Vyhraje volby Brazílie ?
21. 4. 2010 / Josef Mikovec
A už se zase v Brazílii blíží volby. Utíká to. V Brazílii se volí nejméně každé čtyři roky, jako i někde jinde, ale jinak. Volit se sice bude až 1. října, ale s předvolební agitací, nebo výzvami k nepoškozování budoucnosti, už někteří začali nyní, ke konci léta, kdy u vás je, tuším, na bedrech jaro. Aby nedocházelo k zažitým trapnostem jako v USA, musí prezident a guvernéři získat nejméně 50 % hlasů + jeden. Nestane-li se tak v prvním kole, koná se druhé mezi dvěma kandidáty, kteří v prvním kole získali nejvíce hlasů. Hlasování je přímé a účast ve volbách prakticky povinná, existují pochopitelně zákonné vyjímky. Také je možné na elektronickém volebním přístroji vyťukat kupříkladu dvě devítky - tedy vlastně nevolit nikoho. Zatím je ještě daleko k obvyklým předvolebním tancům a zpěvům, ale je blízko 50. výročí založení hlavního města Brasília - a to se oslavuje 21. dubna 2010.
Z Čech až na konec světa
Jak známo, město založil president českého původu Juscelino Kubitschek, ten je zde pohřben, je zde jeho muzeum, pomník, most, a vůbec je osobou, která je předmětem značné úcty. My, kterým je více nežli ±, si vzpomeneme na první fotografie města, v časopisech, které nám museli nahradit stranovládním úřadům nevítané cestování, na filmové týdeníky, a později na film "Muž z Ria" s Belmondem a záběry z rozestavěného centra města. "Bisavô", to jest pradědeček presidenta Kubitscheka, se jmenoval João Nepomuscky Kubitschek (zajisté tedy Kubíček). JK je tedy v Brazílii, společně s Menino Jesus de Praga-Pražským Jezulátkem, nejznámějším Čechem. To Jezulátko můžete vidět i mimo římskokatolické kostely. V museu JK je i Masarykův řád, patně udělen V.Havlem. Kubitschek za poněkud nejasných okolností zemřel v v době vojenské diktatury v roce 1976. Na hrobce je pouze nápis "O Fundador" - Zakladatel.
Velká civilizace a Země zaslíbená
Italský svatý, Don Bosco, zakladatel Salesiánů, prorokoval roku 1883, že město, tam kde je dnes Brasília, bude centrem Nové civilizace. To snad není třeba rozvádět. O věcech zřejmých se nepřeme . I když zatím to je jen v jemném náznaku. Snad by se Salesiáni měli vyjádřit.
Město Utopia
Takže Lúcio Costa ( Lucio Marçal Ferreira Ribeiro Lima Costa), narozen 27. února 1902,ve francouzském Toulonu - zemřel mlád, 13. června 1998 v Rio de Janeiro - a Oscar Ribeiro de Almeida Niemeyer Soares Filho, narozen 15. prosince 1907 ( !!), dosud nesmlouvavě a zatvrzele živ v současnosti patrně nejstarší komunista světa, viz ZDE a ZDE. Přítel o hodně mladšího šohaje Fidela Castra a v letech 1992 až 1996 předseda nejstarší z dosud aktivních politických stran Brazílie Partido Comunista Brasileiro (PCB) ( k tomu doporučuji film "Olga") a Carlos Leão, Affonso Eduardo Reidy, Jorge Moreira, Ernani Vasconcellos a Le Corbusier ( coby poradce) zahájili práci na vybudování Města Utopia, formujícího předpokladu pro "novo homem, Brasileiro e moderno".
Furt se něco děje
Koncem roku a začátkem tohoto je docela rušno. Jednak byly demonstrace za odvolání guvernéra a viceguvernéra Federálního distriktu, pro jejich prokázanou zkorumpovanost. Guvernér a viceguvernér přísluší k Demokratické straně-Democratas. Strana se původně jmenovala Partido da Frente Liberal, ale zase tak moc liberální není. Je potomkem či dědicem liberálnější frakce v oficiální politické straně vojenské diktatury, Aliança Renovadora Nacional (ARENA).
Proti poklidným demonstrantům byla nasazena speciální policie, včetně jízdní. Chovala se brutálně, jak se patrně očekávalo. Pak následovaly demonstrace další, kde už policie, obyčejná vojenská, nezasahovala ani zasahovat nemohla. Jedna z demonstrací, nijak nezvykle a chytře i výmluvně, byla ve stylu karnevalu. Masky, bubny, trubky, houkačky a figuríny guvernéra, viceguvernéra a předsedy Nejvyššího soudu. Kupodivu tentokráte žádna vlajka vládní strany PT-Partido dos Trabalhadores, ale zato hodně žlutých vlajek levicové strany P-SOL - Partido Socialismo e Liberdade - Socialismus a svoboda. Sol také znamená slunce, proto tedy žluté vlajky a slunce jako symbol. A par rudých vlajek rychlost, razanci a údernost nabírající PSTU - Partido Socialista dos Trabalhadores Unificado, viz také ZDE. Byl krásný letní, předvánoční den, podvečer a večer. Palmy, cikády, bubny a pochod demonstrantů v rytmu samby. Ano, politika musí být poetická, protože, víme, poesie je vždycky politická. Diktatury, včetně těch s lidskou maskou, to vědí, i když pro masové užití předkládají "poezii" spíše zašlou, monotónní, nevábnou, kasárenskou nebo nástěnkovou a nebásnickou.
