Brazílie je země budoucnosti - a vždycky bude

5. 10. 2009 / Josef Mikovec

Něco se ale přece jen uskutečňuje a jdeme od úspěchu k úspěchu. Nejdříve nás navštívil papež a daroval světce, svatého fra. Galvao, který žil v letech 1739--1822, přičítá se mu 5 000 (to dokáže jen Brazilec!!!!) zázračných uzdravení, což je slušné doporučení, na rozdíl od současných kodakových náboženství z dovozu, která za účelem ujařmení a případně zvýšené spotřeby slibují především finanční úspěch a útěšný duševní útulek v případě krachu. Rovněž založil řadu klášterů. Klidně ho vyzkoušejte. Ovšem dochvilnost v Brazílii se nijak extrémně nepřehání, a to se pravděpodobně týká i fra.Galvao. Nedávno jsme tady měli prezidenta Sarkozyho, a ne poprvé. O návštěvě prezidenta Bushe mladšího se raději nezmiňuji. Jistě má hroší kůži a dobrý žaludek, jinak by mu nebylo dobře při vzpomínce na demonstrace, které ho provázely. Bezpečnostní opatření musela být mimořádná. Latinskoameričtí politici jsou zde jako doma. Aby se ten řetěz dobrot nezastavil, tak jsme teď dokonce dostali olympiádu, v překrásném Městě Božím - Rio de Janeiro.

Prezident Luiz Inácio Lula da Silva, neboli i oficiálně Lula, vchází do dějin obtížen úspěchy a ověnčen vavřínem. Zakládající člen Partido dos Trabalhadores (PT), neboli Strany pracujících, třikrát neúspěšně kandidující na úřad prezidenta, poprvé v roce 1989, kdy se po téměř 30 letech konaly skutečné volby. Lula, ačkoliv měl řadu stoupenců a stáli za ním i známí brazilští umělci, nevyhrál. Pomluvami se tehdy nešetřilo. Nakonec se stal prezidentem v roce 2002 poprvé a v roce 2006 podruhé, Byl podán návrh na uzákonění třetího období, ale k tomu sotva dojde a Lula jednoznačně prohlásil, že se prezidentem potřetí nemíní stát. Ostatně byl Obamou označen za "nejpopulárnějšího muže planety", to se jen tak někomu nepřihodí. Už od časů Bushových je držen po prezidentově pravici. I nebesa se přidávají a z rohu hojnosti to sype, kupř. nález nafty hodně pomůže. Brazílie je ale také země s mimořádnou sociální nerovností a plná kontrastů. Kriminalita je značná,

Pochopitelně nejvíce ve velkých městech. V São Paulo, a nejen tam, probíhá mezi favelami a policií malá, ale trvalá a nelítostná městská válka. Do války je zapojeno proslulé Primeiro Comando da Capital, tj. PCC, založené 1993 ve vězení Taubaté v São Paulo, původně snad spíše anti-establishmentov8 organizace politického rázu, která však měla v programu také pomstu za 111 věznů, obětí "Massacre do Carandiru" - masakru, kterého se dopustila 2.října 1992 vojenská policie státu São Paulo v největší věznici v Latinské Americe, Carandiru. Do války je zapojeno rovněž Comando Vermelho, Rudé komando, které působí hlavně v Rio de Janeiro. O jeho vzniku existuje možná zčásti legendarizující a obranná, ale i některými sociology a historiky zastávaná následující verze: "Vojenská diktatura v Brazílii umísťovala ve vězeňských celách vždy 5-6 politických vězňů na 50 - 60 a více kriminálních, doufala, že ti kriminální doplní týrání při výsleších a zlomí politické. Stalo se něco jiného.Ti političtí, převážně členové organizace Falange Vermelha-Rudá Falanga, získali respekt a dominovali věznicím, učili vězně a tak vzniklo 1979 v Rio de Janeiro, ve věznici Cândido Mendes, na ostrově Ilha Grande, Comando Vermelho - Rudé komando s heslem Mír, Spravedlnost, Svoboda. Dnes už je to také zcela a naprosto jinak, navíc došlo k dezorganizaci, ale ve favelách stále určitá solidarita existuje, organizovaný zločin pomáhá chudým a ti s nimi sympatizují. A ta chudina má méně co ztratit nežli policie. Umřít je ve favele nemoc z povolání pro některé; a zvyk pro jiné. O favelách více zde.

