Asie jede...

11. 12. 2009 / Michal Vimmer

Dole ve tmě probíhá naše válka. My se vznášíme v bezpečné výšce 10 kilometrů nad tím. Dovolená.

Nové letiště v Bangkoku vypadá líp než všechna evropská, která jsem viděl. Frankfurt, Curych, Milán, Petrohrad, Orly, Ruzyně ... Airport je obrovský, čistý, příjemný, architektura originální.

Tohle je ten rozvojový svět? Skepticky očekáváme, že zoufalá zaostalost na nás vyskočí hned za lesklou klimatizovanou fasádou. A jedeme desítky kilometrů do centra 6-9 -? milionového města, které jakoby nemělo konce, ale žádná ohavnost, která by U Nás neměla obdoby, není na dohled.

Možná 10 milionů lidí v jednom městě je opravdu hodně. Přestože je všude hlava na hlavě, hypermarkety tu nemají. Jídlo necestuje v utajení mezi chladícími boxy, ale jsou ho plné ulice. Potraviny z moří, řek, polí a lesů, se nabízejí a připravují v nesmírně pestré nabídce na stáncích, chlazené sekaným ledem, čerstvě pečené a vařené, den co den znovu. Nehledě na to na ulicích není taková špína jako U Nás. Když v určenou hodinu trh končí, trhovci po sobě uklidí a místo je prázdné. (Pozn.: Ti televizně populární smažení červi, švábi a jiná havěť jsou pro místní stejně nechutnou raritou jako pro naše TV diváky.)

Společným civilizačním oběživem pro Thajce jako U Nás je igelitový pytlík. Prodejci si však pytlík nenatahují na ruce, aby vzbudili jakési průhledné zdání opocené hygieny, ale do igelitových pytlíků všech rozměrů se balí úplně všechno, z pytlíků se za chůze jí a ze sáčků s ledem se brčkem srkají nápoje. Přestože je denně vydáno nepředstavitelné množství sáčků, a nikde žádný recyklační kontejner, igelitové měchýře nepoletují vzduchem a netvoří podestýlku města. Pytlíky kamsi spolehlivě mizí.

Na rozdíl od našich trhů i kamenných obchodů zásobovaných "levným" = čínským zbožím je thajský trh především pastvou pro všechny smysly: pro nás nezvyklou přehlídkou ohromující zručnosti, řemeslného umění, často vynikající ruční práce, kvalitních materiálů i zpracování. Ano, Západní turista je v Thajsku většinou velmi spokojen i s dokonalými napodobeninami všeho myslitelného, vždyť "v Thajsku je levně." Thajské zboží totiž nezanedbatelně zlevňuje "levná pracovní síla." Nezaměstnanost v Thajsku je přitom 1%.

Překvapivé je vidět všude kolem tolik dětí, které nezlobí. Euroamerické dítě je zdálky nezaměnitelné, ne proto, že thajské školní děti nosí uniformy a je to prostě jiná rasa, ale na rozdíl od domorodých dětí se bílé dítě s rodiči nudí, vříská, neposlouchá.

Vypadá to, že platí jedno turistické klišé -- Thajsko Země úsměvů. 64 milionů Thajců od severu k jihu se opravdu běžně na cizince na potkání usmívá a chová se slušně. A nezdá se, že by veřejný úsměv byl výsledkem nějaké kampaně na podporu turismu. Thajci, kteří umí aspoň trochu anglicky, cizincům kdykoli kdekoli, v sebezapadlejší končině rádi poradí kudy kam. Na nádražích a v dopravních uzlech je spontánní ochota pomoci radou zcela samozřejmá.

Na rozdíl od Našinců Thajci situaci cizince v neznámé zemi jaksi bez obtíží chápou. Na opakovaný dotaz nezvyšují hlas, nezaměňují neznalost jazyka za vadu sluchu. U Nás není tak jednoduché cestovat ani z Prahy do Berouna. Najít v ČR čitelný, přehledný a platný jízdní řád, místo, kde autobus doopravdy staví, jak se na zastávce zakládá a vine fronta ... To vám nikdo neřekne. To musíte vyčíst z gest a nerudných pohledů!

Thajci navzájem se i v přelidněných městech míjejí ohleduplně. Ve tvářích není znát Naše zoufalství, vztek a napětí, nezuří ani v kečupově hustém provozu. Veřejné dopravní prostředky, autobusy, vlaky, zastávky a nádraží jsou různého stáří a stupně opotřebení, ale i starší objekty a vehikly jsou udržované a celkem čisté.