Na chudej lid muší bejt přísnost
Vzhledem k jisté váhavosti Legislativního shromáždění Federálního distriktu provést impeachment, Federální policie zkorumpovaného guvernéra jednoduše zabásla. Důkazů bylo dost, dokonce i záběry skrytou kamerou, což jsme mohli vidět v televizi. Soudním rozhodnutím byl on i vice-guvernér zbaveni funkce, následovat bude trestní soud. To by se, předpokládám, v dobráckém Česku jistě stát nemohlo. Doufám, že mu přičtou i to běsnění policie. Guvernér Arruda rovněž likvidoval ve Federálním distriktu soukromou dopravu mikrobusy, pouliční drobný prodej, stánky na autobusovém nádraží Rodovaria i jiných místech. Rovněž odstranil pouliční holiče vlastnící židli, nůžky, hřeben, případně i strojek na stříhání vlasů a jiné velkopodnikatelské ohrožovatele národní ekonomiky. Chudina a velmi drobní podnikatelé jsou mu zajisté velice vděčni. Pokud jde o zmíněnou mikrobusovou dopravu, tak zřejmě také všichni, kteří nejezdí vlastním autem nebo taxíky. Byl to prostě Muž na svém místě. Zásahem federálů jsme dočasně bez guvernéra.a viceguvernéra. Regulérní, přímé volby bývají v říjnu, což je dost daleko. Mnozí doufali, že k volbám dojde dříve, ale bylo už rozhodnuto, že o prozatímním guvernérovi a viceguvernérovi rozhodne distriktní poslanectvo a prozatímně lokálním hybatelem bude jejich předseda.
Na co zdělání, stačí sdělanci
A nyní následují demonstrace a jiné akty neposlušnosti Universidade de Brasília, to jest UnB.
Demonstrují jak profesoři, tak ze solidarity i studenti. Dělá se to takto. Snížení platů je drastické neuvěřitelně. Studenti a intelektuálové jsou navíc toho názoru, že "vzdělání není zboží". K tomu se ve znehodnocovaném Česku dochází zpomaleně a ztěžka. Aktivní jsou odbory, strana PSTU i studentská organizace Movimento Estudantil Popular Revolucionário - MEPR , konkrétně pak profesor filosofie Rodrigo Dantas, znalec Marxe, v
Česku, žel, opomíjeného Meszarose
a marxismu vůbec a kandidát na guvernéra Federálního distriktu.
Jedna z demonstrací se konala před Kulturním centrem Ústřední banky, symbolicky dočasným sídlem presidenta, jehož úřední budova se opravuje. Ředitelem banky je od roku 2003 Henrique de Campos Meirelles, bývalý President and Chief Operating Officer of Bank Boston Corporation, v roce 1999 jmenován President of Global Banking for Fleet Boston Financial. Což je také výmluvné. Před dočasným sídlem nejdříve policie zastavovala auta. Poté bylo možno jít k celkem obvyklým zábranám. Za zábranami stála řada impozantních policejních molochů. I bez výzbroje a výstroje imponovaly výškou a hlavně váhou.
Na žádné demonstraci ve vládní čtvrti jsem nikoho či nic takového neviděl. Policistky byly naprosto nerozlišitelné od mužských kolegů. Jen proto, že jsem zaslechl nějaké poznámky velitele, vím o koho šlo. Kromě mrkání nejevili známky života. O kus dál prezidentská ochranka, oblečením i chováním spíše připomínající úřadnictvo. Další kordon chránící dělnického prezidenta před univerzitními profesory a studenty byli samopalníci v maskáčích. Asi po hodině byli golemové nahrazeni vojenskými policisty normální výšky i váhy, kteří se občas i mírně zasmáli studenským groteskám a parodiím ministra, který měl vše na "svědomí".
Odcházejícím nadrozměrným policistům jeden z mluvčích studentů vtipně a ironicky poděkoval. Ozvaly se ovšem I výkřiky žádají nezvyklé služebníky pořádku, aby vypadli, a podobně. Vcelku měla demonstrace zábavný průběh a úspěšný závěr Nakonec si president pozval zástupce stávkujících, kterým slíbil změny. Stávkuje se však nadále, dokud ty změny nebudou uskutečněny. A protože se opravdu nic neděje a ministr pro plánování, který je hlavním původcem, se vzpírá změnit rozhodnutí, došlo k demonstraci další, mnohem větší, které se zúčastnila nejen univerzita, ale i zaměstnanci ve veřejném sektoru. Přijeli i zástupci z jiných států Brazílie. Ministr odmítl zástupce odborů a university přijmout. Z politických stran byla opět nejviditelnější PSTU a POC, Vládní strana PT se stala příliš vládní, poslušná svých předáků a už má hodně daleko ke straně nového typu, kterou bývala. A jak se od ní očekávalo. A média zvolila taktiku nevidět a nevědět.
Velmoc na dlani
"Jestli západní kulturní tradici zbývá poslední záloha, je jí už jen Latinská Amerika. Tam bychom měli vyvinout největší úsilí."
Symbolická padesátka i postup Brazílie do politického Olympu bude pro volební vyzývatele vyslovené afrodiasikum. Zatím je pochopitelně ještě daleko k alegorickým vozům a televizním půtkám, vytváření dostatečné zájmové stejnorodnosti a předvýrobě přitažlivých prototypů pro směrovanou deindividuaci. Pro většinu Brazilců jsou problémy viditelné, účinné a prosté, proto mohli být odolnější vůči osvědčeným klišé a propagandistickým koloraturám -- a také proto se u politicky nevyhraněných vystačilo s obvyklými sliby, věcnými programy případně tradiční manipulací nebo tradiční čestností. A ti, kteří udržují lokální působnost a působivost Megasystému stimulací moci uvnitř kultury -- v nejširším smyslu slova -- zprostředkovaným vytvářením a kontrolou systému symbolů a symbolického systému, žádné další přídavky nepotřebují. Brazílie kráčející od úspěchu k úspěchu se jeví být nejpřizpůsobivější a pro svou velikost a sílu nejslabší, v budoucnosti politicky i kulturně neutralizovaná, odbarvená, vzdálena své původnosti, poslušná... má
integrovat Jižní Ameriku do systému světového kapitalismu, likvidovat její svébytnost, zprostředkovat kolonizaci nevědomí, eliminovat spiritualitu a původnost... Má to být ona, kdo se za podíl v Megastruktuře stane nástrojem pro zadržování nebezpečných "návratů do budoucnosti"
za všechna odvážená privilegia a dosažené skóre být zase šafářem, šerifem a zástupcem pro týl Severního Velkého bratra, s příslibem doživotně zabezpečené služebnosti. A protože je zemí se značnou kulturní potencí a kolektivní kreativitou, která pro svou kulturní a etnickou organickou různorodost může být také modelem dialogu mezi rozdílnými kulturami. (Další odkazy ZDE a ZDE) Takže i na tomto poli by rovněž měla hrát svou dohližitelskou a manipulátorskou roli s dobráckým úsměvem pilného a obdarovaného. Olympiáda v Rio de Janeiro také svědčí o držbě a provázanosti, političnosti a služebnosti všeho hnětoucího patřičně světloplaché masy.
