UAV IAI Heron.

Rusko chce další izraelské bezpilotní letouny

11. 12. 2009

◄ IAI Heron.

KD│ Moskvě se nepodařilo vyvinout vlastní pokročilý bezpilotní letoun; zatím zakoupila tucet kusů z Izraele, ale nyní si přeje získat nejpokročilejší model v izraelském arsenálu. Rusové dávají veřejně najevo, že technologii okopírují, a Izrael proti tomu nic nepodniká, neboť jde o cenu za to, že Moskva nerealizuje dva roky starou dohodu o dodávce protivzdušného systému S-300PMU do Íránu, napsal server Homeland Security Newswire.

Rusko usiluje o obchod v hodnotě 100 milionů dolarů, který má patrně více co do činění s izraelským uplácením než s výdělkem. UPI informovala, že se Rusku nepodařilo vyvinout účinný bezpilotní letoun, a tato slabina se projevila během krátkého konfliktu s Gruzií v roce 2008; Moskva tehdy závisela na datech získaných středními bombardéry Tu-22 a o jeden z nich dokonce přišla.

Moskva zatím v červnu od společnosti IAI zakoupila 12 izraelských UAV v hodnotě 53 milionů dolarů. Jednalo se o spíše druhořadé stroje Bird Eye 400 (miniaturní letoun), I-View MK 150 pro taktický průzkum a Searcher Mark 2 středního dosahu. Byl to vůbec první izraelský prodej vojenského materiálu do Ruska a první ruský nákup zahraničního zbraňového systému od 30. let.

Izraelské bezpečnostní zdroje uvedly, že nyní se jedná o transferu pokročilého průzkumného vybavení. Podle neoficiálního izraelského zdroje to bude znamenat trojnásobné navýšení stávajících ruských kapacit.

Podle jiných zdrojů si Rusko přeje 50 izraelských bezpilotních letounů (UAV), zejména typů s velkou vytrvalostí letu. To patrně znamená největší izraelský stroj Heron s osmnáctimetrovým rozpětím křídel. Tento letoun má vytrvalost v letu ve výšce 10 000 metrů až 50 hodin, může být vybaven raketami a využít doplňování paliva za letu.

Moskva se začala o izraelské stroje zajímat díky gruzínskému nasazení taktických špionážních letounů Hermes 450 izraelské společnosti Elbit Systems. Rusko kdysi patřilo k pionýrům v oblasti bezpilotních průzkumných prostředků a vyvíjelo je po řadu desetiletí, ale nikdy nedosáhlo kvalit amerických nebo izraelských konstrukcí. Jeho letouny mají příliš "žíznivé" motory a kvůli nim malou letovou vytrvalost, a také trpí četnými poruchami.

Po válce s Gruzií ruské letectvo spustilo několik projektů vývoje UAV s cílem dosáhnout operačního nasazení v roce 2011, avšak tamní zbrojařské společnosti, včetně státního výrobce letadel Ikut a autora velké části ruských konstrukcí UAV firmy Vega Radio Engineering, nebyly schopny požadavky letectva splnit. Rusko podle různých odhadů potřebuje pro průzkum bojiště přinejmenším stovku bezpilotních letounů a deset naváděcích systémů.

V roce 2008 navštívil Moskvu šéf kanceláře izraelského ministerstva obrany pro diplomatickou bezpečnost generál Amos Gilad a získal ujištění, že Rusko nedodá Íránu vyspělý protivzdušný systém S-300PMU a neposkytne Sýrii stíhací letouny MiG-31. Před několika týdny tajně absolvoval obdobnou cestu dokonce i premiér Netanjahu. Íránští představitelé si stěžují na neochotu Moskvy dodržet smlouvu na prodej pěti protivzdušných baterií v hodnotě 800 milionů dolarů a tvrdí, že tento krok zvyšuje riziko jednostranné izraelské vojenské akce proti jeho jaderným zařízením.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.12. 2009