Cesta na východ

10. 12. 2009 / Pavel Frost

Je všeobecně známo... aneb "kdyby"

Čína je nejen země krásných památek a zvláštně nádherné krajiny ale i země supermoderních měst protkaných mrakodrapy a ulicemi plnými nejmodernějších automobilů. Je samozřejmě šokem zjistit, že Čína je také země neuvěřitelného množství hrdých a bohatých lidí ve městech a samozřejmě i chudých a přesto šťastných rolníků, kterým stačí tak jako po stovky let předtím k životu zelenina či ovoce vypěstované na vlastních polích. Chatrč ze slámy, v níž se lidé smějí, má větší cenu než palác, ve kterém lidé pláčí, říká jiné čínské přísloví. Je jistě překvapivé, jak svobodný a hrdý je tento národ 56 národnostních skupin – národ, ke kterému se hrdě hlásí i národnosti tibetské, ujgurské, korejské či mongolské.

Je jistě překvapivé, že Čína stále existuje a že se nerozpadla, hnána národně separatistickými ambicemi lokálních politiků. Je jistě překvapivé, že miliarda lidí žije v míru. Je jistě překvapivé, že desítky tisíc vědců, obchodníků a techniků studují a pracují v zahraničí, aniž by do USA, Británie či Německa měli potřebu emigrovat... To vše by nebylo tak překvapivé, kdyby...

Je ovšem také obecně známo, že český mainstreamový tisk - na rozdíl od německého nebo amerického, donekonečna opakuje o Číně hloupé a většinou i směšné nesmysly, hlásané zejména představiteli takzvané "strany pravdy a lásky" a čpící přitom Orwellem na sto honů. Lidé se z českých médií nedozví, že nástupce Mao Ce Tunga, pragmatický kapitalista Teng Siao Pching studoval ve Francii a upřímně milován naprostou většinou Číňanů přinesl to, co Čína po bezpochyby hrůzné kulturní revoluci potřebovala nejvíce. Teng přinesl Číňanům svobodu podnikání, peníze, bohatství, ekonomický růst a s ním spojenou neuvěřitelnou proměnu doslova zaostalé feudální společnosti na prosperující moderní zemi, hrdou světovou velmoc s nejvyšším hospodářským růstem na světě. Druhou stránkou tohoto vývoje je samozřejmě vznikající sociální nerovnost, ekologická zátěž bouřlivě se rozvíjejícího průmyslu a migrace za prací – fenomény ekonomického rozvoje, které globalizace přináší kamkoliv.

Teng přinesl Číňanům samozřejmě také i proměnu od téměř bezprávné totalitní země, přejeté navíc buldozerem kulturně-revolučního šílenství, na zemi nebývalých a neustále vzrůstajících svobod a práv občanů, kterou je dnes. To, že svobody a práva vedou i ke konfliktům s mocí, je průvodní jev. Podstatné je, že téměř nic se už před veřejností neutají a viníky nepravostí stihne trest. I hrdelní.

Každá znalost by měla být provázena moudrostí a každá vina trestem.

Návštěva

Protože jsem člověk, který v Číně žije a podniká dlouhá léta, zval jsem mnohokrát přátele, přesvědčené bezpochyby o tom, že Čína je komunistická říše zla, aby se přijeli na vlastní oči přesvědčit o tom, jak Čína vypadá. Samozřejmě s přáním, aby se potkali jak s obyčejnými lidmi, tak s podnikatelskou, kulturní, náboženskou i politickou elitou země a při té příležitosti, pokud se jim současná Čína bude líbit a alespoň trochu se změní jejich pohled na Čínu v kladném smyslu, pracovali společně na zlepšení obchodních vztahů a prezentaci České republiky zde.

Prezentace Česka v Číně v režii zastupitelství k tomuto určených a bohatě živených z kapes daňových poplatníků, je bohužel stále děsivá. A co více, rok od roku horší. Proto těm, kteří chtějí ze zahraničí pomoci České republice nezbývá, než provádět paralelní politiku, kompetentní orgány ignorovat a za přispění vlastních financí suplovat to, co by měli dělat ti, kteří jsou za to velmi dobře placeni ze státního rozpočtu.