Společenství nového typu nebo subimperialistická podvelmoc?
"Zatímco byla globalizace příznivci i nepřáteli označována za definitivní triumf korporátního kapitalismu, lze ji mnohem lépe pochopit jako pokus selhávajícího systému živit iluzi ekonomického růstu transferem výroby zboží a služeb do ekonomik, které podle právě zmíněných standardů jsou méně efektivní než ekonomiky průmyslového světa. Bez deformujících účinků imperiální tributární ekonomiky se práce ukázala být o dost levnější než energie, takže výsledek byl výhodný a dovolil průmyslovým státům udržet jejich přehnané životní standardy o pár let déle."
John Michael Greer ZDE
Jak praví starý brazilský vtip, Brazílie je země budoucnosti....a vždycky bude. Brazílie přijetím subimperialistické role má změnit Unasul--Unasur v opak, z nástroje osvobození a nezávislosti se stane nástrojem sametového neokolonialismu a transmisí Megamašinérie. Namísto společenství nového typu umožnující radikální "transition from a bourgeois civilisation to a post-capitalist world society", konec předějin a přístup počátku dějin, pouhá subimperialistická podvelmoc.
Ale uvidíme, co přinese zasedání BRIC v městě Brasilia. "Vladimir Putin prohlásil, že krize ukázala, že tento kolos ( tj.BRIC) bude "lokomotivou světové ekonomiky v příštích letech"". Vzájemně se doplňující (nejen pro ekonomický růst ! ) země, mohou sjednoceny, být jednak hospodářským hegemonem asijsko- tichomořského světa, jednak protipólem USA a neutralizátorem neoimperialismu na globální úrovni a také i v oblastech nepodmíněných bezprostředně ekonomikou. Podmínkou je soudržnost a společný postup, především uvnitř WTO, G8, G20 a OSN. Odborníci zdůraznují geostrategický význam BRIC.
Opakování z počtů
Obavy těch, kteří jsou od toho, z latinskoamerické renesance a autopoiesis i pragmatických postupů, jsou namístě. Nejde jen o pouhé nutné řešení sociálních problémů, politickou, ekonomickou a kulturní emancipaci Latinské Ameriky, především Bolívie a Venezuely, ale o mnohem hlubší tranformaci. Jde o latinskoamerickou renesanci a autopoiesis. Je pochopitelné, že tato může plně a úspěšně probíhat pouze "souběžně a prolnutě a následně" s levicí. Samotná etika, racionalita a spiritualita jsou zcela jiné až protichůdné, programově zvěcňující a degradující ne-lidskosti a užitkové nelidskosti, systém, jehož fungování je mimo jiné závislé převším na míře odlidštění, spirituální nivelizaci a predeterminací iluzorním individualismem zabraňujícím individuaci. Přes dlouhodobý útlak společenství indígenos (indígenas) není pouhým shlukem vydělených a osamělých nositelů zájmů a predisponovaných mechanismů nevlastní vůle a touhy a figurek v nepřehledné hře s utajovanými pravidly. Není omezeno pouze na osoby a vylučuje vztah k bytí založený na pouhé utilitaritě, technicitě, esenciální a nevyhnutelné neúctě k bytí a jeho heterogennosti. Jejich racionalita se nestala instrumentální a podřízenou, znevolňující a desakralizující limitované užitkovosti. Proto z ní vyplývá životná, odolná, psychohistoricky a kulturně historicky funkční náboženskost a hodnotová vitalita. Propojená asijská renesance a politicko-ekonomické možnosti podmíněné a podmiňující novými vztahy je další materiál pro Golema bez šému
podrobnosti Chitrapu Uday Bhaskar ,"The Asian renaissance" Anwar Ibrahim, "Asian Renaissance Ideas and Its Relevance" ZDE ZDE
Rusko má narůstající spirituální rezervy, které v dlouhodobé perspektivě docela jistě prokáží životnost, nezadržitelnost a trvalejší předpoklady pro kolektivní akci a metaethnické společenství, nežli nahodile nebo mocenským plánům a ekonomickým zájmům podřízeně přizpůsobivé druhotné shluky depolitizovaných lidských jednotek a umělých a nesourodých útvarů. Poměrně přesvědčivě to mimo jiných dokládá Peter Turchin v knize War and Peace and War.
Další ukázkou snahy toto zaznamenat a podchytit je Historical Dynamics: Why States Rise and Fall ZDE ZDE
Bez bratrských pomocí
Čerstvá vojenská dohoda Brazílie se Spojenými státy je dalším krokem k přidělené roli. Proto se o ní moc nemluví. Většina lidí ji ani nepostřehla, ale nepřeceňujme ji, přestože se Washington určitě nezastaví u této dohody, ale má své plány na pokračování. "The Brazilian release on the U.S.-Brazilian deal made no reference to a new base, instead comparing it to defense pacts Brazil holds with dozens of other countries. The release also stressed the accord would respect sovereignty and that UNASUR members have been informed of the negotiations".
UNASUL-UNASUR tedy zřejmě nevidí dohodu tak tragicky .Zatím žádné výrazné protesty, jako byly v případě Kolumbie, neslyšet. I když se objevilo tvrzení, že organizace byla překvapena a šokována a dohoda o základně USA v blízkosti Rio de Janeiro už je jistá. Uvidíme, co bude následovat. Severoameričtí vojáci by byli v Brazílii populární asi tak, jako byli v ČSSR Sověti?. Před rokem to byla údajně Čína, kdo měl blíže k hranicím s USA a k hranicím s jejich "spojenci" v Latinské Americe . Brazilská levice smlouvou s USA každopádně získala munici a šanci. Dohoda využita levicovou opozicí zmenší šance pravice, ale i kandidátky strany PT, která může být zvolena nanejvýše jako menší zlo.
