Otevřený dopis spolku Šalamoun ve věci diskriminace obětí justičního bezpráví

20. 4. 2010

První je výsledek hlavního líčení dne 12.4.2010 ve věci sp.zn. 28 T 9/2007 u Krajského soudu Ostrava-pobočka Olomouc, v němž byl souhlasně s naším očekáváním zproštěn obžaloby obž. Zdeněk Vácha.

Druhým je zpráva, že jste podala stížnost pro porušení zákona ve prospěch ods. Tomáše Pitra a Miroslava Provoda proti zamítnutí jejich žádosti o povolení obnovy procesu. Podle zprávy z veřejných zdrojů vytýkáte příslušnému soudu nepřipuštění klíčového důkazu.

Třetím bylo obdržení dopisu pana ředitele JUDr.Vladimíra Chrásteckého z 6.4.2010 č.j. 213/2010-OD-SPZ, kterým nás údajně z Vašeho pověření vyrozuměl, že jste neshledala důvod k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch výše zmíněného ods. Zdenka Váchy proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky Olomouc sp.zn. 28 Nt 55/2008, který zamítl jeho (náš) návrh na povolení obnovy procesu sp.zn. 28 T 7/1996. Stejně jako Vy v případě výše uvedených pochybných osobností, také my v tomto případě vyčítáme soudu, že nepovolil provedení klíčového důkazu.

Posledně uvedené dvě zprávy byly přijaty spolkem Šalamoun jako celek i každá zvlášť se znechucením. Je nám známo, že stížnost pro porušení zákona je Vaším právem, nikoli povinností, a chápeme, že z kapacitních důvodů nemůžete vyhovět všem oprávněným podnětům, které na ministerstvo přijdou. Chápeme, i když odsuzujeme, důvody, proč Váš populistický předchůdce JUDr. Jiří Pospíšil zredukoval roční počet kladně vyřízených podnětů na polovinu proti úrovni, kterou ministerstvo zvládlo v době působení skvělého ministra JUDr. Pavla Němce: JUDr. Jiří Pospíšil se snažil získávat body oblíbenosti tím, že "dělal vše jinak", než jeho tehdy velmi neoblíbený předchůdce. Nechápeme, proč jste navázala na jeho nepřátelské chování vůči obětem justičního bezpráví. Považovali bychom za správnější, kdybyste rovněž "dělala vše jinak" než on.

Zejména nechápeme, proč jste vyhověla právě podnětům ve prospěch výše uvedených víckrát odsouzených multimilionářů špatné pověsti, a současně zamítla náš podnět, podaný ze stejného důvodu ve prospěch výše uvedeného ods. Zdeňka Váchy. Krajský soud Ostrava --pobočka Olomouc zamítl jeho (naši) žádost o povolení obnovy procesu sp.zn. 28 T 7/1996, a to tak, že nepřipustil výslech před soudem klíčového svědka obhajoby. Ods. Zdeněk Vácha je podle našeho názoru obětí hrubého justičního přehmatu, jímž je záměna osob, uskutečněná policisty (mezi nimi býv. příslušníky StB), kteří ho v předlistopadové době pronásledovali jako bratra emigrantky. Na rozdíl od výše uvedených odsouzených máme jistotu, že p. Zdenek Vácha je slušný člověk a vstřícnost zasluhuje také proto, že trest neplní účel, protože domnělý trestný čin se stal na přelomu let 1991-1992, trestní stíhání bylo zahájeno 23.6.1992 a obžaloba byla podána 15.4.1996. Exministr JUDr.Pavel Němec podal v jeho prospěch stížnost pro porušení zákona do výroku o trestu, který vzhledem k extrémní délce trestního řízení považoval za nepřiměřený. Nejvyšší soud ČR započítal odsouzenému k tíži průtahy na straně obhajoby, zaviněné dlouhodobými nemocemi spoluobžalovaného a obhájce a stížnost pro porušení zákona zamítl. Nemění to nic na skutečnosti, že odsouzený je nezaviněně již druhý rok ve vězení a jeho osobní život je devastován trestním řízením již 18 let. S ním strádají dvě děti ve věku 3 a 6 let a jejich matka. Ods. Zdeněk Vácha je silně fixován na rodinu a rodina na něj. Držet ho ve vězení za těchto okolností je nemravnost, zvlášť když Vaši chráněnci jsou na svobodě. S naším podnětem ze 7.11.2009 ministerstvo naložilo tak, že jej nejdříve ztratilo. Museli jsme jej obnovit podáním z 10.2.2010. Přičítáme JUDr.Vladimírovi Chrásteckému k dobru, že se za ministerstvem způsobené průtahy omluvil. Bohužel to není jediný případ ztráty podání, o němž víme.

