou a realita je spojena se svobodou: teprve soustředěným učením se řemeslu se můj talent, pokud nějaký mám, stává čímsi jedinečným, samo-stojícím, absolutním. Pokud chcete psát, tak pište a zkoumejte ony "velké texty", podobně je to s malováním, opravou automobilu a hraním na hudební nástroj. Jistě, kreativita je fajn, ale co s kreativcem, který neumí nakreslit postavu, s architektem, co neumí matematiku, ...?

Opravdu je cokoliv stejně hodnotné, jak píše Kotrba? To tedy znamená, že rozpustíme filharmonie, popřeme existenci metalové scény (a špičkový metal je právě o technickém zvládnutí nástroje) a budeme vydávat básnické sbírky vzniklé opsání nápisů na pánských záchodcích (příklad je ze Švejka). Štěpán Kotrba se mýlí: vůbec nejde o to, že by Cvek hájil vysoké umění proti blasfémii a nízkému. Naopak ono nízké a lidové (nikoliv méně hodnotné) nutně ke své existenci potřebuje ono vysoké, protože lidé touží po špičkových výkonech a naopak: ony vysoké výkony musí být vystaveny kritice pomocí nízkého. Nepřímý důkaz nalezneme v textu Štěpána Kotrby. Je fajn, že cituje Jiřího Suchého (i když mi přijde, že napsal i lepší texty než ten uveřejněný), ale proč, když je mu to tak jasné, necituje texty Fagi? Který její text obstojí porovnán se Suchého inteligentním výčtem jmen Erben, Hora, Březina i Mácha / Karel Čapek ba i jeho brácha / Ota Pavel, Václav Havel, Emil Hácha? Je snad jasné, že zábavnost uvedeného textu plyne a obohacuje posluchače právě proto, že rozumí vysoké kultuře. Teprve člověka vrostlý do českém kultury ocení jeho drzost a provokativnost. Podobně je to s Cimrmanem, trochu jiný způsob představuje Hana a Hana. Kdesi na netu jsou původní před-Reflexové stripy. Jde o krajně nihilistické, blasfemické stripy, které jsou svoji náladou podobné Redmeatu Maxe Cannona. Zábavnost plyne z naprostého oproštění se od "společenských hodnot". Jenže opět platí: je třeba nějaké ty hodnoty sdílet, či aspoň je nějak uchopit, abych je mohli napadat, či psát jakoby nebyly.

Zdá se mi, že Cvekovi vadí, že fenomén Fagi z velké části, možné úplně, postrádá tento přesah k vysokému, že vlastně ani není nějak zásadním způsobem podvratná. Je pouhým hraním si se slovy, které nikam nevede, postrádá Morgensternovu schopnost pracovat s jazykem jakožto materiálem. Možná ale že jde Cvekovi jen o určitý poukaz, demonstraci širšího problému. Rozhodně v jeho postoji necítím nějakou obranu "svého vnímání svých ideálů", Fagi tyto a jakékoliv ideály prostě a jednoduše míjí, nerozumí tomu, je podobná idiotovi co je schopen mlátit do kytary v domnění, že bychom ho měli poslouchat. Nejde o generační spor, jak Kotrba Cvekovi podsouvá, ale o popření samotné možnosti vysokého umění, schopnosti přesahu, onoho rozeznání "šarlatána od experta, vzdělance od hlupáka" či řemeslníka od diletanta. Opravdu chceme existovat ve světě rovnostářského žvatlání, kde kdokoliv, co něco umí bude automaticky podezírán z kažení bytí, nás, pohodových lidiček? Fajn, takže v tomto světě se milé děti budete školit nikoliv v tom jak se co dělá: ono totiž je to dost namáhavé, ale zato vás bude Fagi Kotrbová oslňovat větami typu: Laswellův model komunikace předpokládá výměnu informací a jejich racionální analýzu. -- jen se nedivte, že někteří řemeslníci pera se budou pošklebovat, protože tuší, že téměř každý komunikační model je založen na výměně nějakých informací a jejich "racionální" analýze.

Vytisknout