Ross Kemp natočil dokumentární film o Comando Vermelho (CV) Na počátky Comando Vermelho ukazuje film "City of God" v originále "Cidade de Deus" který se však ve skutečnosti neodehrává v pravé, typické favele. DVD kopie tohoto filmu obsahuje jako dodatek vynikající "Notes of a Private War" , rozhovory s dětmi z favelas, policisty i vězni. Neuvěřitelné vyjádření neuvěřitelného šéfa policie v Rio de Janeiro, Hélio Luz, který posuzuje situaci a vlastní činnost i z hlediska sociálního a politického. O historii CV hovoří také Paulo Lins, spisovatel, sociolog, autor knihy "Cidade de Deus" a jiní. Pro silné a nebojácné je film Favela Rising, k tomu říká Wikipedia stručně toto . Ve filmu jsou zachyceny pokusy o změnu.

Anderson Sà, který pochází z favely v Rio, vedl úspěšně kulturní hnutí nenásilí známé jako AfroReggae. Když v roce 1995 Michael Jackson natáčel video They Don't Care About Us ve favele Dona Marta v Rio de Janeiro pro album HIStory, režisér Spike Lee prý musel uplácet členy místního gangu a drogové dealery, aby mu bylo umožněno natáčet. Šlo však opravdu o úplatky? "Organizovaná kriminalita je pro věrchušku jistě přijatelnější nežli organizovaný proletariát. Často bylo toho prvního používáno právě proti organizovanému proletariátu v dobách, kdy to šlo. Nebo alespoň vyprovokovat válku uvnitř favel, nasměrovat chudé proti chudým a především odvrátit je od jejich skutečného nepřítele. Aspoň se to tak říká. Odjakživa. Ale jak vidno, může se to vymknout z rukou."

Comando Vermelho (CV - jak bývá na zdech psáno) stále existuje, i když úplně jinak. Snaží se získat mládež sportovními akcemi, zakládáním a sponzorováním zájmových klubů, lokálních sdružení apod. Nebo pro to mají i jiné důvody? Svou roli hraje také populární hudební styl funk, krátká ukázka ku pochopení a neuškodí, více na Wikipedia, free encyklopedia, také zde. Dnes už je CV také součástí městského folklóru. V Brazílii totiž je folklór všeho druhu stále živý, stále vytvářen, ne pouze napodobován, nebo uchováván. Úspěch kulturního imperialismu formou amerikanizace a odnárodňujíci a depersonalizující homogenizace se pořád nedostavuje v potřebné míře a razanci. Vedle životnosti a vrozené resistence vlastní kultury tu působí i politicko-ideologické skupenství a pro intelektuální vrstvu i odstrašující vzor ztrátových zemí. Zdá se dokonce, že zde mohou být i všechny čtyři kultury, dle jedné poněkud zjednodušující, ale praktické klasifikace anthropologická, humanistická, vědecká a masová, v docela slibných vztazích a návaznostech.

ZDE

Určitě se podaří do roku 2016 hodně změnit a získat pro spolupráci všechny, na kterých bezpečná návštěva Rio de Janeiro záleží až závisí. Je to první olympiáda v Latinské Americe. Jednou to pochopitelně přijít muselo, ale teď to má jistě své vážné časové důvody. A Brazílie, to bije do očí. Před tím to byla Čína, dosud částečně přece jenom více méně rudá. Nebo, že by žádná politika neměla s věcí co dělat? Po Brazílii se chce držet se ve středu, možná zabalancovat trošku napravo, občas nepatrně nalevo, ale jen tak na způsob Skandinávie, a hlídat ty ostatní. Zlořečeného Chaveze a jemu podobné. Být US šafářem ve Spojených národech Jižní Ameriky, rozdělit je, vnést rozkol, neutralizovat důsledné, zabránit "návratům do budoucnosti".

Brazílie je zvána tropický ráj a město Rio de Janeiro je překrásné a proslulé kulturou, plážemi, krásnými děvčaty a karnevaly - a příští rok hlavní město Brasília slaví padesátku. Pořád je co slavit. Uběhlo to.

Zavzpomínejme na staré filmové Týdeníky, záběry rozestavěného města, supermoderní architekturu, Belmonda a sny. Jak známo, město založil president českého původu Juscelino Kubitschek, ten je zde pohřben, je zde jeho muzeum, pomník, most. Na prostoru jménem Esplanade jsou všechna ministerstva pěkně v řadě jedno za druhým a katedrála= symbol města, Muzeum, Národní divadlo, Kongres - a na konci presidentský úřad Palácio do Planalto, prosklená budova, kde stojí na stráži dva vojáčci v uniformách z 19. stol. a po chodníku přechází jeden policista. Prezident tam však nebydlí. Jeho "palác" se nazývá Palício da Alvorada  a vypadá skromně. Nejstarší obydlí prezidenta v Brasília bylo ještě skromnější a připomínalo spíše větší mobile home.

A kdo rád nejen sport, ale i přírodu, nebo kulturní kontinuitu, ten bude nadšen. Je toho v Brazílii hodně k vidění.

Přijedte, bude se Vám u nás líbit.

Brazílie a Luiz Inácio da Silva, zvaný Lula
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 5.10. 2009