Clive James v BBC o dnešním stalinském hodnocení britských univerzit

5. 12. 2009

Neohrabaný systém RAE má být nyní zjednodušen, ale je velkou otázkou, zda zlepšení nepovede k paralýze. Zejména v humanitních oborech. Nový systém se bude jmenovat REF, Research Excellence Framework. (Rámec pro výzkumnou dokonalost.) Excellence je vždycky špatné slovo v takovémto kontextu, protože předpokládá výsledek, k němuž teprve směřuje. Ale existují ještě závažnější důvody, proč se na to celé dívat s podezřením.

Podle nového systému bude udělována čtvrtina bodů, které ovlivní financování, na základě společenského dopadu. Tím se myslí verifikovaný vliv výzkumné práce na vnější svět.

Tradičně se humanitní obory definovaly jako ony učené činnosti, které se dělají jen pro věc samu. Dělat je pro společenský dopad, to je zjevně něco jiného.

Jak to vysvětlil Stefan Colini v nedávném vydání týdeníku Times Literary Supplement, společenského dopadu bude dosaženo, jestliže napíšete vědeckou práci o nějakém méně významném skotském básníku z 19. století a někdo se rozhodne natočit o něm televizní pořad. Ale vy dostanete body za "dopad" pouze v tom případě, pokud vy sami, anebo jiný člen vaší katedry, budete kontaktovat televizního režiséra. Nestačí, aby si vnější svět vyhledal vás. Musíte svou práci prodávat v těch oblastech, které nové "směrnice", další špatné slovo, charakterizují jako "širší ekonomiku a společnost". Další čtyři špatná slova.

Často v tomto vysílání hovořím o filozofu Wittgensteinovi, protože, když jsem byl studentem v Cambridgi, byl mým ideálním příkladem toho, kým jsem si myslel, že bych se měl stát. Když Wittgenstein učil v Cambridgi, v tomto novém smyslu neprodukoval vůbec žádný dopad. I podle systému RAE, který se teď ruší, by býval pro svou katedru špatným učitelem, protože za celý život vydal jen jedinou knihu. Ta kniha se jmenovala Tractatus Logico-Philosophicus a měla v dlouhodobé perspektivě obrovský význam. Ale mnoho bodů pro financování by za to Wittgenstein asi nedostal, protože by řekl radě hodnotitelů, že jsou to pitomci. Nejenže nebyl Wittgenstein schopen diplomatického jednání, on s diplomatickým jednáním nesouhlasil.

Kdyby Wittgenstein vyučoval dnes, v době, kdy bude platit nový systém REF, byl by pro svou katedru katastrofou. Není možné si vůbec představit, že by se kdy spojil s televizním režisérem a řekl mu: "Podívejte se, mám tenhle senzační nápad na televizní pořad o člověku, který je posedlý jazykem, a je to perfektní role pro herce Daniela Day-Lewise." V oblasti PR byl Wittgenstein skutečně nemožný.

Ale to se mi právě na něm líbílo. To se mi líbilo na všech univerzitních učitelích v mé době. Byl tam jeden člověk, jemuž dali profesuru někdy v roce 1923 a ten po zbytek života nedělal nic jiného, než že chodil po městě s hromadou novin pod paží. Ale to byla cena, jakou byla velká univerzita ochotna zaplatit za to, že dala svým učencům svobodu věnovat se určité věci jen pro věc samu. V letech, kdy jsem předstíral, že píšu doktorskou práci, jsem seděl v Copper Kettle Café naproti King's College a četl jsem Wittgensteinova filozofická zkoumání. Občas jsem od knihy vzhlédl a provedl jsem filozofické zkoumání míjející studentky. Pak jsem se zase sklonil a přemýšlel jsem o dalším brilantně pregnantním odstavci. Wittgenstein na mě měl svůj dopad. A byl to dopad, který se nedá změřit.

Univerzita je, nebo by měla být, místem, kde ještě nemůžete určit, co bude užitečné pro vnější svět. Protože univerzita se zabývá vnitřním světem. Nejvnitřnějším ze všech světů. Mozkem.

Zdroj v angličtině (audio) ZDE

(text) ZDE

Clive James je známý australský spisovatel, filozof kultury a televizní dokumentarista, často vystupující v anglosaských televizních stanicích.

Vytisknout