"Brasilia, Brazil -- Brazil and the United States will sign a defense-cooperation agreement next week, Defense Minister Nelson Jobim said Wednesday ... Earlier this week, a senior U.S. government official told The Associated Press that the agreement provides a broad framework for military cooperationtary cooperation but differs from military pacts Washington has with Colombia and its NATO partners... It deals with military exchanges, everything from comparing military equipment to the exchange of students and instructors at military academies," the official said. "There will be provisions for U.S. Navy ship visits and sharing lessons in peacekeeping."
Minister: Brazil and US to sign defense agreementZDE
Text dohody portugalsky anglicky
A Lula hned USA prodal pár letadel. O tom co jej vedlo k přijetí teto smlouvy se můžeme jen dohadovat. Nezavršil svou politickou kariéru oslnivě a Obamův nejpopulárnější muž Planety nebude nejpopulárnějším mužem Brazílie.
První svět rukojmím toho Třetího?
Neomaoisté a mnozí jiní z nepřekonatelného optimismu a důvěry v "dějiny a dějinnost" přicházejí s jednoduchými nepozměnitelnými pochmurnostmi tohoto střihu:
"Od doby, kdy jsou $pojené státy závislé na Třetím světě kvůli práci a zdrojům a kdy pokračuje tlak na větší požadavky na tyto zdroje (především ropu a predikuji, že jednou se tímto hlavním zdrojem stane pitná voda)*, roste agrese U$A proti těm státům a národům, které tyto zdroje ovládají (primárním příkladem je Irák). A současně ve chvíli, kdy národy, jež kontrolují výše zmíněné důležité zdroje, budou ve větší míře nabývat opozičních postojů vůči americké válkychtivosti, jako v Latinské Americe Chavez a Morales nebo Írán na Středním východě, a začnou omezovat přístup U$A k těmto zdrojům, vzroste americká agrese ještě více. Když tento zlomyslný cyklus dosáhne určitého vrcholu, pak mohou nastat dvě možné varianty vývoje a je jen otázka času, kdy se rozhodne, která z nich to bude.V minulosti maoistické hnutí uznávalo následující možný scénář: Když by šly věci pro U$A hodně špatně, pak by musela americká vládnoucí elita začít utlačovat svůj vlastní bílý kolonizační národ. To by ale vedlo k růstu proletářského uvědomění a nakonec i k socialistické revoluci zevnitř. Avšak dnes je tento scénář tak nepravděpodobný, že musí být odepsán. Je to jednoduše z toho důvodu, že bílá kolonizační dělnická aristokracie jako celek žije s americkou vládnoucí elitou v perfektním imperialistickém manželství. A kdyby nastala radikalizace bílého národa, jež by ho obrátila proti samotné vládnoucí třídě, pak by měla jistě fašistickou formu.
První seriózní varianta je, že U$A budou nuceny reproletarizovat jisté sektory své populace, nejpravděpodobněji se začne s vnitřně kolonizovanými národy. Tento proces vzniku Třetího světa v Prvním u vnitřně kolonizovaných národů by mohl vést k růstu proletářského revolučního nacionalistického proudu mezi černými, původními národy a okupovanými Mexičany. Tyto domácí síly by pak mohly rozpoutat významnější vnitřní konflikt a z toho by mohla vítězně povstat diktatura proletariátu a/nebo utlačovaných národů. Ovšem je také možné, že vnitřně kolonizované národy se obrátí k fašismu a ve společné alianci s bílým národem se postaví proti Třetímu světu. Od chvíle, kdy uvažujeme tuto možnost obousměrného postupu vnitřně kolonizovaných národů, odvoláváme se na ně jako na "Druhý svět" nebo "střední síly".
Druhá seriózní varianta, a nejpravděpodobnější, je, že jak budou národy Třetího světa pod proletářským vedením získávat větší kontrolu nad svými vlastními zdroji, bude růst jejich vojenská kapacita, navzájem se budou spojovat, možná i s vnitřně kolonizovanými národy (hrající pátou kolonu), tak jednoduše rozruší $pojené státy. Dále dojde k redistribuci ukradeného bohatství U$A mezi proletářské národy (Třetí svět) a vnitřně kolonizované národy, k navrácení ukradené půdy původním národům, černým národům a navrácení okupovaných částí Mexika. Na závěr je nutné pochopit, že klíčovým motivem v jakýchkoli scénářích předvídajících socialismus v U$A je odpor Třetího světa vůči imperialismu $pojených států. To je základ maoismu-third worldismu a klíčový koncept jeho vítězství nad Prvním světem".
"Nynější postupně marginalizovaný Západ nebude už nadále žádným centrem světového dění - a těžko může třeba dvěma miliardám Indů a Číňanů podsouvat vlastní představy o tom, odkud a kam se ubírají hypotetické univerzální dějiny. Evropské dějiny blízké budoucnosti budou s největší pravděpodobností dějinami postupně chátrající periferie trpící nedostatkem zdrojů, těžce zkoušené důsledky narůstajícího chaosu ve svém bezprostředním okolí, včetně masívního přílivu migrantů, v nejlepším případě neozbrojených".
K tomu z jiného hlediska doplňující:
"Obecněji řečeno, to co se dnes nazývá demokracií je ve skutečnosti systémem, v němž jednotlivé frakce politické třídy nakupují od nátlakových skupin voliče prostřednictvím toho, co se politický slang dřívějška nazýval roztomilým jménem "prasné" (pork). Imperiální tributární ekonomika poskytla obchodníkům s hlasy značné zdroje, a následný příliv vepřových produktů vytvořil vlnu, která, jak se říká, zvedla všechny lodě. Problém je samozřejmě stejný jako ten, který zasáhl britskou ekonomiku v dobách impéria, a předtím ekonomiku španělskou, a tak dále směrem do historie: Když mzdy v imperiálním státě značně vzrostou nad mzdy ve státech sousedících, přestane se vyplácet najímání občanů lidí z imperiálního státu na jakýkoliv úkol, který může být proveden za jeho hranicemi.
