Americká hra s muslimskou kartou v Rusku ?

9. 12. 2009

JU│ Ruská Nezavisimaja gazeta obšírně komentuje situaci okolo ruské republiky Tatarstán. Jak uvádí, v těchto dnech místní tisk ve výrazné úpravě publikoval děkovný dopis, který obdržel prezident republiky Šamijev od Hillary Clintonové, šéfky State departmentu. V něm vyjadřuje své potěšení ze setkání se Šamijevem při návštěvě Kazaně při svém říjnovém pobytu v Rusku. Uvádí dále, že doufá, že tam brzy zase vrátí.

Podle komentáře, jde o další významný příznak sympatií USA k jednomu z klíčových regionů Ruska. Pozornost k Tatarstánu ze strany USA zesílila po té, co Rusko uznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Tehdy totiž někteří ideologové tatarského nacionalistického hnutí začali prohlašovat, že Tatarstán je blíže své nezávislosti než kdykoli v minulosti. Důvod byl prostý – Rusko, které uznalo nezávislost Jižní Osetie a Abcházie, otevřelo Pandořinu skříňku. Nyní totiž USA a také EU mohou ve stejném duchu uznat nezávislost regionů uvnitř samotného Ruska.

A jako potvrzení těchto názorů byla v roce 2008 v USA zformována „vláda Tatarstánu v exilu“, které předsedá občan Spojených států Mirzajanov (ruský vědec, který dostal politický azyl na Západě). Kromě něho se členy vlády stali ještě dva občané Německa a jeden turecký občan. Samozvaná vláda se jako první krok obrátila na OSN s požadavkem uznat nezávislost Tatarstánu po vzoru Kosova,Jižní Osetie a Abcházie

V březnu pak navštívila Tatarstán velká delegace představitelů State departementu USA. O této návštěvě se v tisku moc nepsalo. Diplomaté projeli skoro celou republiku a setkávali se s islámským duchovenstvem, lídry nacionalistických hnutí a také se šéfy regionů. Dříve se americké – tatarské styky omezovaly na kontakty představitelů velvyslanectví, kteří čas od času navštěvovali republiku, kde sponzorují humanitární akce – např. program Tolerantní Tatarstán.

V červenci prezident Obama jakoby náhodou vzpomenul Kazaň ve své řeči před absolventy Ruské ekonomické školy. I když toto vystoupení bylo spíše lyrické, pak experti na mezinárodní politiku toto připomenutí Kazaně považují za velmi významné.

A teď v říjnu Clintonová. To bylo poprvé v historii rusko – amerických vztahů, kdy šéf State departementu vyjel jinam než do Moskvy či Petrohradu.

Ještě jedno – v listopadu vyšla publikace o 500 nejvlivnějších muslimech světa. Autorem je americká nevládní organizace – Centrum muslimsko-křesťanského porozumění prince Al Valid bin Talála, které existuje při Georgetownské univerzitě. Na seznamu se tam se také ocitl prezident Tatarstánu Šamijev spolu s dalšími „pravověrnými“ jako je prezident Čečny Ramzan Kadyrov, předseda Rady muftí v Rusku Gajnutdin a také dva „povstalci“ – Jevlojev z Ingušska a Doku Umarov z Čečny. Právě prezidentu Tatarstánu pak věnovali největší pozornost z této pětky. Přitom je zajímavé, že Šamijev je ateista a nehlásí se k žádné z církví a nejednou to také veřejně prohlásil.

Takže, když to shrneme, pak Tatarstán se najednou v tomto roce ze strany USA těšil pozornosti, jaké se mu nedostalo za celá uplynulá desetiletí. Není náhodou, že když Clintonová prohlásila, že chce navštívit Tatarstán, že se jí jeden americký žurnalista zeptal, není-li její návštěva spojena s rostoucí pozorností Ameriky k Tatarstánu a ruským muslimům v naději na rozpad Ruska. Bylo to okamžitě dementováno. Ovšem jasné vysvětlení, čím vlastně Tatarstán přitahuje takovou pozornost ze strany Ameriky, dáno nebylo – ani před návštěvou Clintonové, ani po ní.

V samotném Tatarstánu neskrývají své potěšení z rostoucího vlivu. Vždyť Clintonová ujistila, že se od nynějška bude radit s prezidentem republiky o některých zahraničně politických otázkách. To přirozeně pozvedá status republiky i zejména jejího prezidenta do nebývalých výšin. Je také jisté, že tyto okolnosti lze s úspěchem použít také ve vnitropolitických hrách – především s centrem Ruské federace. Přirozeně, že oficiální Tatarstán se nechce oddělit od Ruska, ale tyto okolnosti mu umožňují vést zcela jiný dialog s Moskvou.

V březnu 2010 totiž uplyne prezidentské období Šamijeva a bude nutno hledat někoho jiného. Už dnes situace v Tatarstánu velice připomíná dobu před odchodem Jelcina z funkce a je nutné, aby Kreml našel někoho, kdo se bude Šamijevovi zamlouvat. Nynější prezident musí dostat stejné garance nedotknutelnosti jako dostal první prezident Ruska. Proto se v této vnitropolitické hře rozehrávají různé partie. Dokonce i takové, které – ať vědomě či nikoli - rozehrávají USA, končí komentátor.

Ян Гордеев: Поддержка из-за океана - Вашингтон снабжает Казань козырями для игры с федеральным Центром ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 9.12. 2009