Naši nelibost zvyšuje skutečnost, že známe do hloubky kauzu Tomáše Pitra, kterou jsem se osobně dlouhou dobu zabýval a své poznatky jsem konzultoval se spolupracovníky. Dovoluji si s jistotou tvrdit, že obnova jeho procesu není tak naléhavá jako je tomu u ods. Zdenka Váchy.

S nelibostí konstatujeme, že ze tří po sobě jdoucích ministrů jste ve vztahu k našim podnětům ke stížnosti pro porušení zákona nejméně vstřícná, neboť jste od příchodu na ministerstvo vyhověla pouze jednou.

Zjevně pod vlivem pohrobků normalizace, kteří již zhruba 40 let škodí z útrob ministerstva občanům této země, obhajujete nesmyslnou tézi o neprolomitelnosti špatných rozhodnutí svého předchůdce, spíše výše zmíněných ministerských úředníků.

Chápeme, že kryptokomunistům musí vadit, že jsme podali podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. Rostislava Roztočila, jehož v letech 1982-3 rakouský tisk v masivní mediální kampani označil za oběť intrik čsl. tajných služeb. Nicméně nemůžeme se smířit s tím, že nápravě v jeho věci brání souvěrci předlistopadových zločinných policistů, prokurátorů a soudců. Tato věta se týká jak úředníků ministerstva, tak soudkyně JUDr. Oldřišky Rysové, která se nestyděla případ soudit a na obžalovaného bezdůvodně uvalit vazbu, i když se měla vyloučit, protože se stala soudkyní ve stejném roce, kdy Rostislav Roztočil emigroval. V té době byli emigranti považováni za úhlavní nepřátele státu a JUDr. Oldřiška Rysová svým chováním v průběhu řízení dávala opakovaně najevo, že dobovou ideologickou indoktrinaci vstřebala do hloubky svého vědomí. Indiciemi, svědčícími ve prospěch reálnosti domněnek z rakouské mediální kampaně, se nezabývala ani v náznaku. K trestnímu spisu a rozsudku z r.1985 přistupovala, jako by byly rovnocenné s výstupy z činnosti soudu demokratického právního státu. V řízení došlo k nepřehlédnutelnému krácení práv obhajoby, k nesprávné protokolaci, k zastírání pochybností o identitě mrtvoly a jiným nešvarům. Ze zatčení Rostislava Roztočila na letištní ploše lze soudit, že byl odsouzen předem a řízení u Krajského soudu v Praze bylo pouhou fraškou.

Naprosto nechápeme necitelnost a nesvědomitost všech, kdo se zabývali naším podnětem ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. Roma Vladimíra Gini st. Byl odsouzen na 14 let na základě svědectví dvou deprivovaných spratků s IQ na hranici debility, tehdy 11 a 12 letých, kteří tvrdili, že je obžalovaný instruoval k použití násilí, ačkoli vůbec nebyli na místě činu. To je hrůzná skutečnost a je hrozné, že Vaši úředníci se usvědčují z lhostejnosti a neznalosti spisu tím, že tvrdí, že soud domněnku o jejich nepřítomnosti na místě činu spolehlivě vyvrátil: nevyvrátil vůbec nic, ani se o to nepokusil, pouze "uvěřil", protože pravda se mu nehodila do mozaiky a potřeboval dospělého Roma, aby mohl vyhovět společenské poptávce po exemplárním vysokém trestu. Nemůžeme přijmout názor soudu, že odsouzený vraždil a dětí použil jako vražedné zbraně, když stařenka nezemřela následkem poranění, ale za několik dní na zápal plic, a Vladimír Giňa st. posloužil násilníkům jako "taxikář", aniž by jejich jednání jakkoliv ovlivnil.