Výsledkem je společnost, v níž ten, kdo dosáhne na "prasné", prosperuje, a ten kdo nedosáhne je ponechán venku na mrazu. Arnold Toynbee, jehož monumentální studie vzestupu a pádu impérií zůstává nejdetailnějším prozkoumáním tohoto procesu, nazývá posledně jmenované "vnitřním proletariátem": Ti, kdo žijí v imperiální společnosti, ale už se nadále nepodílejí na jejích výhodách jsou v rostoucí míře nespokojeni s jejími ideály a institucemi. Z krátkodobého hlediska představují přirozený spotřební materiál pro demagogy; v dlouhodobém výhledu uzavírají spojenectví s "vnějším proletariátem" - těmi státy za hranicemi impéria, jejichž práce a zdroje se staly pro imperiální ekonomiku nezbytnými, ale které z této ekonomiky neprofitují - a hrají klíčovou roli při rozvrácení celé systému. Uvedený paradox je korunován faktem, že takřka každý profesní ekonom, liberální nebo konzervativní, přijímá jisté předpoklady, které napomáhají mezitím urychlovat proces, v němž se dělnická třída stává vnitřním proletariátem v toynbeeovském smyslu, a které přispívají ke zhroucení společnosti, již tito ekonomové údajně vykládají ."
Jižní Amerika předkládá nové alternativy
Jižní Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v Evropě, ale i zcela vlastího původem i podobou. I pouhé projekty pro první fázi rozvoje jsou proto nežádoucí.
Silvia Ruppeldtová, Realizovať utópieZDE
"Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe."
Ilona Švihlíková, Ekonomická krize a její řešení
Těch alternativ je samozřejmě více a jejich realizaci bude bráněno všemi prostředky, obzvláště budou-li úspěšné. Přese všechny počáteční neduhy továrny řízené dělníky i družstva se osvědčují: "In this factory there are no bosses... We believe that we should all be leaders.". Stejnou zkušenost mají v Argentině. Viz též The New Latin American Left: Utopia Reborn. A jsou i velmi umírněné alternativy ze Severu - Proposal for a Participatory Socialist International. .
Na Caracas, na Caracas !!!
Realizaci těchto alternativ a špatným příkladům, které by mohly vyvolat domino efekt i mimo Latinskou Ameriku, je tedy třeba rozhodně zabránit.
"Washington Plans New Military Bases in Brazil and Peru to Contain Venezuela... Holland Prepares War with Venezuela
The bases for Washington in Aruba and Curazao, islands that form part of the Kingdom of the Netherlands, has been used in recent years to harass and intimidate Venezuela. Among visits by aircraft carriers, nuclear submarines, warplanes and thousands of soldiers and U.S. special forces, these small islands - only a few kilometers from the Venezuelan coast - are among a growing conflict between Washington and Venezuela. At the same time, the Dutch government launched a campaign against the government of Hugo Chavez, trying to prove that Venezuela has plans to invade the Dutch islands (Aruba, Bonaire and Curaza)... "
To Holandsko, člen NATO, působí bizarně a možná, doufejme, jde i v případě dalších základen USA jen o přání, ale vyloučeno to není. Jedny z nejrozšířenějších holandských novin De Telegraaf uveřejnily článek Venezuela hrozí válkou: "The Department of Defense of the Netherlands is seriously considering that the country could go to war with Venezuela due their intentions to surround the Dutch Antilles."
Stařičký Egon Bondy se nemýlil. Jestli západní kulturní tradici zbývá poslední záloha, je jí už jen Latinská Amerika.
"Permanent Aggresion: War on the horizon in Latin America
The Empire will stop at nothing to find mechanisms and techniques to achieve its final objective, and we cannot disregard the possibility of a military conflict in the near future. If the US places Venezuela on the "terrorist list" this year, we could be on the verge of a regional war..."
Univerzální padoušství Chavéze politického exorcisty a válkychtivého diktátora, který "se chystá k válce - nic jiného mu ani nezbývá" (Karel Dolejší, Chávez se chystá k válce - nic jiného mu ani nezbývá) a bez něhož se už pořádná země neobejde, je stvrzeno z míst nejkvalifikovanějších tj. The US Intelligence Community. Eva Golinger rozvádí The Annual Threat Assessment of the US Intelligence Community k neuvěřitelným závěrům:
Takže Venezuela má, jak to E.Golinger vidí, být mimo jiné také pro bezkonečnou válku tím, čím nemůže být Al Qa'ida -- a má tím být dokonce na stejném stupni. A Chávez je zajisté dosažitelnější nežli Osama Bin Laden. Dokonce i Svatý Pat Robertson považoval zabití Cháveze za levnější akci než invazi!. Bezpochyby se Eva Golinger nemýlí v tom, že Impérium neponechá Latinskou Ameriku v klidu, ale zas tak jednoduché to nebude. Kupříkladu a mimo jiné "Venezuela and Russia: the perfect equation. Russian Prime Minister Vladimir Putin made a historic visit to Venezuela to consolidate geolitical and strategic relations"
Alex Newman, Russia-Venezuela Deepen Military, Nuclear, Economic Ties ZDE
A tak dále i od těch, kteří ho ani nepovažují za prezidenta.
A znovu tento venezuelský velediktátor navštívil Fidela a chce založit novou Internacionálu.
More ambitiously, an International might also decide on campaigns and projects of its own, financed via its membership. It might settle, for example, on a massive international focus on immigration, on ending a war, on shortening the work week all over the planet, and/or on averting climatic catastrophe. There might then be materials to prepare, education to convey, activist campaigns to carry out, boycotts to initiate and sustain, support for local efforts to engender, and even efforts to provide material aid and participants for events occurring across borders..."
Kamarádí s Hugem a dokonce chce navštívit Irán
Lula, kdysi živá legenda, statečný člověk v době vojenské diktatury, jistá vzdálená obdoba Lecha Walesy, který ovšem na rozdíl od Luly měl za sebou světovou moc "duchovní" i světskou a dobré načasování, se přízpůsobil, přestal mluvit o vykořisťování, spojoval se se svými protivníky, dělal kompromisy, byl prohlášen za nejpopulárnějšího politika Planety a bylo mu přihráváno. V rámci oficiálního kultismu byl natočen film "Lula, syn Brazílie". Titul zajisté výmluvný. Otázka, co mohl a proč nemohl, je předmětem diskusí těch, kteří neresignovali. Lula se však odmítá shodnout s USA v mnoha důležitých věcech. Odmítá sankce proti Iránu a uznává dokonce jeho právo na mírové vyžití nukleární energie.
