O zlém Západu a hodném Jihu, aneb poněkud jiný pohled na kodaňskou konferenci

13. 12. 2009 / Karel Dolejší

Když britský list Guardian zveřejnil třináctistránkový dánský předběžný návrh závěrečné dohody z Kodaně, ve své analýze dokumentu dospěl k názoru, že se Západ mimo jiné snaží rozdělit rozvojové země a oslabit tak jejich vliv na nadcházející jednání. Posléze se ovšem ukázalo, že ani čínský předběžný návrh zpracovaný ještě před dánským a předložený pod hlavičkou bloku BASIC (Brazílie, Jižní Afrika, Indie a Čína) - návrh, který neobsahoval žádné emisní cíle ani plán finanční pomoci postiženým zemím - nezískal v širší skupině G-77 plus Čína podporu a skončil v koši. V sobotu 12. prosince byl nakonec zveřejněn návrh skupiny 42 malých ostrovních a pobřežních států AOSIS (mj. Kuba, Malta, Seychelly, Papua Nová Guinea či Singapur) požadujících právně závaznou mezinárodní dohodu s cílem udržet nárůst průměrné globální teploty ve srovnání s předindustriální úrovní pod hranicí 1,5 stupně Celsia. Návrh, za který se postavili mnozí klimatologové i nevládní organizace (nepochybně se sami podíleli na jeho zpracování...) se ovšem setkal s odmítavou reakcí jak ze strany nejbohatších zemí, tak ze strany skupiny nově se industrializujících zemí rozvojových.

Znamená to snad, že skandální odhalení Guardianu ohledně snahy Západu rozdělit rozvojové země nakonec odpovídá skutečnosti?

Položme si nejprve otázku, z jaké perspektivy se vlastně svět vůbec může jevit jako rozdělený na dva homogenní tábory: Zlý konspirující Západ a zbytek světa, jenž se stává jeho bezmocnou obětí. Odpověď zní, že je to zajisté perspektiva postkoloniální; silnou stránkou tohoto pohledu je jeho bipolárnost a tedy jednoduchost, apelativní odvolání se na historicky dané černé svědomí západních národů, jakož i možnost nacházet v učebnicích dějepisu přinejmenším od 15. století nepřeberné množství argumentů ve prospěch centrálního předpokladu. Ano, Západ skutečně zahájil kolonizaci zbytku světa, mnoho místních kultur a národů vyhubil, při drancování přirodního bohatství zámořských zemí provozoval komerční obchod s otroky, vynalezl koncentráky, vyvolával epidemie a hladomory. To všechno, a ještě mnohem více, je jistě pravda - nicméně neznamená to, že dělit v dnešní době svět i nadále na "západní imperialisty" a "všechny ostatní" dává nějaký rozumný smysl.

Země jako Čína, Indie, Brazílie a do jisté míry i Jižní Afrika nemají vůbec automaticky stejné zájmy jako malé ostrovní státy, jejichž obyvatelům v souvislosti s globální změnou klimatu pomalu doslova začíná téci do bot. Nově se rozvíjející země mají ambice nahradit přinejmenším v regionálním měřítku dosavadní západní metropoli - a pokud to bude možné, vystřídat ji i v pozici globálního ekonomického centra. Potřeba omezovat emise skleníkových plynů je pro ně v tomto závodě se Západem spíše nevítanou koulí na noze než vítanou příležitostí. Čína je již několik let místem často hostícím západní experty na klimatické změny, ropný zlom a další podobná ekologická témata, a rovněž masívně investuje do obnovitelných zdrojů. Vedle toho však také má ambiciózní plán náhrady dováženého benzínu metanolem vyráběným z uhlí, který ve spojení s explozívním rozvojem čínského automobilismu může znamenat leccos, jen ne snižování emisí. Indie pro omezování emisí nedělá ani tolik co Čína, a rozšiřující se poptávka po brazilském etanolu se může přes veškerá ujišťování úřadů nepřímo (vytlačením produkce sóji z některých ploch vhodných pro pěstování cukrové třtiny do nově vyklučených oblastí) stát posledním hřebíčkem do rakve největšího světového tropického pralesa. A to už vůbec nemluvím o ropných státech v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem, které dělají doslova všechno proto, aby hrozbu globální klimatické změny úplně popřely a zabezpečily se tak před hrozícím poklesem poptávky. Suma sumárum, proti snaze omezovat emise stojí významné ekonomické a politické zájmy po celém světě, jejichž nulová solidarita s ostatními "oběťmi Západu" se stává výsledkem aktuální zákeřné diplomatické konspirace pouze v hlavách některých zastydle levičáckých západních redaktorů.

V sobotu byl v Kodani předložen radikální návrh skupiny AOSIS podporovaný klimatology a nevládními organizacemi; při následných demonstracích na jeho podporu byl podle oficiálních údajů každý desátý účastník zatčen dánskou policií. Jestliže v této situaci hlavní Obamův vyjednavač Todd Stern odmítl historickou zodpovědnost západních zemí za globální změnu klimatu, je to sice nekonečná ostuda - a v podmínkách poněkud větší příčetnosti by to byl také více než dostatečný důvod k okamžitému odvolání takového diplomata - ale opět ani zde nejde o žádné potvrzení vize "zlého Západu". Protivníkem těch, kterým začíná téci do bot, totiž už dávno není "zlý imperialistický", ve skutečnosti pomalu slábnoucí a vymírající Západ. Hlavní překážku prosazení skutečně účinné dohody o ochraně klimatu dnes představují všichni příslušníci globální církve Industriálů posledních dnů vzývající všemohoucí a bezmezný růst Růstu - bez ohledu na jejich rasu, kulturu nebo národnost.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.12. 2009