Kouření na veřejnosti je vidět zřídka, obezita, opilství, narkomanie a vandalismus neexistuje. Žebráků a bezdomovců jsme v ulicích měst potkali méně než v Praze, hernu, kasino, secondhand -- ani jedno z toho. Zato U Nás exkluzivní a luxusní thajské masáže jsou lidovým prostředkem úlevy a relaxace dostupným bezmála na každém kroku.

Představit si Bangkok obydlený Čechy je duchovní cvičení z oboru útrpného práva.

Čím si vysvětlit turisticky zajímavá specifika Thajců? Odkud pramení vzájemná úcta a sounáležitost? Pořádek navenek i uvnitř?

Co nepřehlédnutelně trvá a Thajce očividně spojuje, je živá buddhistická věrouka a králova všudypřítomnost. Většina mužské populace prochází během života aspoň dočasnou buddhistickou výchovou. Portréty krále a královny zdobí všechny veřejné i soukromé domy všech Thajců, banky i bídné chýše, bez rozdílu společenského postavení. Že nejde o vnucený kult osobnosti, ale o upřímný výraz oddanosti králi, je naprosto evidentní.

I čtenář aktualizovaných turistických průvodců se může dozvědět, že Thajci nejsou tak idylický, nekonfliktní, politicky jednolitý národ, jak by se na první pohled mohlo zdát. Thajskou politickou situaci je obtížné popsat standardním Západním politologickým slovníkem (je to chronicky zkorumpovaná -- nebo dynamická (?) konstituční monarchie, demokracie po nekrvavém vojenském puči?.

Turistovi mohou být thajské peripetie lhostejné, pokud nepokoje zrovna na měsíc nezastaví dopravu na všech letištích, jako tomu bylo právě loni v listopadu, v době nástupu hlavní turistické sezóny.

Thajsko je země pro turisty přitažlivá a příjemná díky svým krásám, tradicím a lidem, rovněž pak díky tomu, že se země modernizuje a přizpůsobuje Západu. Sloučit obojí dohromady je ovšem vážný problém.

Nekonečná rýžoviště, lány cukrové třtiny, místo lesů jen kaučukové a palmové plantáže, mechanizace a chemizace vytlačily původní tropickou přírodu, ale i erbovní thajské slony, opice, moskyty, malárii atd. do malých pohraničních rezervací. Z měst se na venkov šíří klimatizace a smog. Na bicyklu -- někdejším symbolu Indočíny 20. století už nikdo nejezdí. Každý školák, děvče nebo žena se vozí přinejmenším na skútru.

Ženy ... Z příznaků nákazy, která se mezi nimi šíří, bolí srdce: Thajská žena chce být BÍLÁ! Bílá jako sníh, bělejší než Švédka -- protože televizním reklamním ideálem je BÍLÁ ŽENA - úzký nos, evropsky vykrojená oční víčka a velká prsa. Nejstrašnější symbol neokolonizační poroby!

Očima turisty se Thajsko jeví jako země, která má budoucnost. Možná je jedním příkladem z řady ázijských tygrů, kteří stoupají vzhůru, protože mají něco cenného, co potápějící se Evropa s Amerikou a Japonskem ztrácejí nebo už ztratily.

Třeba mladou populaci, která se vzdělává, nezatíženou zatím drtivým břemenem proklatě nákladných civilizačních chorob které Západu lámou vaz -- rozklad rodiny, nezaměstnanost, úpadek školství, demence, deprese a další psychiatrické poruchy, závislosti, alergie, rakovina, obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak ... ZDE

Musí ale včas prohlédnout jedovatou hrozbu koka-kolonizace a odmítnout smrtelně "sladký" Západní životní styl.

Naše thajská pouť se konala právě v době 20. výročí listopadového převratu. Zpravodajské kanály jsme nevyhledávali a tak jsme 3 týdny prakticky nevěděli, co se děje ve světě, natož U Nás.

20. listopadu se mi dostal do rukou anglicky psaný Bangkok Post.

Komentáře listu se věnovaly probíhající návštěvě Obamy v Asii.

Hle: místo aby slavil v Evropě výročí pádu berlínské zdi a konec studené války, zamířil americký "první pacifický" prezident do Číny, do Singapuru, do Koreje ... Evropa už není tak důležitá, myslí si v Bangkoku. I ve Washingtonu.

V mamutím obchodním domě World Central, Bangkok, právě probíhala přehlídka evropských filmů.

Co dávají? Něco povědomého? Tady to máme: Citizen Havel - Hungary ...

nakonec pro srovnání Česko versus Thajsko:

ZDE a ZDE

ZDE a ZDE

ZDE a ZDE

Vytisknout