Varování pro ČSSD

30. 6. 2010 / Václav Adam

"Povolební" ČSSD se už dopustila dvou chyb. 1) Nesvolala mimořádný sjezd, tedy bude mít neplnohodnotné vedení až do března příštího roku. Nesvolání mimořádného sjezdu svědčí o tom, že ČSSD se nepokusila o sebereflexi jako ODS, jejíž nedávný sjezd přinesl řadu překvapení. Přestože ODS sestavuje vládu a z voleb tedy vyšla jako vítěz, byť byla až druhá na pásce, rozhodla se ke změnám, neboť si uvědomila vážnost situace, kdy ztratila obrovské množství voličů. ČSSD také výrazně ztratila, ale kromě odstoupení Jiřího Paroubka z funkce předsedy strany se nic neděje. Bylo by férové, aby ostatní členové vedení si ještě před komunálními a senátními volbami nechali potvrdit svůj mandát. 2) Podivné hlasování při volbě místopředsedů sněmovny. Nerozumím tomu, proč ČSSD volala po principu poměrného zastoupení a pak "nechala na holičkách" kandidáta KSČM Vojtěcha Filipa. Z poslanecké matematiky vyplývá, že poslanci ČSSD volili v hojném počtu slečnu Kateřinu Klasnovou z Věcí Veřejných. Představitelé ČSSD zapomněli, že KSČM dostala více hlasů než VV? Nebo to má být nový antikomunistický styl, aby nalákali nové voliče? Vojtěch Filip řídil schůze sněmovny ze všech nejlépe (obrovský rozdíl proti tragickému Vlčkovi). Jako právník se dobře orientoval v problematice a přiznávali mu to i pravicoví poslanci. Místo toho poslanci ČSSD upřednostnili slečnu Klasnovou, která mi připomíná poslankyni Talmanovou.

O funkci nového předsedy ČSSD se budou ucházet (zatím) Bohuslav Sobotka a Michal Hašek. Oba dva dostali hodně preferenčních hlasů, mají popularitu u veřejnosti i důvěru řady sociálně-demokratických voličů. To jistě svědčí v jejich prospěch. Na druhou stranu jsou však věci, které v jejich prospěch nesvědčí. Bohuslav Sobotka byl zaznamenán širší veřejností jako ministr financí ve Špidlově vládě. Dostal na starosti státní kasu, přestože není ekonom, ale právník (abych byl spravedlivý, vychvalovaný ekonomický expert Miroslav Kalousek také není ekonom, nýbrž chemik). Sobotka se na ministerstvu obklopil mladými pravicovými ekonomy, dokonce byl jeho poradcem i ultrapravicový Pavel Kohout, který dnes spolupracuje se Stranou svobodných občanů. A ekonomická politika vlády šla spíše podle not Unie Svobody. Došlo k výraznému přesunu od přímých daní k daním nepřímým. Sobotka byl kritizován, že za jeho působení došlo k velkému nárůstu státního zadlužení, a to v době ekonomického růstu. Toto jistě bude používáno jako bič na sociální demokracii i do budoucna, v případě zvolení Bohuslava Sobotky předsedou též budou oponenti upozorňovat na jeho malou praxi mimo politiku (jen náhradní civilní služba) a na financování jeho bytu (Sobotka přiznal, že využil tzv. poslanecké náhrady).

Michal Hašek se dostal do povědomí širší veřejnosti až v roce 2008, kdy jako předseda poslaneckého klubu ČSSD vedl boj o proceduru při prezidentské volbě. Byl tenkrát mnohem lépe připraven než pan Tluchoř z ODS a ČSSD se podařilo prosadit veřejný způsob volby. Michal Hašek se stal jihomoravským hejtmanem a uzavřel koalici s ODS. Možná zatím byla snaha udržet stabilitu krajské vlády bez ohledu na to, jestli bude na centrální úrovni vládnout ČSSD nebo ODS. Jak to s touto koalicí dopadlo asi víte, zástupci ODS z koalice vystoupili. Michalu Haškovi rozhodně nepřidá na popularitě, že se rozhodl zůstat zároveň hejtmanem i poslancem. Je to můj subjektivní názor, ale řekl bych, že ani Sobotka ani Hašek nejsou moc charismatičtí. Přitom osoba charismatického lídra je pro každou politickou stranu obrovským bonusem.

