Neviditelný PES...

11. 12. 2009 / Ladislav Žák

Před takovými léty patnácti jsem byl s manželkou pozván na ples hotelu Ambassador. Pohoštění vévodil ohromný humr, který byl celý celičký vyplněný humrovou pomazánkou. Když bylo odstartováno a hosté se k humrovi vrhli, bylo záhy patrno, že humr není dost velký. K prázdnému humrovi dorazil i jeden z tehdejších významných levicových politiků, který se díky své menší postavě nemohl ve volné soutěži o humra nikterak prosadit a poněkud naštvaně oťukával prázdného humra lžičkou.

Dávalo to zvuk, který přitahoval pozornost, nehledě na plesový šum. Nicméně, humr byl obrán dočista do čista a zklamaný obličej vůdce levých zástupů nad ním vypadal obzvláště komicky. Řekl jsem mu, že jsem právě nabyl přesvědčení, že dokud budou levicoví vůdci stát v pohnutí a s pocitem nespravedlnosti s prázdným talířkem nad sežraným humrem na plesu hotelu Ambassador, tak může pravice nejen klidně spát, ale i vesele vládnout a dokonce pomýšlet na věčné časy. Často si na tu scénku vzpomínám, když sleduji počínání domácí, zahraniční i evropské levice a je mi z toho tak trochu smutno.

Neměl jsem mnoho příležitostí se o setkání evropských socialistů něco dozvědět, informace ve sdělovacích prostředcích za moc nestály, ale nakonec jsem měl možnost mluvit s jedním z účastníků a musím říci, že můj dojem se příliš nezlepšil. Velice mne pobavila zděšená reakce našich médií, především ČT na to, že si někdo dovolil kritizovat kapitalismus. Až se zdálo, že pro naše novináře je to právě kapitalismus, který tvoří materiální jádro naší ústavy a představuje veškeré podstatné náležitosti demokratického právního státu. Na druhou stranu, když byla novináři položena zcela legitimní otázka, co tedy by mělo nastat, když ne kapitalismus, tak jsme se od významných PESáků dozvěděli, že jim jde o ten zlý kapitalismus, ten finanční. Ten ostatní, tedy ten, proti kterému bojovali jejich otcové, dědkové a pradědové, to je ten hodný kapitalismus. Myslím si, že kdyby oni předkové dnešních PESáků viděli, jak jejich potomci vidí jako spravedlivý svět to, proti čemu oni bojovali, tak by se museli v hrobě točit jako turbíny.

Je opravdu smutné sledovat radostné tanečky některých levicových vůdců, kteří vidí za současnou krizí jakési vítězství svých teoretických proroctví nad liberálním kapitalismem a ti odvážnější dokonce citují i Marxe. Je jim přitom úplně jedno, že veřejný sektor v této krizi zaplatil do soukromých kapes tou, či onou cestou dvě desítky bilionů dolarů. Ještě jim nedošlo, že těm, kdo na tom vydělali, je úplně jedno, jestli jim vydělá ten či onen -ismus s tím či onakým adjektivem a s radostí označí cokoliv za přežité, špatné anebo dokonce zločinné, pokud to už splnilo svůj účel a může být odhozeno jako nepotřebná veteš na smetiště dějin. Zkrátka ti na levici si mohou říkat, že měli pravdu a ti druzí si mohou dát humra. Hladovým, co nemají pravdu ani humra to může přijít líto, ale nikoho nezajímají.

Možná jsem se nedíval pozorně, možná nemám dostatek informací, možná tomu nerozumím. Nicméně mám pocit, že dokud si budou evropští levicoví vůdci myslet, že musí svést svůj zápas o návrat ke kapitalismu volné soutěže, aby nastolili nový lepší svět a zbylo na ně něco humrové pomazánky, tak se mohou ti chytřejší vůdci tohoto světa těšit na nové střihání oveček. Blahoslavení chudí duchem, kteří je ke stříhání zase přivedou a budou se radovat nad tím, že pravda se ukázala...

Vytisknout