Přesvědčoval jsem proto i české zákonodárce, aby přijeli do Číny poznat nejen čínskou kulturu a obchod, ale i prezentovat kulturu, obchod a průmysl České republiky a všeobecně zapůsobit zejména ve prospěch českých podnikatelů. Samozřejmě jsem přátele ujišťoval o naprosté svobodě dotazů a dialogu s tématem lidských práv a svobod, a to jak s obyčejnými lidmi či politiky, tak třeba s údajně utlačovanými buddhistickými mnichy. Nakonec se rozhodla odhodit předsudky a obavy z neznámé země a přiletět do Číny na vlastní náklady skupina poslanců ČSSD vedená odborníkem na čínskou ekonomiku, poslancem Miloslavem Souškem. Ten před započetím své politické kariéry pracoval v Číně jako ředitel obchodního zastoupení, takže celou cestu perfektně zorganizoval. Poslanec Jan Babor zase připravuje ve spolupráci se mnou projekty partnerství českých a čínských provincií okresů měst a regionů. To je velmi žádoucí počátek nejen kulturní výměny, ale zejména žádoucího přílivu investic do českých krajů a měst. Spojené státy americké mají v Číně 250 partnerských měst a okresů, Německo 55, Japonsko 300, Kanada 33, Slovensko 2. Česká republika má společných měst a okresů nula. Opakuji NULA. A to je situace tristní. Byla to od poslanců pomoc České republice, kterou oceňuji - v kontrastu s mnohými investicemi do nesmyslných a zbytečných akcí "odborníků" z MZV, Czechinvestu, kteří ve vztahu k Číně neví nic a jejich výsledek je ona velká arogantní nula. Investice, plynoucí z Číny do České republiky za posledních 20 let byly pouze dvě, což je frapantní.

Armáda konkurence

Mým úmyslem nebylo pouze ukázat současnou Čínu, stav politiky, obchodu i lidských práv, ale jakožto Čech a vlastenec jsem chtěl vzhledem k mým dlouholetým zkušenostem, konexím, know how v tomto teritoriu, poskytnout možnost navázat konkrétní kulturně obchodní vztahy. Proto jsme hned po několika formálních setkáních vyrazili do provincií, neboť Peking a Šanghaj jsou díky naší tristní zahraniční politice posledních 20 let již beznadějně obsazeny německými a americkými podnikatelskými tygry a pro chudou Českou republiku již jaksi nezbývá místo. Jen malá poznámka za všechny: smutný je příklad Škody Mladá Boleslav, kde zcela cimrmanovsky pomohla česká diplomacie z peněz českých daňových poplatníků uskutečnit nádherný a obrovsky úspěšný, bohužel však čínsko-německý projekt firmy Volkswagen, který bude v důsledku znamenat vzhledem ke krizi možná i konec Škodovky v České republice. Češi jsou zkrátka národ měkkého srdce a přející konkurenci, pro kterou se rádi obětují...

Protože čas poslanců byl omezen, nejdříve se odehrál jednodenní výlet do provincie Šan Si a to do města Si-An. V tomto městě proběhlo kromě zběžného navštívení slavné terakotové armády sjednotitele Číny, stavitele Velké zdi a prvního císaře Čin Š' Chuanga pouze rychlé setkání s dobrým přítelem profesorem Ťin Čchiang Šengem, generálním ředitelem China Aviation Industrial Base - obrovského území, kde se vyrábí Airbusy, části Boeingů, Embraery, Cessny a další všemožná letecká technika. Perspektivy českého leteckého průmyslu v této oblasti perfektního zázemí a rozvoje záleží jen na Češích samotných. Poté cesta pokračovala do provincie Che-Nan, která je jednak zájmovou provincií v hledáčku centrální vlády, zejména pokud se jedná o rozvoj a investice, ale i budoucí partnerskou provincií Jihočeského kraje (pokud zvítězí zdravý rozum a obchodní duch nad tmářstvím a pověrami pravdy a lásky)...

