Proč to McChrystal udělal ?

2. 7. 2010 / Immanuel Wallerstein

McChrystal dal zmíněné interview, aby ho vyhodili. A proč chtěl být vyhozen? Protože ví, že politika, kterou sledoval a prosazoval ve válce v Afghánistánu, nefunguje a nemůže fungovat. A protože si nechce pokazit reputaci tím, že mu to veřejnost přičte za vinu.

Všimněme si dlouhé historie, která předcházela tomuto interview. Vojenská strategie, kterou Spojené státy vykovaly v Afghánistánu a Iráku, byla původně dílem předchozího ministra obrany Donalda Rumsfelda. Politicky to byl bezmezný machismus. Bombardujte nepřítele z chodu co se do něj vejde a nestarejte se, kdo přijde o život. Když někoho zajmete, použijte mučení. S nikým se neraďte, i když jsou to takzvaní spojenci. Okupujte zemi na neurčito.

Na začátku těchto válek byl Stanley McChrystal jednohvězdičkový generál pracující ve Washingtonu jako jeden z Rumsfeldových "zlatých hochů". Od školních let ve West Pointu toho už zažil hodně -- odvážný rebel, který vždy ví, kdy přestat, pohrdající nadřízenými, kterých si neváží, ale neustále dbalý své kariéry. Rumsfeld mu svěřil velení nejskrývanějších vojenských jednotek provádějících "tajné operace" a známých jako "stroj na zabíjení". Svého úkolu se zhostil brilantně, jako obvykle.

Pak roku 2006, pokud se ještě pamatujeme, začali vojáci, politikové a média najednou mluvit o tom, že Spojené státy prohrávají válku v Iráku. Odpor se zdál být příliš silný a ztráty na amerických životech měsíc po měsíci narůstaly. Republikáni dopadli ve volbách roku 2006 velmi špatně. Bylo třeba něco udělat.

Něco se také stalo. Prezident Bush propustil Rumsfelda. Nejsilnější Rumsfeldův zastánce viceprezident Cheney ztratil vliv ve prospěch ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové a Rumsfeldova nástupce Roberta Gatese, který měl "umírněnější" názory a kladl důraz na diplomacii. Najednou se začala uplatňovat nová protipovstalecká strategie označovaná zkratkou COIN (counter-insurrection). Vypracoval ji do té doby neznámý důstojník David Petraeus.

Petraeus je stejný ctižádostivý dříč jako McChrystal, ale zcela jiný typ osobnosti. Je něco na způsob vojenského intelektuála. Roku 1983 byl oceněn jako nejlepší absolvent vojenské akademie pozemní armády U.S. Army Command and General Staff College. Roku 1989 dostal v Princetonu doktorát Ph.D. v oboru mezinárodních vztahů. Vyučoval mezinárodní vztahy na West Pointu. Současně má za sebou dlouhou kariéru ostříleného bojového velitele. A vybudoval si dobré vztahy s washingtonskými politiky.

Protipovstaleckou doktrínu obhajoval ve svých zveřejňovaných článcích a interních zprávách od 80. let. Založil ji na zkušenostech, které s touto strategií získali Francouzi v Alžírsku a Spojené státy ve Vietnamu. Jak připomínají Petraeusovi pravicoví kritikové, nebyly to zrovna úspěšné podniky. COIN zdůrazňuje nutnost "získat na svou stranu srdce a mysle lidí", což nutně znamená brát ve vojenské taktice ohled také na diplomatické a politické faktory. Michel Hastings, který vedl interview s McChrystalem v Rolling Stone, popsal COIN takto: "Představte si Zelené barety jako ozbrojený Mírový sbor".

Prezident Bush se roku 2006 obrátil na Petraeuse a dovolil mu realizovat COIN v Iráku. To byla ona slavná "vlna" zahrnující navýšení počtu vojsk USA a změnu strategie. Petraeus udělal v podstatě dvě věci, které opravdu snížily úroveň násilí proti vojákům USA. Především uplatil sunnitské vůdce ve středním a západním Iráků, aby přestali potichu podporovat jednotky al-Kajdá, které přišly do Iráku zvenčí. Jelikož sunnitští šejkové neměli nikdy al-Kajdá v oblibě, byli ochotni zapomenout na svou nechuť vůči Američanům - pokud za to něco dostanou.

