Fagi nade vše
28. 6. 2010 / Boris Cvek
Na blogu občanského sdružení Poco a poco animato jsem se dozvěděl o právě probíhající akci Open Air Program v Hradci Králové - a po přečtení velmi výmluvného rozhovoru s Jiřím Jelínkem jsem se dozvěděl, že mi zase něco uniklo, totiž fenomén "Fagi". Fagi je, podle svého profilu na Facebooku (zde už má skoro 5000 přátel, mj. i předsedu zelených Lišku), třináctiletá komiksová postava, která vystupuje v kratičkých infantilních komiksech, založených na banální slovní hříčce a zakončení "Jsem Fagi". Fagi je smyšlená postava, vzešlá nejspíše z divadla DNO a ukazující nový trend tvorby a uvažování současných slovesných "umělců".
O Fagi se dočteme jinde např. tato výmluvná slova (na text Veroniky Faltové odkazuji níže): "Fagiina hláška "Kreslila jsem a přez papír mi přeťapala kočka. Předtim stála v tuži. Mám novou Ťapiserii. Jsem Fagi. (koupím si ťapíra)," spolehlivě rozesměje studentku práv Alenu Duškovou." Tak to je mi Aleny Duškové líto. Fagi se dostala i na 14. Divadelní floru v Olomouci, a zde se rozhodla vypořádat se Shakespearovou hrou Romeo a Julie tímto způsobem: "Ach Romeo, proč jsi Romeo? Ach Jůlie, proč jsi Jůlie? Fagi, ach proč jsi Fagi?" Brzy možná Fagi ovládne scény divadel a stránky časopisů a stane se ikonou pozvolna se do demence propadající české "kultury".
On by člověk vzkázal třináctileté Fagi nejraději tohle: milá Fagi, až vyrosteš, pochopíš, žes byla dětinská a budeš pohrdat "dospěláky", kteří Tě dnes obdivují. Neboj se, dospělost není tak infantilní, jak se Ti dnes z dospěláků Tě obdivujících může zdát. Určitě na své cestě životem najdeš i jiné lidi, kteří jsou opravdu dospělí a ukáží Ti, že unikat do dětských banalit není dospělého člověka hodno. Kde jsou ty doby, kdy i šprýmaři (o básnicích, dramaticích a romanopiscích nemluvě) respektovali a odkrývali hlubokou vážnost a tajemnost lidského života! Musí se vrátit, protože tímto směrem to už dál nejde.
O Fagi je třeba říci, že pouze do důsledku dotáhla "hraní se slovy", na němž je založen ten inteligentnější druh tzv. "slam poetry", jaký provozuje např. republikový vítěz 2008 Jan Jílek. Kdo si jednou otevře Goetha nebo Shakespeara, Kunderu, Haška či Sofokla, ten při aspoň průměrné inteligenci musí okamžitě pochopit, že slovesné umění není slovní hříčka nebo hra se slovy. Doufejme, že než Fagi dospěje, bude aspoň pár osamělých lidí, kteří tohle ještě budou chápat a trvat na tom.
V poslední době se mé myšlenky často točí kolem toho, co způsobil obrovský příliv studentů na humanitní obory v průběhu posledních dvaceti let. Zatímco inženýrská, přírodovědná či lékařská vzdělanost jaksi stále brala v potaz to, že nikoli každá invence a svévole je řešením problému a že je velice obtížné a mimořádné něco opravdu přínosného vymyslet, postmoderní humanitní vzdělání připouští feyerabendovské "anything goes" v tom nejprimitivnějším a samotným Feyerabendem vždy odmítaném smyslu: cokoli je stejně hodnotné. Ba patřilo by se dodat: tím je to hodnotnější, čím více průměrných lidí to pochopí. Dříve k prestiži humanitních studií patřila aspoň erudice a schopnost chápat kontext dějin kultury a srovnávat se s tím největším, co v kultuře bylo stvořeno. Dnes je to už jedno. Před mnoha lety jsem např. utrpěl šok, když studentce filozofie činilo potíž přečíst si Carnapa (v češtině byl vydán výbor Problémy jazyka vědy) a žádala po mém spolustolovníku (shodou okolností to byl Martin Škabraha) nějakou příručku, odkud by čerpala pro svou seminární práci. Od studenta filozofie - poučen o tom Janem Patočkou - bych naopak čekal nikoli jen sečtělost v celé západní klasické filozofii (kam už Rudolf Carnap patří), ale i interest ve vědách přírodních a v umění, široký rozhled a zvídavost... ale to bychom na filozofii asi neměli žádné studenty, že?
Humanitní studia představují chaos, svévoli, nezodpovědnost, už v nich nelze odlišit - slovy Popperovými - šarlatána od experta, vzdělance od hlupáka. A proto tak lákají lenochy a hlupáky. V takové atmosféře je snad načase, aby se mladí lidé, kterým opravdu o něco jde, začali vracet k přírodovědným a inženýrským a lékařským oborům. Talent, invence a píle se totiž nemohou prosadit tam, kde je všechno jedno. Naše společnost ostatně přírodní vědce, inženýry a lékaře potřebuje jako sůl, a nikdo neříká, že někteří z těchto lidí nemohou hrát významnou roli i v budoucí české literatuře, publicistice, filozofii, výtvarném umění či hudbě. To, co totiž nabízí potopa humanitních studií, dávno nemá žádnou cenu.
Fagi na Facebooku ZDE