Čínská škola

První zastávka po příjezdu do této krásné historické provincie, která byla kolébkou čínské kultury, ležící v povodí Žluté řeky (Chuang-Che), byla Čengčouská vysoká škola. Protože jsem si byl vědom možných názorů českých poslanců na nedostatečné svobody, zvolil jsem jako první možnost hovořit se studenty a akademiky. Průvodcem po univerzitě byl viceděkan, profesor Sung Mao Pching, který okamžitě rozptýlil možnou představu některých neznalých o "kovaném" komunistickém funkcionáři jednak svým mladistvým zjevem a jednak získanou profesurou na americké University of Kansas...

Viceděkan Sung, ale i šéf kanceláře pro zahraniční spolupráci a kooperaci Čao Pin I' a další pánové se českým polancům věnovali a provedli je po celém kampusu. Čengčouská universita je totiž velkým "městem" o rozloze 450 ha, současným počtem 50 000 studentů v hlavním kampusu školy a dalších 20 000 v dceřinných školách. Má 6 000 zaměstnanců, z toho 5000 pedagogických pracovníků. Univerzita spoluvlastní vůbec první čínsko-americkou vysokou školu Sias International University, na které studuje cca 15 000 studentů. Čengčouská universita má také partnerské vztahy s 84 universitami z 30 zemí světa, například USA, Velké Británie, Francie, Japonska, Kanady, Ruska, Austrálie i České republiky. Součástí university jsou i vědecká pracoviště. Škola je kombinovaného zaměření od humanitních věd přes lékařství až k technologii. Je to jedna ze 100 největších univerzit v Číně. Po celou dobu návštěvy jsme se mohli svobodně bavit jak s pedagogy, tak i s kterýmkoliv studentem. Žádný hlídač ani politický policista se nikde nevyskytoval. Po podrobné prohlídce celé university, která nám zabrala dvě hodiny a při které se bylo nutno z důvodu vzdáleností několikrát přesunovat auty, jsme byli vedením školy pozváni na velkolepou večeři, zakončenou přípitkem na budoucí přátelské vztahy obou zemí.

Kraj pro sto milionů obyvatel

Následující den byla na programu návštěva vlády provincie Che-nan a jednání o spřátelení čínských okresů a českých krajů, o vzájemných investicích a kulturní a průmyslové spolupráci Jihočeského kraje a této provincie. Její rozloha je 167 000 km2 a je osídlena 100 miliony obyvatel... Byli jsme srdečně přivítáni členy vlády provincie, zejména panem Li Kuo Šengem, šéfem "Foreign Affairs Office" vlády této provincie, který nás překvapil znalostí České republiky, kterou kdysi jako student Pařížské university navštívil a kterou si také zamiloval. Další setkání bylo s paní Tung Siao Žu z euroamerické divize tohoto odboru vlády a významnými představiteli obchodní elity provincie. Pan Li nám sdělil, že provincie Che-nan má přes 50 partnerských okresů a měst. Partnerské okresy má například s USA , Belgií, Japonskem, Itálií, Francií, Kanadou, Rakouskem, Německem,Thajskem atd. Samotné Čeng-Čou, hlavní město provincie, má partnerství například s americkým Richmondem, japonskou Isahayou atd. Představiteli provincie jsme byli ujištěni o dobrých vztazích a ochotě k budoucí spolupráci a bylo vyjádřeno politování nad tím, že zatím nebylo uzavřeno žádné partnerství České republiky v Číně ani v provincii Che-nan. Poslanec Babor ujistil čínské představitele, že udělá vše pro to, aby partnerství bylo úspěšně započato, vše pro rozvoj obchodní a kulturní výměny a též že udělá vše pro to, aby přesvědčil vedení Jihočeského kraje i hejtmana osobně k návštěvě che-nanské provincie.