Dokonce je navzdory nelibostem, které to vyvolá, rozhodnut návštívit Teherán.
Je přitom důsledný, ať už coby představitel Brazílie nebo v zastoupení:
A dokonce chce navštívit Irán:
Což tato země komentuje takto.
A plete se do mezinárodních financí.
A kamarádí s Hugem, který měl drobné výročí posledního pokusu o jeho svržení. Vcelku se však Lula stal pro mnohé z důsledné levice a příslušníky intelligence příkladem politického a morálního poklesu, dolem, který trouchniví. Ale třeba čas ukáže, že byl jen dvakrát chytrý.
A to se Země zachvěje
Dalším úderem světovému míru a bratrství na věčné časy byla návštěva Brazílie, Venezuely a Bolívie Mahmúdem Ahmadínežádem, který byl ubytován v amazonském městě Manaus ve stejném hotelu jako prezident Klaus:
Při té přiležitosti dala nezanedbatelně zazářit své státnické výši, inelektuální nepřekonatelnosti a srdečné péči o lidstvo Hillary Clintonová:
Hillary vychází poněkud mylně ze západní zkušenosti:
A ti jihoameričtí divoši už se nějak přestávají bát. CIA charakterizovala nejednou sociální hnutí původních obyvatel ( the native people, los pueblos originários ), jako hlavní výzvu, t.j. Nebezpečí, pro "US hegemony". A Írán udržuje tempo.
Rukuju do Amazonyje
Potěší, že ČR prý si chtěla mimo jiné v Brazílii pronajmout kus džungle k výcviku armády. K humoru s kouzlem nechtěného v Česku není nikdy daleko. Dokažu si to představit jako další díl Švejka.
Resistir é necessário
Slavoj Žižek to říká přesně. To ovšem není práce pro klasické partaje, které mnohdy i ve svém "revolučním" zápalu dělají pravý, v tomto smyslu, kontrarevoluční opak. Dosahují tedy toho, že vlastně v volbu "místa, zbraní a taktiky" ponechávají protivníkovi, kterého napodobují, následují a posilují. Což zatím neplatí tak docela nebo někde i vůbec, mimo ten za účelem historické neplodnosti podvázaný ( Severo) Západ. Ovšem prostor, který kulturně a spirituálně vyschlý kapitalismus ztratil, ani tyto strany nedokáží obsadit a zúrodnit.
Setkání osamělých davů
Cesta k trvalému sociálnímu solipsismu a také dehumanizující, komodifikující fragmentaci pro Tržiště se sice i zde bohužel široce rozevírá, ale Brazílie je zjevně nesrovnatelně odolnější nežli kupř. nadřazující se, povýšenecké, eticky a kulturně ztrátové, přilnavé Česko, a větší část Evropy. Také se v Jižní Americe pořád nedostavuje v potřebné míře a razanci úspěch kulturního imperialismu formou amerikanizace a odnárodňujíci a depersonalizující homogenizace, což svědčí o jejich přednostech a šancích. Vedle životnosti a vrozené resistence vlastní kultury tu působí i politicko-ideologické skupenství a pro intelektuální vrstvu i odstrašující vzor ztrátových zemí. Snad jen pro konformní střed a ty, kteří chtějí být v roli jeho příslušníků, platívá povznášející imitovaný, kašírovaný "individualismus". Na doplnění Žižka i optimistických neomaoistů Třetího světa věřících neústupným dějinám a důvěřujícím v čas:
(Původním autorem citátu, který jsem (ne?) mírně adaptoval a zcela adoptoval, je patrně značně kontroverzní, bezvýhradně samorostlý Fred Newman. Poznámka JM.)
Od F.Newmana pochází mnohoznačný a proto též i podnětný výrok:
Pakliže tato revoluční permanentní "psychotherapy" je forma a část životního, sociálního, kulturního a politického procesu vedoucího k otevřenosti a náhledu umožňujícímu osobnostně obohacující a kolektivně sebezáchovné vědomí základní sounáležitosti s lidskou I "totální" realitou, pak je významnější než veškeré přezimující, vysušené i cizím vynuceným pravidlům podřízené strategie některých úředně přípustných "revolučních stran" a kabinetních Internacionál, které ji zamítají.
Státníci nebo trhovci
Přímá volební kampaň začne 5. července. Každý kandidát, i ten který je zjevně bez šance, má právo promluvit v televizi, ale vymezený čas není stejný. Menší strany jsou samozřejmě automaticky znevýhodněny. Na penězích pochopitelně závisí ostatní možnosti přesvědčování a získávaní voličů. Pokud některé strany nemíní užívat slevněné formy manipulace a poklesnout k demagogii a politickému kýči, jsou jejich šance závislé na situaci, chybách a nedostatečnosti těch zvýhodněných. Právem se v "brazilštině" slova propaganda užívá jednak ve stejném smyslu jako v Česku, ale také ve smyslu reklama. Což je kromobyčejně výstižné a mělo by se vžít bez studu i ve středoevropské Tunelárně. Pokud je třeba rozlišení, které je v době všeobecné prodejnosti a internalizovaného spektáklu u stran reprezentujících reprezentaci a libový konec dějin často nepodstatné, říká se propaganda politická či propaganda obchodní. Takže propagandy obchodní i politické reklamy bývá v kampaních sdostatek. Jedna z forem té politické, zvláště mimo TV, mívá svůj půvab, protože Brazilky vědí kým, jak a proč jsou.
Strany misto partají
Pochopitelně ne jediná organizační forma a ne nejméně zasažitelná. Pokud má být výlučná a ne jen dobově přiměřená, nutná nebo jedině možná, pak se snadno stane součástí systému i při změně režimu.