Nechápeme průtahy ve vyřizování podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. Milana Pavlise, který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let za vraždu pouze díky tomu, že předseda senátu Městského soudu v Praze, JUDr. Bohuslav Horký, překroutil důkazy v pravý opak. Na záznamu z kamerového systému Městské policie je zřetelně vidět, že tzv. poškozený fyzicky zaútočil jako první. Podnikl výpad z auta ozbrojen dvěma teleskopickými obušky. Srazil odsouzeného na zem úderem do hlavy, čímž mu zjevně přivodil lehký otřes mozku. Odsouzený sáhl po noži až při následné potyčce. Na rozsudku se negativně podepsali i znalci, kteří přehlédli příznaky otřesu mozku obžalovaného: ze záznamu z kamerového systému je zřejmé, že odsouzený zastavil policejní auto a navedl policisty na místo činu, avšak pak při všech výpovědích na PČR a před soudem spontánně uváděl, že netuší, kde se najednou kolem něho vzali policisté. Jeho schopnost vnímat a pamatovat si byla zjevně po úderu do hlavy snížena. Nepovažujeme odsouzeného za nevinného, ale právní kvalifikaci činu a výši trestu považujeme za nepřiměřené skutkovým zjištěním.

Vidíme rozpor mezi Vaším populistickým reklamním sloganem "všem stejně spravedlnosti" a neochotou podat stížnost pro porušení zákona ve prospěch ods. Hany Brettschneiderové, která je v nerovnoprávném postavení vůči jiným srovnatelným odsouzeným, jež již byly souzeny podle §141 odst.1 zák.č.40/2009 Sb. Podle našeho názoru jsme v našem podání uvedli dostatečné argumenty, na jejichž základě lze napadnout původní rozsudek pro nesprávnost právní kvalifikace podle §219 zák. č. 140/1961 Sb. a otevřít tak odsouzené přístup k případné změně právní kvalifikace.

Netečností k podnětu ve prospěch ods. Moniky Brustmanové dáváte najevo, že Vám nevadí, že pachatelka drobných podvodů byla postižena trestem, jenž se ukládá za vraždu, a to na základě důkazů, jež by v žádném případě neobstály v civilním řízení: soud uvěřil dvěma svědkům, kteří bez jakýchkoli důkazů tvrdí, že jí půjčili více než 1 milion Kč. Není vůbec jisté, že těmito částkami disponovali. V civilním řízení by stejným způsobem doložené pohledávky byly nevymahatelné.

V souhrnu hodnotím chování ministerstva pod Vaším vedením jako diskriminační vůči spolku Šalamoun a naším chráněncům. Pohrobci normalizace mezi ministerskými úředníky zřejmě dostali prostor k odplatě za naši dlouhodobou kritiku jejich činnosti, která možná přispěla k jejich postupné degradaci. A Vaši nově příchozí spolupracovníci možná takto dávají najevo nespokojenost s tím, že jednáme proti směru Vaší snahy o zamaskování různých nepřístojností státních zástupců a soudců, kterou objektivně podporujete rozval státního zastupitelství a justice.

Ujišťuji Vás, že výše uvedená tvrdá slova v žádném případě zatím neznamenají změnu našeho vysokého hodnocení Vašich osobnostních kvalit, ani zánik náklonnosti k Vám. Naopak dosud soudíme, že byste měla být vítězem voleb ponechána nadále ve funkci. Nicméně taková překvapení, jakým byl dopis p. ředitele JUDr. Vladimíra Chrásteckého, nás mohou přivést ke změně názorů.

S pozdravem

Vytisknout