Audience v chrámu Šaolin

Buddhistický klášter Šao-lin je nejvýznamnějším klášterem mahajánového buddhismu v Číně, kde se honosí titulem "Největší klášter mezi nebem a zemí", který mu udělil císař Li Š'-Min, druhý císař dynastie Tchang. Je to také bezesporu nejznámější buddhistický klášter na celém světě, místo, kde byl vynalezena čchanová forma buddhismu (známá spíše pod japonským slovem "Zen"), která se odtud rozšířila do celého světa. Klášter má historii starší než 1500 let. V klášteře jsme byli přivítáni vysokým mnichem, ctihodným Š' Te –jüanem, který patří k 31. generaci mnichů šaolinského kláštera a je jedním z obnovitelů jeho slávy po skončení kulturní revoluce. Ctihodný mnich Š' Te Jüan a jeho bratři se stali našimi průvodci po pamětihodenostech chrámu a ochotně zodpověděli všechny otázky.

Klášter Šaolin za svoji bohatou historii vždy těšil úcty císařů mnoha dynastií, o čemž je možné se přesvědčit na stélách, kde jsou rukopisy císařů dynastie Tchang, Ming i Čching. Klášter dodnes požívá úcty mocných tohoto světa i všech prostých lidí zajímajících se o buddhismus. Mezi slavné zahraniční návštěvníky, kteří se poklonili šaolinským mnichům a vyjádřili tím obdiv a úctu k tradici kláštera, patří i někdejší ruský prezident Putin či indický ministerský předseda Singh. I my jsme se poklonili nejen všem buddhistickým světcům, ale i památce prvního opata novodobé historie Ś' Su Si (Shi Su Xi). Tento mnich 30. generace, nazývaný jménem Zlatý Světec (Ťin Luo Chan), jehož pagoda je poslední na klášterním hřbitově, nazvaném "les pagod", těsně před vypuknutím kulturní revoluce ukryl všechny svaté spisy a poklady kláštera a tím je uchoval před zničením barbarskými studentskými "rudými gardami".

Tímto hrdinským činem, kterým riskoval smrt, se stal zachráncem celého patnáctitisíciletého vědění Šaolinu, děděného generacemi mnichů už od roku 495 n.l.. Náš průvodce mnich Š' Te Jüan je jedním z pěti prvních žáků velmistra Š' Su Si, kteří pomáhali budovat novodobou slávu chrámu. Kromě otázek na běžný život mnichů a jejich postavení v současné čínské společnosti jsme také shlédli ukázky neuvěřitelné síly čchanového buddhismu, mezi jehož vrcholy patří stoj na dvou prstech nebo úžasná ukázka koncentrace síly do jednoho bodu - prohození jehly tabulkou skla o tloušťce 10 mm, ve které zůstane čistý průstřel jako od pistole.

A obvyklá, typicky česká otázka "lidských práv"? Zvědaví poslanci byli přítomnými mnichy ujištěni, že postavení buddhistů v "komunistické" Číně bylo a i dnes je velmi dobré. Pochopitelně vyjma let hrůzné kulturní revoluce. Doba šíleného Maa a jeho manželky Ťiang Čching byla skutečně silně likvidační a to vůči jakékoliv kultuře, nikoliv jen buddhistické. Ovšem kulturní revoluce skončila v roce 1976. Nynější Čína je naprosto jiná.

Maso co není maso

Po absolvování prohlídky kláštera a disputacích o buddhismu a lidských právech mnichů jsme byli pozváni do klášterní restaurace, kde připravují výtečná jídla mnišské kuchyně. Na programu byla pekingská "kachna", "maso" na ploténce, "žebírka", "ryby" atd. Jak je to možné, když buddhisté přece nesmí jíst maso? Všechny tyto výtečné pokrmy byly připraveny ze sóji, z tou fu, hub a zeleniny. Přitom bylo jídlo chuťově i vzhledově téměř identické s masem. Česká delegace se přesvědčila, že zdravá vegetariánská strava může být nejen poživatelná, ale dokonce i chuťově i vzhledově výtečná...