Vedle stran obročníků a mocichtivců jsou také politické strany nezkorumpované a s rysy nezkorumpovatelnosti. Jejich předností je vědomí toho, co uvedeno v mottu. Nepatří většinou ani ke středu ještě méně k vyhraněné buržoasní a středostavovské pravici, pochopitelně. Jejich problémem je nejednotný postup ve volbách a to mnohdy z písmáckých neshod a lpění na liteře pravověří. Zúženě chápaná zásadovost a radikální kritičnost vylučují řadu možností a předstupně. Zdá se však, že letos bude vice předpokladů pro sblížení a spojenectví. Je také více v sázce. V prvním kole sotva některý kandidát dostane nutný počet hlasů. Půjde tedy o druhé kolo. Na levici jsou nejvíce viditelné strany PSTU, P-SOL a POC. Předsedkyně P-Sol Heloísa Helena, tj. Heloísa Helena Lima de Moraes Carvalho, která byla prezidentskou kandidátkou v minulých volbách, členka frakce Liberdade e Revolução, Revoluce a svoboda, úmysl kandidovat nemá. Zdálo se a šeptalo, že P-SOL bude podporovat bývalou ministryni pro životní prostředí Marinu Silvu, plným jménem Marina Osmarina da Silva, která vystoupila z vlády a později i vládní strany Partido dos Trabalhadores, PT na protest proti nedůsledné vládní politice v oblasti ochrany životního prostředí a nemožnosti realizovat pozitivní projekty, a stala se členkou strany Zelených, Partido Verde, PV. Někteří zleva ji kritizovali pro nedůslednost ve funkci, pro pravici a kupčíky byla zase důsledná příliš. P-SOL však nakonec rozhodla pro vlastního kandidáta. Rozhodovalo se mezi kritickým Martinianem Cavalcante a Plíniem de Arruda Sampaio. Marina Silva bude kandidátkou Zelených. Za vládní stranu bude kandidovat kdysi velmi radikální a subversivní, dnes velmi bývalá guerrilhera Dilma Roussef neboli Dilma Vana Rousseff Linhares, která je, pro zajímavost, bulharského původu. Problémem by mohl být zdravotní stav. Za Partido Socialista Brasileiro, PSB, Ciro Gomez, za Partido da Social Democracia Brasileira, PSDB, opět José Serra. Kandidátem strany PCO je Rui Costa Pimenta. Za Partido Socialista dos Trabalhadores Unificado -PSTU prezidentským kandidátem bude zřejmě Zé Maria de Almeida. Jde zatím jen o pre-kandidáty.
Politických stran je v Brazíli opravdu hodně. Tady se drží S. Žižka: "Politika bez strany je politikou bez politiky." A část levice klasicky i žižekovsky směruje svou činnost, dle její zkušenosti, která si vynucuje, že v daných podmínkách strana je nutná
Jodi Deanová: Žižek o významu strany a revoluce.
Přehled politických stran pro důkladné
Velké strany ZDE
Nemalý počet zaniklých stran není uveden, ale přenechán historikům, sociálním psychologům, psychohistorikům a politickým analytikům .
Důkaz z Množství
Levicové strany a organizace se vysloveně košatí, nenechme se však deprimovat. Jejich množství je pozitivní, umožňuje-li permanentní rozvoj idejí, návaznosti a komplemenaritu a vytváření propracovanější, pro sledovače nepřehledné taktiky. A vytváří-li komunity morálního růstu, frontové solidarity a rezistující lidskosti. Negativní, vede-li k sektářstí, sebeuspokojování sebespravedlivců, komunitám vyvolenců a věřících bez důvodů, klubů ztělesněných pravd a romantice výlučnosti a bezpečného, neubližujícího, bezbolestného mučednictví.
Mosaika však, sama o sobě dělá užitečným i to, co bylo zanendbáno, opuštěné nebo opuštěno a osamělé nebo bez užitku. A kaleidoskop ukazuje nové možnosti, především jinak těžko objevitelné a téměř nenalezitelné kombinace.
Všimněme si brazilských stran a organizací trockistických, poněvadž tyto představují zjevně nejaktivnější část zdejší organizované parlamentní levice, která se nenechala neutralizovat a integrovat do mírného pokroku v mezích zákona dohližitelů Tržiště, ani neslyší na pokyny Nedostupných ze Zámku. Trockistickou zásadou bylo vždy "Ani Washington, ani Moskva !" Co jim schází je nová kosmovize a většinou nemohou jít jako celek dále než k zastavení ekocidy.
Nejen dělnické záležitosti
Další trockistickou stranou je Partido da Causa Operária, PCO, z původní Tendência Trotskista do Brasil s aktivní organizací mládeže Aliançaa Juventude Revolucionária (AJR). PCO působila v rámci strany PT, což pochopitelně nebylo možné trvale, ani když tato nebyla stranou Lulovy vlády. Je slibná a vstřícná všem vůči ostatním trockistickým a nevzdáleným stranám a organizacím.
Liberdade, Socialismo e Revolução (LSR) je brazilskou sekcí Výboru za dělnickou internacionálu. LSR Vznikla v roce 2009 sloučením organizací a Colectivo Liberdade Socialiste (CLS), působí v různých organizacích, jako tendence uvnitř strany Socialismus a svoboda (P-SOL), v odborech, především v aktivní a důsledné CONLUTAS, Coordenação Nacional de Lutas . Conlutas je rovněž blízká PSTU.
Partido da Libertação Proletária vznikla z Coletivos Gregório Bezerra, disidentů PCB - Komunistické strany Brazílie. S PCB se neshodovali v otázce podpory Luly. A mohou dnes zvolat: "Co jsme vám tehdy říkali?!!!" Splynuli se stranou PSTU.
Brazil: Workers' Party Betrays Workers
Revolutas je trockistickou organizací ztotožnující se především s politikou International Socialist Tendency vedenou britskou Socialist Workers Party - SWP Tonyho Cliffa. Jeho theorie systému Východního bloku jako státního kapitalismu se stala žhavým tématem a tříděním levice. Z vedení je dnes nejznámější Alex Callinicos , tj. Alexander Theodore Callinicos, autor několika vynikajících knih, kritik Negriho a postmodernismu.
Democracia Socialista , DS - část členů strany přešla do P-SOL, ti kteří zůstali v DS jako součásti vládní Partido dos Trabalhadores usilují o změnu vedení i politiky PT.
