O Mikešovi

21. 4. 2010

Jistý pan Miko si postěžoval, že Josef Lada byl rasista, protože v jeho Pohádkách o Mikšovi je místo, ve kterém Romové strkají nebohého kocourka do pytle a navíc se jim říká Cikáni. Z toho usoudil, že by se pohádka měla ve školách zakázat. Kdybychom žili v rozumné společnosti, někdo by panu Mikovi vysvětlil, že není důvod dělat si obavy, že dané místo se naopak pro výuku skvěle hodí, protože může sloužit k vysvětlení otázek typu, kdo to ti Cikáni vlastně jsou, jaký vedli způsob života, proč se dřív říkalo Cikáni a dneska se musí říkat Romové a podobně. Kdybychom žili v rozumné společnosti, pan Miko by řekl, no jo, vlastně máte pravdu, a třeba by si začal stěžovat na to, že se v českých školách málo diskutuje o národnostních otázkách, a stěžoval by si opravněně, píše Jan Kubíček.

Bohužel v rozumné společnosti nežijeme. Místo toho došlo k následujícímu. Média začla produkovat zprávy o tom, že romští aktivisté žádají odstranění Ladovy pohádky ze škol. Vzápětí byla na facebooku založena stránka s názvem Zachraňte kocoura Mikeše. Počet jejích členů začal stoupat obrovskou rychlostí a během dvou dnů přesáhl hranici sta tisíc. I já jsem se přidal k této skupině, protože jsem chtěl vyjádřit svoje znechucení nad lidskou hloupostí. Byl jsem však zklamaný, když jsem se dozvěděl, že většina členů vyjadřuje spíše znechucení nad Romy. Najdeme ho snad ve všech možných představitelných formách. Od citování vtipů o Cikánech, přes hulvátská uplivnutí typu "Jeden Cikán se naučil číst a hned je z toho problém" až po vkládání různých odkazů a výzvy k politické angažovanosti.

Nevyznám se přesně v právním řádu, ale dokážu si představit, že časopis nebo internetová stránka s obsahem, který se objevil na stránce skupiny Zachraňte kocoura Mikeše, by měla velké problémy se zákonem. S facebookem je to však těžší. Navíc média na skupinu zaregovala články s takovýmito názvy: "Češi vyrazili do boje za záchranu pohádkového kocoura Mikeše", "Obrana Mikeše: desetitisíce lidí hájí na Facebooku knihu v původním znění" nebo "Mikeše nedáme, brání Češi kocoura-rasistu." Takové titulky sugerují představu občanské iniciativy, která hrdinsky bojuje proti cenzuře ve školách a hájí českého klasika. Opomíjí přitom fakt, že "projevit občanskou aktivitu" je na facebooku možné jediným kliknutím myši, a že skupina Zachraňte kocoura Mikeše se ve skutečnosti velmi rychle stala jedním z nejnebezpečnějších projevů skrytého českého protiromského rasismu. Díky povrchnosti mediálního provozu je skupina nekriticky adorována a facebookový rasismus legitimován.

Autor skupiny se ohradil, že případných projevů rasismu se zříká. Tato otřepaná fráze sugeruje fakt, že rasistické projevy jsou ve skupině ojedinělé, že jsou pouze projevem některých jedinců a že jim zkrátka nelze zabránit. Ve skutečnosti skupina narostla do takových rozměrů právě proto, že umožnila rasismus legitimovat a zaštítit se bojem o Ladu. Nesnášenlivost vůči Romům dostala skvělé alibi: my pouze bráníme našeho klasika, bojujeme proti cenzuře, jednáme v zájmu svobody a demokracie, nejde o Romy, ale o Mikeše a tak dále. Našla se hůl a pes je bit, a to pořádně. Otázka, který příspěvek ještě rasistický není a který už ano, je nesmyslná. Jde o to, že skupina se stala podhoubím, na kterém rasistické a xenofobní smýšlení raší.

V případu Mikeš se nám objevuje problematičnost stále se rozpínajícího fenoménu facebook. Ukazuje nám, že facebook je prostředím, které je růstu diskriminace nebezpečně příznivé. Facebook nepodporuje diskuzi, ale polarizaci. Nevznikají zde diskuzní fóra, ale skupiny "pro něco" nebo "proti něčemu". Ve skupinách se tak potkávají pouze lidé stejného názoru, čímž se v něm ještě utvrzují. Co s tím? Vyvstává otázka regulace a kontroly facebooku. Přitom je však jasné, že uživatelé se budou jakékoliv formě kontroly bránit a budou se ohánět cenzurou, svobodou slova a obranou demokracie. Zaklínadla, která je dnes možné použít prakticky kdykoliv.

Vraťme se však zpátky k původnímu příběhu. Co na celý domnělý Ladův rasismus říkají sami Romové? Nejdříve se objevovaly převážně reakce zdůrazňující, že jde o soukromý názor pana Mika, případně jednoho romského sdružení. Záhy se však objevila zpráva, že se chystá sjezd romských komunit, který by měl otázku případného Ladova rasismu prodiskutovat. Jak došlo k takovému obratu? Zcela jednoduchým zákonem akce a reakce. Romové oprávněně vycítili v mediální a facebookové reakci, že dochází k jejich ohrožení a diskriminaci, a rozhodli se nenechat si to líbit a začali se bránit. Bohužel však opět na zcela špatném místě. Vracejí se sami zpátky k nebohému kocourkovi, o kterého vlastně už dávno nejde. V případě se odhaluje kostra absurdního dramatu. Iniciativa dosáhla zcela opačného efektu, než chtěla.

Kdybychom tak žili v rozumné společnosti...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.4. 2010