Protože už nezbýval čas, urychleně jsme opět nasedli do kolony aut která se rozrostla o vůz mistra Š' Te-Jüana, který se rozhodl nás doprovodit. Vyrazili jsme na další setkání, tentokrát do venkovského regionu Jüen Jang. Abychom se tam dostali, museli jsme po krásné dálnici sestoupit z hor Sung a po půlhodinové jízdě na Čeng čou odbočit doleva a po desetikilometrovém mostě překročit Žlutou řeku. Ta se poslední léta potýká s nedostatkem vody a tudíž je široká jen cca 5 km z původních deseti. V okrese Jüen Jang měli poslanci tu čest poznat pravou čínskou vesnici. Přivítali je členové místní vlády a též se připojil dobrý přítel, poslanec parlamentu Čínské lidové republiky za okres Che Nan, Čou Čing Min. Takže naši zákonodárci měli konečně možnost pohovořit si se svým čínským protějškem.

Provincie pana Čou

Pan Čou je na "svoji" provincii patřičně hrdý. Ukázal nám její zemědělský okres Jüen Jang. Kolona aut, vedená se vší slávou, jak se v "císařské" Číně sluší a patří, BMW místní policie a okresním policejním šéfem osobně, projížděla městečky, vesničkami a tržišti jak z doby před 100 lety, centrem okresu i polnostmi. Vzbuzovala oprávněný zájem vesničanů.

Okres Jüen Jang má rozlohu 1329 km² a počet obyvatel přesahuje 700 000. Podnikli jsme též několik zastávek, zejména u nové průmyslové čtvrti, kde má být umístěno i hlavní potravinářské testovací a certifikační středisko. S poslanci jsme hovořili o tom, jakým tempem nastoupí do oblasti zejména němečtí zájemci, podnikatelé, investoři a průmyslníci. Je na čase aby iy Češi zkusili naskočit do rozjetého vlaku, než jim definitivně ujede. Exkurzi v okresu Jüen Jang jsme zakončili u právě dokončovaného projektu obrovského zemědělského výzkumného komplexu s nepředstavitelnou plochou rozličných budov a skleníků a obrovským umělým jezerem, upraveným ve staročínském stylu. Pak už čekalo obligátní pozvání čínských přátel na velkolepou večeři oplývající zejména specialitami kraje. Po obligátním přípitku na budoucí přátelství a spolupráci jsme všichni, včetně poslance Čou v tichosti a úctě vyslechli několik slov velkého buddhistického mistra Š'Te Jüena, vysokého mnicha kláštera Šao Lin, modlitbu a buddhistické požehnání nám a našim rodinám. Tím skončila návštěva provincie Che Nan.

Pevně doufám, že uspokojila všechna očekávání českých poslanců, dala pevný základ budoucí spolupráci a otevřela dveře vzájemné spolupráci a zejména investicím, které Česká republika potřebuje. Nezapomněli jsme ani na otázky svobod a lidských práv. Bez jakýchkoliv omezení, ale s vzájemným respektem jsme o nich diskutovali i s obyvateli provincie.

Reflexe jako zrcadlo

Protože jsem si vědom, že můj vlastní pohled na Čínu může někomu připadat zaujatý, nechávám slovo členům české poslanecké delegace.

Pavel Vaňousek: Jednou větou - Čína mě okouzlila, Zejména výlet do regionů byl fantastický. Čengčouská vysoká škola je jedno veliké město s krásným prostředím a neuvěřitelným počtem studentů. Obrovské a velmi chytře promyšlené projekty rozvoje regionu, vytvářející progresivní hodnoty a tvořící budoucnost provincie na zelené louce. Podpora těchto projektů ze strany vlády a její úspěšná snaha o zvýšení bohatství a kultury obyvatel regionu je věc, kterou bychom se mohli od Číny učit.

