Je tomu právě rok

10. 12. 2009 / Štěpán Kotrba

V době, kdy všude okolo již byla hospodářská krize v plném rozmachu, se měla česká ekonomika stát ostrovem jistoty a stability. Dokonce se odvažovali hovořit o tom, že urychlí hospodářský růst.

Ano, stává se to - každý se jistě může zmýlit. Jen kdyby důsledky toho nebyly tak zásadní a hlavně, kdyby již měsíce před tím nebylo jasné, že se v ekonomice - a hlavně někde okolo nás – „cosi“ děje.

Musíme si totiž uvědomit, že tato čísla nebyla zcela bezúčelná. To nebylo jen takové povídání někde u piva. To bylo vyjádření tehdejších vládních představitelů, kteří si snad opravdu mysleli, že poručí – stejně jako jejich předchůdci - ekonomice a ta se bude vyvíjet podle jejich představ.

Mělo a má to další souvislosti. Nezapomínejme, že na tato nesmyslná čísla byl postaven i státní rozpočet. Výběr daní vycházel právě z toho, že všem se bude dařit, spotřeba poroste a lidé budou utrácet. Proto se také nešetřilo ve výdajích.

Na těchto nesmyslných číslech byly postaveny i pojistné plány zdravotních pojišťoven. Mohla snad státní VZP udělat pojistný plán z jiných představ, když v jejích správních orgánech zasedají představitelé státu? Vůbec ne. Proto také za pár dní uslyšíme, kolik tam na konci roku bude chybět na pojistném. Výdaje pojišťovny přece musely vycházet z vládou navrhovaného vysokého ekonomického růstu. Dnes nebude mít příjmy – je daleko nižší růst mezd a hlavně je vyšší nezaměstnanost. A uslyšíme, že je nutno ve zdravotnictví zvýšit spoluúčast, proto že nejsou peníze.

Položme si jednoduchou otázku. Proč vlastně se použila taková nesmyslná čísla při tvorbě státního rozpočtu? Nabízí se jen jediné vysvětlení – byl to úmysl. Tato čísla měla ukázat, jak dobře funguje ekonomická reforma Topolánkovy vlády a že je dobré ji dále rozvinout. Jak dobře funguje rovná daň, zdravotnické poplatky a další vymoženosti ...

Proč to všechno připomínat? Možná je dobré si uvědomit, kdo vlastně byli ti autoři tak „smělých“ plánů a scénářů. Nebyl to přece nikdo jiný než tehdejší předseda vlády Topolánek (ODS), ministr financí Kalousek (KDU-ČSL/TOP09) a jeho pravá ruka, tehdy náměstek Janota (ODS), dnes ministr financí.

Dnes mnozí považují ministra financí Janotu div ne za zachránce a spasitele veřejných financí. Ale nemylme se, byl to právě on a útvar, který tehdy řídil, který „vymyslel“ tyto scénáře. Právě oni založili do letošního státního rozpočtu takový deficit svými – jak to jen slušně nazvat - úvahami či zcela záměrnými nadhodnoceními ekonomického růstu. Ten deficit, který media označují za rekordní.

Je příznačné pro současnost, že nikomu nevadí, že ti, kteří se rozhodující měrou podíleli na vzniku tohoto deficitu, mají být dnes jeho léčiteli. Dokonce dnes ministra Janota prozřel a začíná hovořit o nutnosti zvyšovat daně. A ještě loni to nevěděl a podporoval tehdejší vládní voluntarismus

Pro současnost je přece typická opotřebovanost dosavadních politických elit, jak to někdy nazývají politologové. Právě ti, co v politice strávili již deset či více let – a už zapomněli, že se taky někdy živili jinak než politikou - najednou začínají nabízet svá nová řešení a přesvědčovat společnost, že tentokrát již budou vědět jak na to, že tentokrát se to už naučili a budou vědět, jak se zadlužováním resp. s čímkoli jiným.....

Jak bývalý ministr Kalousek, tak i současný ministr Janota jsou právě toho dobrým příkladem. Dnes se tváří, že u toho nebyli. Možná, že by si ani nedokázali vzpomenout, že někdy před rokem se ještě uznale plácali po ramenou, jak dobře se jim ten rozpočet podařilo udělat.

Co nového mohou veřejnosti ještě nabídnout? Zase nějaké „smělé“ plány a neotřelá řešení?

Vytisknout