Studie o vztahu latinskoamerických levicových stran, vlád a sociálních hnutí

The New Latin American Left: Utopia Reborn

3. 8. 2009

KD│ Benjamin Dangl napsal pro Truthout recenzi studie editované Patrickem Barrettem, Danielem Chavezem and Cesarem Rodriguezem-Garavitem a vydané vloni nakladatelstvím Pluto Press. Kniha se zabývá znovuzrozením levice v latinskoamerickém prostředí se zvláštním zřetelem k vzájemnému vztahu politických stran a sociálních hnutí. Obsáhlá publikace obsahuje příspěvky pojednávající o Argentině, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Uruguayi. Mnozí z autorů jsou akademiky sympatizujícími s popisovaným vývojem nebo analytiky ze zkoumaných zemí, takže kniha těží i ze zákulisních informací některých z nich.

Na počátku autoři vysvětlují, že většina analýz se dosud zaměřovala exkluzivně buď na stranickou politiku, nebo na mobilizaci sociálních hnutí. Recenzovaná studie naproti tomu sleduje vzájemné vztahy stran, vlád a sociálních hnutí jakožto tří separátních sil nové latinskoamerické levice. Podle autorů byla sociální hnutí patrně nejvýznamnější silou z těchto tří hráčů, měla podle všeho největší podíl na sociální změně či vítězství levicových prezidentů ve volebních kampaních. V některých případech tato hnutí vyzývají ke změně na základě lidských práv, staví se proti privatizaci, vystupují z třídních nebo etnických pozic.

V diskusi vedené v rámci recenzované publikace zaujímá centrální místo vztah mezi politickými stranami a sociálními hnutími. Politická strana může fungovat jako politické křídlo sociálního hnutí, které mu umožňuje projektovat sociální moc, vyjadřovat své požadavky v politické aréně a poskytuje nezbytné prostředky pro získání přístupu ke státní moci. Aláiance mezi hnutími a stranami mohou pomoci prosazovat důležitou politickou agendu, bojovat proti pravici a poskytovat politikům poradenství.

Současně se však "volební logika" stran může křížit s logikou hnutí. Strany potřebují širokou voličskou základnu, zatímco hnutí často zahrnují pouze její menší část. Hnutí jsou proto často vyzývána k tomu, aby upustila od akcí, která mohou v předvolební kampani "vypadat špatně". Spolupráce mezi ulicí a státem tedy hraje důležitou roli, ale je často mnohem složitější, než jak na počátku celého vývoje vypadala.

Místo aby spolupráce se stranami podpořila rozvoj hnutí, většinou je naopak štěpí, když se strana snaží zařadit co nejvíce osob do vlastních struktur, aniž by respektovala sebeurčení samotného hnutí.

Celý článek v angličtině:ZDE

Bolívie a Evo Morales | Venezuela | Brazílie a Luiz Inácio da Silva, zvaný Lula | Honduras a Manuel Zelaya
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.8. 2009