Nad bezmocnými a bezvýznamnými nespadne ani slza
19. 4. 2010 / Boris Cvek
Dlouho jsem přemýšlel, mám-li nějak vyjádřit své pocity z tragédie, jež se stala na smolenském letišti před týdnem. Když jsem tu zprávu slyšel ráno v rádiu, byl ho hluboký zásah.
Nejen proto, že k Polsku tak nějak dlouhodobě tíhnu (jejich Mickiewicz je mi mnohem bližší než české obrození a měšťácká první republika) a mám hlubokou úctu k jeho kultuře a dějinám, nejen proto, že polský Krakov je jedno z nejkrásnějších měst, které znám, a nejen proto, že můj domov je od mého narození na samé hranici mezi bývalým rakouským (dnes ČR) a pruským (dnes Polsko) Slezskem.
Polská tragédie by byla mimořádnou tragédií, i kdyby se stala jakémukoli jinému, mně třeba cizímu, národu na světě. Na druhou stranu ta všeobecná posedlost smutkem a kondolenčními listinami a podpisy mi vadí.
Je to, jako by na světě neprobíhaly žádné jiné tragédie, jako by v každé chvíli neumíralo mnoho lidí hlady, v mukách na nemocničních lůžkách, v samotě starobinců a v šílenství beznaděje. Když ti, kteří si žili jako vysocí politici v nadstandardní péči a majetku, tragicky zahynou, lidi popadne šílenství a dávají najevo smutek.
Nad bezmocnými a bezvýznamnými nespadne ani slza.
VytisknoutObsah vydání | Pondělí 19.4. 2010
-
19.4. 2010 / Výzva české grafologické komory16.4. 2010 / Podnět proti Petru Uhlovi19.4. 2010 / V Brazílii se mluví portugalsky19.4. 2010 / Je článek pana Štampacha autentický?19.4. 2010 / Menšina se musí přizpůsobit19.4. 2010 / Končím svou finanční podporu pro Britské listy18.4. 2010 / Voda je drahá19.4. 2010 / Čtyři opravdu zásadní připomínky19.4. 2010 / Brazilcům smrdí všichni Evropané19.4. 2010 / Když je přání otcem myšlenky16.4. 2010 / Klub Bilderberg se v roce 2010 schází v Sitges1.4. 2010 / Hospodaření OSBL za březen 2010