Problém na AVU je projevem krize celého uměleckého školství

4. 12. 2009 / Jan Paul

Petice vybízí nového rektora Jiřího Kotalíka k novým krokům, neboť podle iniciátorů výzvy je AVU zralá na zahájení nového procesu změn, který by měl vést k jejímu oživení a otevření navenek. Mezi jinými požadavky požadují vypsání veřejných výběrových řízení na pozice vedoucích pedagogů všech ateliérů a teoretických předmětů, a to v nejkratším možném termínu, tedy v momentu vypršení jednotlivých pracovních smluv.

V minulém Monitoru jsem uvedl, že "dobré zápecí míst na posty profesorů a asistentů na uměleckých školách jsou dohodnuta rychleji, než se o nich někdo jiný dozví". Jednoznačně souhlasím s tím, že škola je tu především pro studenty, a ne pro pedagogy. Už hodně dlouho mám pocit, že v uměleckém školství je to právě naopak. Posty pedagogů se staly ekonomickým útočištěm, výhodnou prací se zajištěním na důchod.

Například Kurt Gebauer už je na VŠUP profesorem dvacet let!!! Aniž bych chtěl snižovat jeho profesní kvality, nedovedu si představit, co po letech ještě může nabídnout studentům. Jestliže Akademický senát AVU má tendenci volit takového rektora, od něhož vedoucí pedagogové očekávají loajalitu, potvrzení stávajících pozic a zajištění dalšího odsouvání koncepčních změn, pak jedním z důvodů je právě strach ze ztráty výhodného místa.

Ve výzvě se píše, že "v důsledku dlouhodobého zanedbávání výběrových řízení dnes na AVU učí osobnosti, jejichž vhodnost pro funkce, ve kterých působí, nebyla léta podrobena přezkoumání". Ano, studenti o to stojí, pedagogové nikoliv, důvod je nasnadě. A co víc, kult osobnosti pedagoga je po listopadu 1989 staronovým jevem, podporovaným právě neměnností stávajícího systému, přičemž kvalita výuky a komunikace mezi pedagogem a studentem je další velké téma.

Kult osobnosti pedagoga posiluje rovněž přílišná akcentace jeho uměleckých zásluh při výběrovém řízení, přičemž samotné pedagogické schopnosti adepta jsou až na druhém místě. Jenže student si nepotřebuje před profesorem sednout na zadek, potřebuje se něco naučit. To se týká především kateder tzv. volného umění. Několikrát jsem se zúčastnil jako zástupce veřejnosti hodnocení klauzur na VŠUP a zděsil jsem se kvality komunikace mezi pedagogy a studenty. Parafrázoval bych ji větou, že modrá je dobrá, protože je modrá.

Otázky po důvodu, smyslu a účelu dnes umělečtí pedagogové neradi kladou a otevřená kritická diskuse, postavená na argumentech, nikoliv dojmech, v níž by se student učil především schopnosti přemýšlet nad svojí prací systémově a v širších souvislostech, není v módě. Není divu, vážený pedagog se před studentem nerad ocitá v argumentační nouzi, do abstraktních blábolů o ničem, obdivně odkývaných se dá schovat všechno. Jak snadno vydělané peníze. Je to všechno jenom hra.

Některé články věnované tomuto tématu

O uměleckém školství, 1 Část : Semestrální práce, tzv. klauzura, jako formální přežitek ZDE

Vytisknout