Každé dvě minuty zemře v Evropě člověk na plicní nádor

3. 12. 2009

KD│ Ještě dnes se lze občas setkat s názorem, že "Kuřáci sice umírají o něco dříve, avšak umírají šťastní". Tisková konference, na níž vystoupil přednosta Kliniky pneumologie a hrudní chirurgie Fakultní nemocnice Na Bulovce prof. MUDr. Petr Zatloukal, CSc., včera upozornila, že fakta mohou být poněkud komplikovanější. V pražském hotelu Christie se ale hovořilo mimo jiné také o potenciálu biologické léčby plicních nádorů, vývoji vakcín a dostupnosti biologických preparátů pro běžného pacienta.

Česká republika je ve výskytu rakoviny plic na 4. místě v Evropě; karcinom plic je pak nejčastějším zhoubným nádorem u mužů a čtvrtým nejčastějším nádorem u žen.

. I když nejčastější příčinu úmrtí vůbec představují stále kardiovaskulární onemocnění, rakovina je hned na druhém místě s 29% u mužů a 21% u žen; 8% mužů a 3% žen umírají na karcinom plic, přičemž podíl onemocnění u mužů mírně klesá, ale u žen naopak výrazně stoupá. Ročně v ČR na tento typ onemocnění zemře 5 500 lidí, mezi nimiž výrazně převažují muži kuřáci středního věku. Příznaky zahrnují například kašel trvající déle než tři týdny, mnoho vykašlávaného hlenu, zejména varující je příměs krve. Případně mizí chuť na cigaretu či na maso, objevují se přetrvávající chrapot a obtíže při polykání.

Nádor vzniká zpravidla v průdušce, postupně roste, šíří se do mízních uzlin a často (zpravidla ve finální fázi) jsou jeho buňky krevním oběhem zaneseny do dalších orgánů, kde vznikají metastázy. V naprosté většině případů je onemocnění zachyceno teprve ve III. či IV. fázi svého vývoje, kdy jsou vyhlídky na úspěšnou léčbu již velmi nepříznivé; střední doba přežívání se v takovém případě pohybuje jen kolem 2-4 měsíců, varoval profesor Zatloukal. Reálnou šanci na dlouhodobé přežití mají pouze pacienti, u nichž bylo onemocnění diagnostikováno v časném stádiu (šance na přežití po dobu pěti let je asi 60%); takových nemocných je ale v současnosti v ČR asi jen 25%. Ovšem ani po vymizení příznaků ještě není vyhráno, poněvadž recidivy bývají běžné. Nejčastější terapii představuje operativní zákrok, méně časté jsou radioterapie a chemoterapie.

K nejvýznamnějším rizikovým faktorům zmíněného onemocnění patří kouření, které vysvětluje až 90% incidence; mnohem menší část vysvětlují znečištěné ovzduší ve velkých městech (některé produkty spalování ropných derivátů), inhalace radioaktivních prachů a plynů, jakož i chemických karcenogenů (radon, uran, arzén, chróm, nikl, azbest) v některých profesích a genetické faktory. Riziko zvláště vzrůstá, pokud je přítomno několik rizikových faktorů současně.

V současnosti vyvíjená biologická léčba má méně nežádoucích účinků než klasická chemoterapie a významně prodlužuje život nemocných. Je možno ji nasadit i tam, kde klasická léčba neuspěla, avšak její použití je vázáno jen na některé histologické typy pacientů a aplikaci v ČR proto provádí především specializovaná pneumoonkologická centra. Biologický lék 1. linie Erlotinib je již běžně dostupný a hrazen pojišťovnami, Bevacizumab, jehož působení lze s trochou licence popsat jako "chemické podvazování" nádorů, je dosud v procesu schvalování. Další z preparátů, Gefitinib, je schválen k použití v EU, avšak v ČR zatím nikoliv.

Probíhá vývoj několika typů vakcín proti plicním nádorům, ale jsou dosud ve stádiu klinických zkoušek a žádná z nich zatím nebyla schválena pro běžné použití.

Vzhledem k situaci v oblasti léčby je tedy nejdůležitějším opatřením ke snížení úmrtnosti prevence, konkrétně odstranění rizikových faktorů - v prvé řadě toho nejdůležitějšího, čili kouření.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 3.12. 2009