Druhým Petraeovým činem bylo, že v Bagdádu povolil etnické čištění, které proměnilo etnicky smíšené město ve dvě zóny, větší šiítskou, uvnitř s menší sunnitskou enklávou. To snížilo násilí vůči vojákům USA na cenu vyššího násilí mezi Iráčany. Posloužilo to také politickým záměrům nejvytrvalejšího a nejschopnějšího protivníka zájmů USA v Iráku Mokhtara al-Sadra, který se nyní stává klíčovou postavou nově zvoleného iráckého parlamentu.

Jak řekl Hastings v interview pro Huffington Post, které se týkalo jeho článku, "Petraeus je tak trochu génius. Dokázal změnit možnou katastrofální porážku v Iráku na odchod se zachováním tváře". Ústup se zachováním tváře ale samozřejmě není vítězství, přestože to tvrdil John McCain, když se roku 2008 ucházel o prezidentský úřad -- neúspěšně.

Barack Obama řekl ve své volební kampani zcela jasně, že je proti válce v Iráku a pro válku v Afghánistánu. Takže v ní samozřejmě musel pokračovat. Povýšil Petraeuse, schválil COIN a jmenoval velitelem v Afghánistánu McChrystala. Ten, věrný svému "rebelskému" stylu, požádal Obamu veřejně o dalších 40 000 vojáků. Prezident mu jich po měsících úvah dal 30 000 a k tomu navíc datum odchodu.

V tomto okamžiku ovšem McChrystal opustil svůj dosavadní macho styl a stal se možná až přehnaně nadšeným realizátorem protipovstalecké strategie v Afghánistánu. Vydal velmi přísné směrnice, jež měly zabránit civilním obětem; pěší jednotky USA ale pro tuto novou politiku neměly vůbec žádné pochopení. Navázal vřelé vztahy s prezidentem Hamídem Karzáím, kterého si ostatní představitelé USA drželi od těla. Myslel si, že dosáhne rychlé vítězství v Marjá a získá tuto oblast pro afghánské vládní síly. Namísto toho sklidil neúspěch. A nedávno oznámil, že rozhodující operaci v provincii Kandahár, domovském území ozbrojených sil Tálibů, je třeba odložit na září.

Dokonce i McChrystalův operační náčelník generálmajor Bill Mayville říká, že Afghánistán bude jako Vietnam. "Nebude to vypadat jako výhra, vonět jako výhra nebo chutnat jako výhra... skončí to hádkou." Hastings uzavírá svůj článek takto: "Zdá se, že vyhrát ve skutečnosti nelze. Ani když má velení Stanley McChrystal."

Co byste tedy udělali, být v McChrystalově kůži? Pozvete reportéra z rockového časopisu považovaného za levicový, aby vás doprovázel na cestách letadlem a pijáckých večírcích, a budete přitom zesměšňovat vládu. To vám zaručí vyhazov. A budoucí "hádky" pak půjdou mimo vás.

Co mohl Obama dělat? Musel propustit McChrystala. Pak hodil horkou bramboru Petraeusovi, který ji nemohl odmítnout. Příští rok nebo dva budeme svědky hry úskoků, v níž se Obama a Petraeus budou pokoušet svést před veřejností vinu za porážku na toho druhého.

Krajní pravici, přátele Cheneyho a Rumsfelda" to nemůže zmást. Jeden z jejich expertů Diana Westová říká: "Noční můra COIN pokračuje." Pro ni COIN znamená přikazovat vojákům, "aby nacvičovali fantazie kulturního relativismu, které v kurzech politické korektnosti působí levičácky, ale na frontové linii jsou opravdu otřesné". O něco méně jízlivý názor má plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor: "Představa, že za bilion dolarů předěláme kulturu islámského světa, je naprostý nesmysl."

Macgregor má samozřejmě pravdu. Jakou politiku máme na výběr? Krajní pravice chce trvalou válku. Jedinou alternativou je včasný a úplný odchod. Obama nechce první možnost a bojí se politických důsledků, kdyby zvolil druhou. Takže vysílá ředitele CIA Leona Panettu do ABC News, aby tam v televizním interview řekl, že dosáhnout pokroku v Afghánistánu je "obtížnější" a že to jde pomaleji, než se čekalo. Svatá pravda.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 284, 1.7.2010. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil

Vytisknout