Jaké je to v Thajsku ve skutečnosti?

11. 12. 2009

Turisté opravdu nabývají po pár dnech dovolené v té krásné exotické zemi pocitu, že o ní vědí vše. Horké tropické klima má na ně v tomto ohledu takový pozitivně blahodárný vliv. Když jsem byl v Thajsku v roce 2000 poprvé, ušlapal jsem za 60 dní po thajském venkově na bicyklu 2500 km a ani jednou jsem nezažil jakkoli nepříjemnou situaci, ba naopak, všude samá ochota, úsměvy, pohostinnost, pohoda, člověk si připadal jako ve snu, v ráji. V prosinci 2004 jsem se do Thajska vrátil znovu, tentokráte nikoli ze severu, nýbrž z e Singapuru a Malajsie a opět jsem vjel do úsměvy stejně jako sluncem zalité země, a to i navzdory tomu, že jižní, převážně muslimské provincie byly zmítány násilím.

Rozhodl jsem se v Thajsku zůstat déle a dá se říci, že teprve po roce pobytu a cestování po této zemi, začal jsem jsem ji skutečně poznávat, vnímat, chápat ...

Musím proto reagovat, aniž bych se rozepisoval do podrobností, na článek pana Michala Vimmera Asie jede... Překvapivě pozitivní turistické dojmy z Thajska.

1) Nové letiště Suvarnabhumi v Bangkoku je obrovské (odbavovací hala je největší na světě) a vypadá dobře (tuším, že jej navrhl německý architekt), nicméně tato stavba na původně bažinatém území je stále v Thajsku předmětem vášnivých diskuzí. Zcela jistě je největším symbolem korupce v zemi a podle mne je i jedním z důvodů vojenského puče roku 2006.

2) V Bangkoku a vůbec v celém Thajsku jsou hypermarkety, jmenovitě Tesco-Lotus, BigC, Carefour, Makro. Společnost Tesco-Lotus letos otevřela nový hypermarket ve městě Lang Suan v provincii Chumphon, přičemž na české poměry je Lang Suan malé město (celý okres nebude mít více než 100 000 obyvatel). Stejně jako si cizinec nemůže koupit v Thajsku půdu, tak nemůže stoprocentně vlastnit obchodní společnost, může mít jen 49% akcií. Firma Tesco si tudíž nemůže v Thajsku dělat, co se jí zlíbí. Co se smažených červů a jiné havěti týče, to jsou speciality, které koupíte pouze na velkých nebo svátečních trzích a samozřejmě ne všichni Thajci to mají rádi. Cena těchto olejem nasáklých lahůdek jen potvrzuje výjimečnost.

3) Igelitové pytlíky mizí na okraje měst, kde se jednoduše hodí na "neřízené" skládky nebo ještě lépe spálí. Velkou výhodou tropů je to, že vegetace roste pořád ještě rychleji než kupy odpadků. Co se recyklace týče, ta v Thajsku funguje dokonale (na rozdíl od nás). Výkupny papíru, kovů, plastů (víceméně všeho druhu -- petky se vykupují v přepočtu za 6-7Kč za kilo), papíru, skla, vršků od piva... Za dvě hliníkové plechovky dostanete jeden baht (=0,56 až 0,66 Kč). Po venkově jezdí se svými pick-upy výkupčí odpadků stejně jako kdysi u nás výkupčí králičích kožek, pravda ne jich neporovnatelně víc. Opravdu nechápu, proč u nás v Česku platíme za popelnice, jejichž obsah popelářské firmy recyklují!

4) I Thajsko začíná být "zahlcováno" levným čínským zbožím. Minimální mzda je v Thajsku v Bangkokské oblasti 180 bahtů za den. Vynásobeno 20 dny dostáváme 3600 bahtů to je kolem 110 amerických dolarů. Na rozdíl od Vietnamu nebo Číny je ovšem 110 dolarů měsíčně docela mizerná thajská výplata, tudíž se z pohledu manažera globální firmy nejedná dnes už o zemi s "levnou pracovní silou". Nezaměstnanost v Thajsku některé zdroje udávají až 40%. Lidé nad třicet roků práci ve fabrikách nedostanou a musí se tedy činit sami od sebe, třeba něco na ulici prodávat. Vzhledem k tomu, že na to nepotřebují žádný živnostenský list a neplatí žádné daně, velice obtížně se zjišťuje míra nezaměstnanosti.

5) Základní pravidlem chování Thajců je "neztratit tvář", což se mimo jiné projevuje při výchově dětí. Ne, že by thajské děti neplakaly, ale když už, nikdo si toho nevšímá, takže zase řvát přestanou. Tento základní postoj Thajců se samozřejmě promítá do jakékoliv komunikace se svým okolím, ať už má s turismem něco společného ne.

6) Na závěr bych chtěl jen dodat, že světlá barva pokožky je skutečně thajskými ženami velmi žádaná a "zbělovací krémy" jdou tedy na dračku, stejně jako auta, motorky, televize, dvd přehrávače , džíny a kdo ví co ještě, neboť Thajci (a Asiati obecně) jsou ještě větší spotřební konzumenti než Evropané. Bílá je barva královen a ty spotřební věcičky vydrží asi tolik jako dešti vystavená bambusová tyčka. A jestli si pan Vimmer nevšiml, kolik je v Thajsku obézních dětí, pak by měl nejspíš navštívit očního lékaře.

Na konec musím samozřejmě dodat, že Thajsko je nádherná země, světová jednička co se poměru ceny a kvality v oblasti turismu a cestování týče. Jen snad pozor na nenasytné taxíkáře, ovšem proti těm pražským jsou to prý naprostí šumaři!

Vytisknout