Charisma má bezesporu David Rath. Ale u něj je jiný problém. Nebudu teď rozebírat, zda je skutečně sociálním demokratem, víme, že byl v minulosti členem ODS a že měl jiný názor na zdravotnické poplatky než později zastával. Tento "ranař" je oblíben u skalních voličů ČSSD, protože dovede dobře rýpat do občanských demokratů. Je to bezesporu člověk velmi bystrý, vynikající řečník. Ale často se dopouští demagogie a zaznamenal jsem i názor, že je psychopat. To, jakým způsobem vyměňuje lidi ve svěřených úřadech a nehne přitom brvou, nedělá sociální demokracii dobrou reklamu. A neobstojí argument, že stejně se chovala i ODS, lidé čekají od sociální demokracie slušnější politiku. Novou "nadějí" má být brněnský primátor Onderka. Ten na sebe po volbách upozornil tím, že navrhl rozšířit tzv. bohumínské usnesení a zakázat spolupráci s KSČM na všech úrovních. Je za tím snaha oslovit mladé a středové voliče, ale považuji to za krátkozraké. ČSSD by si tak podsekla manévrovací prostor a ztížila prosazování vlastního programu. Zaznamenal jsem i názor, že Jiří Paroubek to neměl vzdávat. A že byl vlastně idealistickým politikem, který obdivuhodně dokázal čelit nejrůznějším tlakům. Já Jiřího Paroubka za idealistického politika nepovažuji, ale úctu jistě zaslouží, on dokázal vynést ČSSD z nějakých 10-15% preferencí zpět na pozici velké strany. Pan Paroubek byl podle mého názoru v ČSSD jednooký mezi slepými.

Mám pocit, že ČSSD a její členská základna se z výsledku voleb nepoučili a nic nepochopili. Tento názor mi poslal na mail i jeden dlouholetý člen sociální demokracie. Sleduji též vyjádření politiků ČSSD v médiích i na internetu. Zdá se mi, že oni si myslí, že za porážku může hlavně Jiří Paroubek a pravicová média. Zaznamenal jsem názor, že se teď přestanou "podbízet sockám" a zaměří se na středové voliče. Myslel jsem si, že hanlivý výraz "socky" používají pouze příznivci pravice, ale mýlil jsem se (jedná se o skutečný výrok zevnitř ČSSD).

ČSSD stojí na křižovatce. Dávat jim za příklad Miloše Zemana, se kterým je ČSSD na válečné noze, to se možná leckdo urazí, ale přesto si dovolím citovat Zemanovy výroky z roku 2005, kdy promluvil na sjezdu ČSSD:

Celé vystoupení Miloše Zemana na onom sjezdu je ZDE.

Doporučuji čtenářům přečíst si to celé vystoupení, protože se zdá až neuvěřitelně aktuální, akorát tím úřadujícím místopředsedou již není Stanislav Gross, ale Bohuslav Sobotka. Například zde:

Podle vyjádření představitelů ČSSD předpokládám, že ČSSD půjde cestou středové, možná až pravostředové strany. Od ODS, TOP 09 a VV se příliš lišit nebude. A možná si i vyslouží čas od času pochvalu v Mladé frontě nebo v Lidových novinách. Toto směřování je legitimní a má svůj voličský elektorát. Domnívám se však, že je mnohem slabší než v případě levicové cesty. Za symbol středové cesty považuji Jana Švejnara, kandidáta na prezidenta. Pan Švejnar má sice důvěru řady příznivců sociální demokracie, mně se však při sbližování pana Švejnara se sociální demokracií ježí chlupy. On je bezesporu pravicový ekonom, byť samozřejmě nalevo od českých neoliberálů. Já si myslím, že ČSSD by měla spolupracovat spíše s levicovými ekonomy, například z odborů. Ti začali konečně dostávat prostor v České televizi v diskusních pořadech a vedli si velmi zdatně. Například Jaroslav Ungermann. Rád bych viděl sociální demokracii jako stranu principiálně levicovou a idealistickou (ne však populistickou).

Když jsem minulý týden napsal článek Nová levice musí obnovit důvěru, že přes politiku lze něco změnit, dostal jsem k mému překvapení řadu pochvalných reakcí, a to i od lidí aktivních v politice (byť jen v neparlamentních stranách). Je zřejmé, že tady nějaká poptávka po straně nalevo od ČSSD bude. A to je zároveň varováním pro ČSSD, že by jí mohla přibýt konkurence. I když kdo ví, možná by to bylo i pro českou sociální demokracii dobře.