Ute Scheub, novinářka a autorka několika knih:

Revoluce zezdola

21. 4. 2010

Haiko Pieplow sahá do jednoho ze svých kbelíků a drobí mezi prsty zeminu, která je podle analýz nejúrodnější zeminou světa. Okolo promovaného půdoznalce se v jeho zimní zahradě na okraji Berlína malebně hromadí narcisky a středomořské rostliny. Terra preta umí proměnit odpad v základní surovinu a tím založit pravé regionální cirkulační hospodaření, vysvětluje agrární inženýr. Kdyby se použila celosvětově, byla by sto odebrat ze vzduchu okolo 20 procent kysličníku uhličitého a tím trvale zúrodnit zemi. Snížil by se tím zásadně objem vypouštěných výfukových plynů a současně by se bojovalo proti hladu. Černozem – vyráběna zemědělci a malorolníky, hobby-zahradníky a obyvateli slumů – by mohla spustit doslova revoluci zezdola – „grassroots-revoluci“.

Terra Preta do Indio, tak zní portugalské označení pro černozem z Amazonie, kde ji poprvé vyrobily staré indiánské kultury. Německým vědcům, mezi nimiž byl i Haiko Pieplow, se podařilo od roku 2005 její výrobní postupy experimentální cestou obnovit. Na jaře nejsou efekty v pieplowské zahrádce a v zimním pavilonku příliš vidět. Ale v létě, tvrdí otec rodiny, je to tu celé zarostlé. Za jižní skleněnou stěnou svého rafinovaně vybudovaného a rafinovaně provzdušněného nízkoenergetického domu pěstuje rajčata, vinou révu, guáve, fíky a granátová jablka, na zahradě se daří ovoci a zelenině z našich zeměpisných šířek. Závan ráje se táhne celým pozemkem. Jak tak mne Pieplow vede domem a ukazuje na všechny ty nádrže a cisterny, v nichž se recyklují odpady – zbytky jídla, hobliny, odpadní voda, výkaly, moč -, tak působí jako moderní alchymista, který dělá z exkrementů zlato – černé zlato.

Alchemie, první kbelík: ach vy milé výkaly

V dřevem obložené koupelně stojí vedle splachovacího záchodu pro hosty bílá nádoba, vedle ní pak hrnec s jemným dřevěným uhlím. Vzduchotěsně uzavřena suchá toileta. Že nesmrdí a v zásadě ani není cítit, vděčí dřevěnému uhlí, které tam manželé Pieplowi po každém použití lopatkou nasypou. „Výkaly a moč se musí od sebe oddělovat, to je důležité“, vysvětluje pán domu a ukazuje na dvě nádobky na čurání, které jsou přizpůsobené mužské a ženské anatomii. Moč obsahuje velké množství dusíku a vzácný fosfor, které ale při výrobě Terra prety působí negativně. Pieplow si schovává i svoji „zlatou vodu“, poslouží mu v desetinásobném zředění jako „výborné hnojivo“.

A výkaly? Je přeci známo, jak je to nebezpečné vyvážet lidské exkrementy do polí? Výkaly jsou druhotnou surovinou, vysvětluje Pieplow. Aby se tím ale staly, tak se s nimi musí přinejmenším půl roku správně zacházet. Cituje umělce a vizionáře Friedricha Hundertwassera: „Samozřejmě, že je to nehoráznost, jestliže se odpadkový kbelík dostane do centra našeho bytu a když se tam humusová toileta stane na nejhezčím místě čestným sedadlem. Je to však právě ten obrat, který naše společnost, naše civilizace nyní učinit musí, chce-li přežít.“

Kdo chce Terra pretu vyrábět, ten to ale může dělat i bez recyklace výkalů, objasňuje Pieplow. Dřevěné uhlí, kuchyňské a zahradnické odpadky naprosto stačí. Ale pro obyvatele slumů bez kanalizace z jižních zemí je tato nová toileta perspektivně požehnáním. „Příslovečně každý si tam může vydělat tím, že vyrobí Terra pretu a současně uspoří drahé stočné.“ A vypráví o tom, že se už staří Římané modlili k bohům zhodnocování odpadů: k Stercutiovi, bohu hnoje, Crepituovi, bohu nadýmání a ke Cloacině, bohyni kanalizace.

Alchemie, druhý kbelík: uhlí a zase uhlí

V hospodářské místnosti stojí červený plastový kbelík s kuchyňskými odpadky a dřevěným uhlím, několik vrstev pod nimi je i směs s výkaly. „Stálo to jen šest eur“, říká Haiko Pieplow a zvedá pokličku. „Cítíte něco?“ Ne, necítím, je to stejné jako na toiletě. Odpadky se musí protivzdušně uzavřít a stlačit („bokashi“), vysvětluje, aby mohlo nasadit kyselomléčné kvašení. Potřebné mikroorganismy se dají koupit, ale v principu jsou také dostatečně obsažené i v ovoci a zelenině. Také to co nejjemnější dřevěné uhlí se dá koupit – a nebo vyprodukovat osobně. On sám staví plechovku s hoblinkami přes noc do krbu a následující ráno jsou hoblinky upražené a bio-uhlí je hotové. „Člověk se sám dopracuje k dobrým nápadům, jestliže jednou musel roztlouct celý pytel grilovacího uhlí a byl černý jako kominík“, říká a zubí se na celé kolo.