Občas chleba, častěji hry
Chléb a hry je miléniově vyzkoušený princip vládnutí a zlhostejnění mas, které je třeba vytvořit z občanů a lidu, aniž by si toho povšimli. Dlouho to zde byly, ne příliš úspěšně, pouze hry, fotbal samozřejmě a lehkost Jihu a krása tropů, karnevaly, procesí a přístupný sex. V Jižní Americe také bývají často ku pomoci bajonety a prodejné kleriky a kutny. Ale těch nebyl vždy sdostatek a i purpurová solidea, včetně tohoto, se obracela vce než často proti těm bajonetům. Prosté řeholní hábity dokonce někdy také bajonetem. Proto právě zde mohla nebo musela vzniknout Theologie osvobození.
Chléb a hry z dovozu
Teď už je i trochu více toho chleba a hlavně hry z dovozu navíc. Pohled na čtvrti chudých však trpělivost reformistů a naděje důvěřivců příliš neopodstatňuje. Političtí nostradámové a citlivé nostradámy však víru v samoregulativní spravedlivý a samospasitelný trh, v charitu a zbytečnost neškodné i zužitkovatelné chudiny nepochybně neztrácejí. Situace se sice zlepšila, ale řešení, které není pouze ekonomickou záležitostí, je stále daleko. Ukázkový, opakovaně zdurazňovaný případ výstavní favely Rozinha, kterým se přečasto argumentuje, není typický a všeobecně následovatelný a tak ani moc neznamená.
Uvažme také "Neuvěřitelné vyjádření neuvěřitelného šéfa policie v Rio de Janeiro, Hélia Luze", který posuzuje situaci a vlastní činnost i z hlediska sociálního a politického. Viz ZDE a ZDE a také ZDE -- a posuďme nevýstavní fakta o předváděné výstavní favele Rocinha. Zdůrazňovaná skutečnost, že v této favele jsou "dokonce i dva McDonaldy !", dojímá k pláči. Civilizace blahobytu a rozjásaná demokracie znovu zvítězily. Dva McDonaldy! Kýho výra. To si dám říct. Bydlet tam však přece jen nedoporučuji. Samotná oficiální statistika je stále neúprosně varující. Problém favel dnes už není možné řešit pouhou státní charitou nebo sociální korupcí. Jde o nepředstavitelný komplex sociálních, kulturních a morálních problémů. Také kriminalita je v Brazílii problémem, který drobné reformy ani brutální policejní akce neodstraní. Válka mezi favelami a policii se nezastavila. Do války je zapojeno proslulé Primeiro Comando da Capital, tj. PCC, založené 1993 ve vězení Taubaté v São Paulo, původně snad spíše anti-establishmentová organizace politického rázu, která však měla v programu také pomstu za 111 věznů, obětí "Massacre do Carandiru" - masakru, kterého se dopustila 2. října 1992 vojenská policie státu São Paulo v největší věznici v Latinské Americe, Carandiru. Dále je do války zapojeno Terceiro Comando a rovněž Comando Vermelho, Rudé komando. O tom více ZDE. Největší bitvou této "války" Primeiro Comando da Capital, tj. PCC, proti establishmentu, bylo 299 útoků proti policejním stanicím, soudním budovám, autobusům atd., ke kterým došlo 12. května 2006. Akce byla organizována z vězení! Policie tehdy "ztratila nad sebou kontrolu" a tak byli zabiti i lidé nezúčastnění, kteří byli zcela bez viny. Událost byla podkladem pro film Salve Geral. Plošné řešení s automatickými výsledky neexistuje.
Otevřený konec nebo uzavřený začátek?
Přese všechny skutečné nebo zdánlivé úspěchy posledních let problémy Brazílie zůstávají obrovské a neřešitelné ve stanoveném a "ustáleném" rámci. Vyřešit je chytrou diplomacií, hrou na několika na nástrojích a v mnoha kapelách současně, hegemonií, která nepřekročí meze, přichýlením se k onomu severoamerickému dubisku, přeceněním zahraniční politiky, umístěnkou v Radě bohů a mechanikou kapitalistické ekonomiky nelze. Pokud jde o Brazilce, časté spoléhání na stát, malá nezávislá inciativa zdola ( největší vyjímkou je aktivní Hnutí bezzemků, Movimento dos Trabalhadores Rurais Sem Terra, MTS ), slabá společnost, pasivita ve vytváření paralelních institucí, vnitřní i vnější ohrožení a teoretická stagnace levice, z níž část ustrnula na představě socialismu coby kapitalismu bez kapitalistů, ideologická uzavřenost stran, ztěžují změny. BRIC zasedá, počkejme si na výsledek. Do voleb daleko. Chavez a Morales jsou pořád v předstihu.
Hnutí bezzemků, Portuguese: Movimento dos Trabalhadores Rurais Sem Terra - MST
Martin Hrabálek, Slabina supervelmoci
Hrozby a ohrožení -"Qiao Liang, Wang Xiangsui, Neomezená válka"
Návraty do budoucnosti, Konec hierarchií
"Alvin Toeffler has written about this in terms of some scientists in their laboratories trying to devise certain types of pathogens that would be ethnic specific so that they could just eliminate certain ethnic groups and races; and others are designing some sort of engineering, some sort of insects that can destroy specific crops. Others are engaging even in an eco- type of terrorism whereby they can alter the climate, set off earthquakes, volcanoes remotely through the use of electromagnetic waves."
Vytisknout
Obsah vydání | Středa 21.4. 2010
-
21.4. 2010 / O Mikešovi21.4. 2010 / Jak radar naučil starostu říkat nepravdy ...21.4. 2010 / Klepněte slídily přes prsty21.4. 2010 / Obchod s "offsety uhlíkových emisí" je trhem pro dobrodruhy, přínos pro klima problematický21.4. 2010 / Vědci a politici, seznamte se!21.4. 2010 / Revoluce zezdola20.4. 2010 / ...a kromě toho žerou malé děti!20.4. 2010 / Íránský klerik: Hříšné ženy způsobují zemětřesení20.4. 2010 / Kubánský kardinál: Země je v krizi19.4. 2010 / Výzva české grafologické komory19.4. 2010 / Končím svou finanční podporu pro Britské listy1.4. 2010 / Hospodaření OSBL za březen 2010