Je občan politicky gramotný? Jak kdo a jak kdy...

2. 7. 2010 / Štěpán Kotrba, Jan Čulík

Respondentům byla v rámci dotazníku, obsahujícího 184 obsahových otázek, předložena karta s tvrzením „V režimu před rokem 1989/po roce 1989 byl/je občan politicky negramotný“ (otázky 25 a 26). Souhlas s tímto tvrzením měli respondenti hodnotit známkou 1-5 (jako ve škole 1-ano, 5-ne).

O politické negramotnosti občana před rokem 1989 – přes existenci jedné masové dominantní strany se silnou dominantní ideologií (konzervativní komunistická KSČ, 1,5 mil. členů) a dvou příbuzných parlamentních stran tzv. Národní fronty (konzervativní národně socialistická ČSS a konzervativní křesťansko-sociální „lidová“ ČSL) je přesvědčena čtvrtina respondentů se základním vzděláním, zhruba pětina se středním a pětina s vyšším vzděláním. Další čtvrtina (resp. pětina) respondentů odpovídá hodnotou 2 („spíše ano“). Politická negramotnost postihla přesvědčení všech respondentů se základním vzděláním (1-2). Srozumitelný byl politický systém pouze pro přibližně jednu dvacetinu respondentů (hodnocení 4-5), částečně se v něm orientovalo pouze 10% respondentů s praktickým vzděláním bez maturity – řemeslníků a patnáct procent středoškoláků a vysokoškoláků.

Graf pracuje s hodnotami procentního zastoupení uvnitř té které skupiny. Toto srovnání eliminuje velikost jednotlivých skupin. Celkový počet respondentů je 3229. Způsob výběru vzorku s trvalým bydlištěm v ČR a základní výsledky celého výzkumu jsou popsány v textu Jana Čulíka „Pozoruhodná míra nespokojenosti s režimem – Současné názory v ČR na režimy z doby před rokem 1989 a po něm“, zveřejněném v BL.

Po roce 1989 se situace radikálně mění. Občana za politicky gramotného považuje úplně nebo částečně přibližně čtvrtina všech respondentů. Radikálně se zvýšil počet těch respondentů se základním vzděláním, kteří systému porozuměli naprosto či alespoň částečně – vznikly dvě samostatné entity: polovina neporozuměla vůbec, další polovina alespoň částečně. Více než na dvojnásobek se zvýšil i počet respondentů se středoškolským a vysokoškolským vzděláním, kteří občana nepovažují za politicky negramotného (hodnocení 4 a 5).

Jakmile se podíváme podrobněji na politické názory respondentů, reprezentované volbou politické strany v parlamentních volbách (které se konaly za tři dny po ukončení sběru dat výzkumu – soubor 207a_1 – otázky 25 a 26 × 207a), nalezneme zajímavé clustery a učiníme si tak přesnější představu o změnách názorů občanů na politikou gramotnost (soubor 194a_1a – otázky 25 a 26 × 194a).

Pro období po roce 1989 je prvním typem voličů volič KSČM, přechod probíhá od nevoliče a voliče Suverenity přes ČSSD, VV a voliče malých stran, podobné hodnoty má volič KDU-ČSL, TOP09 a Zelených. Protipólem voliče KSČM je volič ODS. Nejvyšší procento odpovědí voličů KSČM je na hodnotě 1 (občan po roce 1989 je určitě politicky negramotný), velmi malé na hodnotě 5 (občan po roce 1989 určitě není politicky gramotný). Na téže hodnotě (1) je nejnižší procento voličů ODS a zároveň na opačném konci (5) je u ODS nejvyšší hodnota ze všech politických stran. Nejméně systém pochopili nevoliči (vysoké hodnoty v pásmu 1–3, nejnižší 5), kteří mají podobné procentní hodnoty odpovědí, jako voliči Suverenity, jejich odpovědi v pásmu 1-3 nepřesahují 30%. Pásmo nejméně rozhodnutých (hodnoty odpovědí „3“ přesahující 30%) najdeme u „socialistů“ (voliči ČSSD, „skalní“ voliči malých stran a voliči „strany nespokojených“ VV) a mezi voliči „věřících“ stran – KDU-ČSL (nyní křesťanští sociálové), SZ (ekologická víra – nejvíce nerozhodnutých – 3) a TOP09 (konzervativní křesťané) a obdobně jsou na tom voliči ODS.

Jakmile se ocitneme před rokem 1989, je situace naprosto jiná. Nejradikálnější názor na politickou negramotnost občana před listopadem 1989 mají strany, vůči tehdejší moci nejvíce ideově vzdálené – voliči ODS a TOP 09. Přechodem k pozici Zelených je strana VV. Zelení spolu s voliči ODS a TOP 09 představují polaritu ke komunistům na pozici 5, pozice 1-2 se láme k další kategorii. Shluk „demokratických socialistů“, víceméně ideově konformních s bývalým režimem, představují voliči ČSSD (část členů bývalá součást vládnoucí koalice ČSS), KDU-ČSL (členové bývalá součást vládnoucí koalice ČSL), Suverenity (rekrutující voliče z řad protifašistických bojovníků, dnes frustrovaných funkcionářů bývalé komunistické mládežnické organizace SSM a konzervativně orientovaných euroskeptiků a nacionalistů z řad bývalé komunistické strany KSČ) a nevoliči. Na opačném konci spektra odpovědí stojí voliči dnešních komunistů (KSČM), kteří na otázku polické gramotnosti masivní volbou 3 a vysokým podílem 4-5 vlastně coby sympatizanti před rokem 1989 vládnoucí politické formace s lišáckým úsměvem jakoby říkali: „Někteří byli politicky negramotní a někteří ne...“

Srovnáme-li pozici voličů komunistů vypovídající o době před rokem 1989 s pozicí voličů ODS hodnotících období po roce 1989, zjistíme, že se v procentním zastoupení uvnitř skupiny prakticky neliší. S cynickou publicistickou nadsázkou se tedy dá na závěr říci i to, že „voliči ODS jsou komunisty dneška“.

Výzkum BL, vedený Janem Čulíkem, byl proveden ve dnech 21. – 27. 5. 2010 upravenou kvantitativní metodou CAWI, self-selecting volbou účasti z čtenářů media, výsledný vzorek činil 3229 respondentů z ČR. Organizátoři zakázali vícenásobné odpovědí od stejné osoby (vynucení zákazu podle IP adresy a cookie) a vynutili vyplnění odpovědí na všechny otázky (všechny ovšem umožňovaly volbu „nechci odpovědět“). Získaná data pak byla v druhé etapě přepočítána dle procentního zastoupení v populaci v kategoriích věk, velikost sídla bydliště, nejvyšší dosažené vzdělání (dle sociodemografických údajů populace) a volba politické strany (dle výsledků parlamentních voleb 2010).

Vytisknout