Omluvou nezarmoutíš

20. 4. 2010 / Michal Kuklík

Sportovci vždycky v zápalu boje provedou něco hnusného, a pak se neobyčejně hluboce omluví. Média po tom skočí jak slepice po flusu. Sportovec hned příště provede něco ještě hnusnějšího, a zase se neobyčejně hluboce s úsměvem omluví. Média na to zase skočí a tak to jde pořád dál.

Do citátu ze Švejka si pro sebe přidávám jedno slovo: "Šusa to byla dobrá, a von se pak každej rád vomluví, že to bylo v noci a že ten červenej kříž není vidět."

Omluva, aby byla upřímná, tak musí bolet. Zločinec se za svůj zločin může omluvit jen tím, jak dál žije, a jeho omluva není věrohodná, dokud nezemře.

Boháč se za to, že někomu hodně ublížil, nemůže omluvit tím, že mu odsype drobínek ze svého bohatství, ale jen tím, že mu dá veškeré své bohatství a půjde o žebrácké holi.

Omluvou může být také některá sebevražda -- nikoliv ta Göringova, která byla výsměchem.

Uznávám omluvu Prince Rusalce ve finále opery. Pro všední život to ale není.

Teď všichni Češi viděli víckrát v televizi, jak jakýsi Luboš vytlačil zleva z dálnice jiné auto. Zajel si kvůli tomu daleko doprava. Byl to ostrý a jasný manévr.

Brzy se v televizi Nova proslovil jakýsi znalec dopravy, celý rozklepaný, ošklivý člověk, že by si netroufl tvrdit, že to Luboš udělal schválně.

Luboš se později v jakémsi ofisu za přítomnosti jakéhosi kravaťáka, asi svého advokáta, v telce hluboce omluvil. Prý nechtěl nikoho vytlačit ze silnice, akorát se mu hrubě nevydařilo předjíždění.

Hnusil se mi. Zbabělý ubožák, který neunesl své lotrovství. Teď má zadnici sevřenou strachem, že by mohl jít sedět do báně, tak kouká, kde čert nechal díru.

Kdyby to byl integrální lotr, řekl by: "Co jsem udělal, to jsem udělal já. Tady stojím a suďte mě."

Naletí soudce na Lubošovu omluvu? Uvěří svědectví videa?

Jak jsem mstivý, tak by se mi líbilo, kdyby agilní Lubošův advokát řidičce toho auta, které v kotrmelcích vyletělo z dálnice, jemně nanesl, jak by pro ni bylo dobré, kdyby svědčila v Lubošův prospěch.

ZDE

Vytisknout