Alchemie, třetí kbelík: červíků až až

Haiko Pieplow zamíří na zahradu, tam, kde spočine asi tak za půl roku také ona směs „bokami“: k nádobám s kompostem. „Teprve v žaludcích žížal a dalších obyvatel kompostu vzniká černohlína“, vysvětluje. Je snad Terra preta otroctvím pro žížaly? „Ne“, usmívá se. „Spíše symbiózou. Přeci je dobře krmíme. V našem kompostu existují doslova celá žížalí hnízda.“

„Používání dřevěného uhlí a kvašení kyseliny mléčné jsou světově známé a prastaré postupy, které si nikdo nemůže patentovat. Nové na tom je, když se dá obojí dohromady“, vysvětluje agrární inženýr. Dosud znali toto tajemství pouze amazonští indiáni.

Proto si výrobu nemůže zmonopolizovat žádný z velkokoncernů. Několik malých firem, s nimiž Heiko Pieplow spolupracuje, nabízí přísady, ale člověk může stejně dobře experimentovat sám, chce-li si vyrobit Terra pretu. Doufá proto ve světovou kreativitu malorolníků a hobby-zahrádkářů, kteří by grassroot-revoluci spustili.

Kde vznikla Terra preta

V roce 1542 se španělský dobyvatel Francisco de Orellana plavil po Amazonce a hledal legendární El Dorado. Informoval o obrovských městech na jejích březích, v nichž žily miliony indiánů. A protože pozdější expedice nenašly už vůbec nic, dlouho se věřilo, že Orellana lhal. Španělovi ale ušlo, že skutečné El Dorado našel: kulturu, která byla založena na „černém zlatě země“. Znalost výroby indiánské černozemě, která je oproti málo výživné půdě deštných pralesů velmi úrodná, se však vyhubením původního obyvatelstva ztratila, do vizíru výzkumníků se dostala až teprve od roku 1990. Prastaré, zčásti až metrové vrstvy na březích Amazonky, které se skládají ze směsi dřevěného uhlí, výkalů, kostí a organických odpadů, jsou prošpikované hliněnými střepy – pravděpodobnými zbytky obrovských hliněných nádob, ve kterých se měnil domovní odpad na úrodný trvalý humus pro vysoko položené záhony. Důležitou roli přitom hrála fermentace kyselinou mléčnou, která se už tisíce let využívá ke konzervování potravin – příkladem nám budiž kyselé zelí.

Co umí Terra preta

Černozem umí nahradit umělá hnojiva, pesticidy a genovou techniku a tím i perspektivně podkopat zezdola moc agrárních velkokoncernů jako BASF nebo Monsanto. Půdy Terra prety se nevyčerpávají, nýbrž naopak, mohou samy sebe obnovovat. Jestliže jsou dobře provětrávány, udržují lépe vodu a živné látky nejsou vyplavovány. V zemině Terra prety rostou naprosto zdravé rostliny. Proč? Prvním tajemstvím je dřevěné uhlí. Houbovitá porézní struktura bio-uhlí uchovává vodu a živiny. V jejích dutých prostorách – a to je druhé tajemství – se usazují komplexní společenství mikroorganismů. Obzvlášť důležité jsou mikroorganismy vytvářející kyselinu mléčnou. Tento efekt je využíván v zemědělství k zušlechtění půdy také metodou EM – efektivních mikroorganismů, která pochází z Japonska. Pro Terra pretu se nejdřív vyrobí siláž na základě dřevěného uhlí (japonsky „bokashi“) kyselomléčným kvašením organického materiálů (kuchyňský odpad, sláma, mrva, lidské výkaly). Získaná substance slouží jako vítané krmivo pro žížaly a jinou havěť, které pak jako dík vylučují černozem. Terra preta se dá v principu vyrobit na každém balkoně, v každé zahrádce a v každém komponovacím sudu. Nezaměstnaní a příjemci sociálních dávek by si mohli černozem a vlastní potraviny vyrobit sami. Všude, kde žijí lidé, může Terra preta v tomto století zrevolucionovat využití půdy.

Tady je Terra preta k mání

Na pokusných půdách v Brazílii vyrostly banánovníky až do pěti metrů za rok, na porýnsko-falckém Hengstbacherhofu dorostly hlavičky červené řepy do velikosti míčů. Kvalita tam vyráběného substrátu Terra preta staví podle analýzy landauerského Institutu pro ekologickou vědu (Landauer Instituts für Umweltwissenschaften) rašelinu a běžný kompost daleko do svého stínu. Ve světově prvním zařízení pro výrobu černozemě, které vypadá jako velký skleník, se má v dohledné době produkovat ročně 50 tisíc kubických metrů Terra prety pro profesionální zemědělce i hobby-zahradníky. Ředitel Joachim Böttcher z Hengstbacherhofu se cítí být zavázán „férovosti, transparenci a trvalé udržitelnosti“ a plánuje založení družsva Černozem. Také univerzity v Berlíně, Bayreuthu, Lipsku, zemědělci v Chiemgau a v rakouském Kaindorfu, ale i bio-vinaři ze Švýcarska již s Terrou pretou experimentují.  

Podrobnosti ZDEZDEZDEZDE

Přeložila Marie Lienau. Ute Scheub, nemecká novinářka a autorka několika knih (z nichž například Friedenstreiberinnen vyšlo česky v proFem pod titulem Mírotvorkyně) napsala text pro levicový deník Die Tageszeitung-TAZ, kde vyšel ve zkrácené verzi.

Vytisknout