Události jsou jako husy...

6. 1. 2010 / Ladislav Žák

V každém případě by mohl, jak už to tak u nevinných lidí bývá, při zatýkání zpanikařit a být zastřelen nebo zmrzačen, protože zasahující policisté by asi pro první ránu nevšeobecné protiteroristické hysterii nešli daleko. Takhle prý v Dublinu vyklidili jen dvě ulice, člověka se slovenskou státní příslušností a výbušninou zatkli a jistě to bude mít hodně polepené, protože už je ve všech počítačích světa.

Pomluva, jako informace veřejně nebo podstrčením připojená k pověsti člověka nebo organizace, je z hlediska jejího dopadu na lidský osud nebo osud organizace úplně stejnou záležitostí (česky svinstvem), jako podstrčená výbušnina nebo droga připojená k zavazadlu. Rozdíl je nepatrný a při bližším pohledu dokonce skoro žádný. Výsledkem je destrukce. Je jedině správné, aby si každý, kdo se rozhodne druhého očernit, si byl vědom možné odpovědnosti za takovou destrukci. Nechci se zabývat právními aspekty celé věci, hodnotit, zda je něco nadužíváno nebo ne. Mohu jen ze své praxe říci, že obchodní spory se trestními oznámeními jen hemží, protože to umožňuje hrát s jinými kartami a získávat čas. Už dávno neplatí, že by se mělo čekat na rozhodnutí ve věci obchodní a potom teprve řešit trestní odpovědnost. Rád bych upozornil, že v paragrafu nejde o to, že se stala možná nějaká nepravost a občan na ni upozornil. Nejde tedy o trestní oznámení na neznámého pachatele. Tady jde o to, že se podle konkrétního občana něco stalo, protože to učinil ten a ten. Takové oznámení je svého druhu braním spravedlnosti do vlastních rukou a tím by si měl být člověk sakra jistý. Nic proti tomu, ale je třeba za takový silný názor také nést odpovědnost. Pokud nebudeme tvrdě odsuzovat pomluvy a falešná svědectví, pak bychom také měli tolerovat to, že naši občané si budou do kapes zavazadel podstrkávat bomby, drogy nebo to, co zrovna v trestním právu na vlně mediální a politické hysterie letí.

Je charakteristické, že se slovenský stát chystá obvinit psovoda a to zejména proto, že psa obvinit dost dobře nejde. Podle dikce našeho zákona by měl jít do vězení ten, kdo tuto akci schválil a dal k ní rozkaz. O politické odpovědnosti nemluvě. V jednom ze svých příspěvků jsem napsal, že "svoboda potřebuje tolik péče, že to už vylučuje svobodu samotnou“. K tomu mi napsal jeden vysokoškolský profesor, že kdysi četl z pera či odposlechu státníka světového formátu, že "demokracie je tak cenná a důležitá, že ji je třeba chránit všemi, i nedemokratickými, prostředky." Pokládám tento stav věcí za velice nebezpečný pro jednotlivce i pro společnost. Dělat si co sám uznám za vhodné, je typickým znakem „cochcárny“, jak současnou společenskou praxi nazývají dnešní mladí lidé. Je to pro pamětníky totality jistě stav požehnaný, ale podobně jako existují pravidla moštárny, musí existovat pravidla „cochcárny“. Demokracie je uspořádáváním i uspořádáním, procesem i rámcem a tyto dvě věci se musí neustále ovlivňovat a hledat svou dynamickou rovnováhu.

Vytisknout