Jan Babor: "I když mám o Číně poměrně dobré informace a problematice se věnuji, přesto byla skutečná Čína pro mě velkým překvapením v dobrém slova smyslu. Vřelé a srdečné přijetí a pohostinnost čínských přátel, ať už vysoce postavených či obyčejných mnichů a prostých lidí mě okouzlila. Ochota rozvíjet společné projekty, ochota k investicím a kulturně ekonomické výměně a zejména rychlost reakce vládní a ekonomické elity regionů na naše návrhy nás ujistila, že jsme v úsilí pomoci České republice na dobré cestě."

Petr Zgarba: "Moje představy o Číně byly naprosto jiné. I když naše cesta trvala pouze týden, přesto je mi naprosto jasné, že česká média informují o dnešní Číně naprosto zkresleně. Nikde jsme nezaregistrovali jakoukoliv nesvobodu a mohli jsme se s kýmkoliv o čemkoliv svobodně bavit. Spolupráce s Čínou stojí zato, protože Čína nás nepotřebuje, my však Čínu ano. A my jsme si toho vědomi. Stejně jako americký prezident Obama, který shodou okolností navštívil Čínu ve stejném termínu jako my. Skutečně těžko hledám něco, co by se mi na Číně nelíbilo, snad jen neskutečné množství aut, které i na pěti- i šestiproudých komunikacích zpomalují dopravu.V této souvislosti musím vzpomenout také obrovský počet luxusních aut jako Porsche či Mercedes (o naprosto běžných značkách jako Audi nebo BMW nemluvě) v ulicích indikující, že si Číňané ve městech "vůbec nežijí špatně". Čína je nejen pro své občany, ale i pro cizince zemí velkých příležitostí a možností, jen je třeba je uchopit a chtít spolupracovat."

Miloslav Soušek: "Protože jsem sám v Číně dlouhou dobu služebně pobýval, nebyla pro mě návštěva žádným překvapením. Spíše jsem velmi rád, že i kolegové se přesvědčili, jak prozíravé je věnovat se rozvoji spolupráce s tímto vysoce perspektivním největším trhem na světě, státem s nejvyšším hospodářským růstem a minimálními dopady globální krize. Tedy to, co moudré státy západní Evropy už dávno pochopily."

Závěr, aneb co bych si přál

I v České republice se blíží doba, kdy všichni pochopí, že ne Čína, ale český lid je zaostalý v informovanosti. Snad přijde doba, kdy se informovanost veřejnosti dostane alespoň na úroveň Německa, kde díky skvělým kulturně-politicko-obchodním čínsko-německým vztahům a díky objektivním německým médiím by postoje komentátorů českých médií neměly šanci.

Představa, že bude mít většina české veřejnosti informace z vlastní zkušenosti, a zejména představa toho, že se čeští podnikatelé vrátí na čínský trh, který nyní patří světovým velmocím (bez provokačních výhrad na téma čínské svrchovanosti či politického uspořádání), je jistě pro mnohé české komentátory velmi deprimující. Až občané České republiky naleznou vlastní svobodné myšlení, pak se konečně dostaneme na úroveň česko-čínských vztahů srovnatelných s vyspělými zeměmi jako je Německo, Francie nebo USA. Přestaneme spílat udivenému čínskému národu za něco, o čem nic nevíme a čehož nechápeme kulturní, historické a politické kontexty, a budeme moci obnovit někdejší slávu České republiky, české kultury a průmyslu v Číně. Jistě to nebude příjemné jak pro ani pro německou, francouzskou nebo americkou obchodní konkurenci. Pak budou Češi připraveni přijmout nabízenou pomocnou ruku čínského kapitálu v krizi, o kterou přichází pokorně žádat vládci mocností, jako je Barack Obama nebo Angela Merkel. Pak budou Češi připraveni přijmout nabízenou pomocnou ruku nikoliv jako někdejší devótní kolonie SSSR nebo nynější servilní radaroví lokajové USA, ale jako hrdí partneři Číny, členové malého, ale sebevědomého kulturního národa, hrdého na svou slavnou minulost a svobodně tvořící svoji budoucnost. A pak je jedno, je-li jedněch obyvatel miliarda a druhých pouhých deset milionů. Takové česko-čínské vztahy bych si přál.

Vytisknout