REDAKČNÍ KOMENTÁŘ SVĚTOVÝCH DENÍKŮ, KTERÝ VÁM ČEŠTÍ NOVINÁŘI ZATAJILI

Čtrnáct dní, které zpečetí soud historie o této generaci

6. 12. 2009

Globální oteplování způsobujeme po dobu několika století. Má důsledky, které potrvají navždy a o našich vyhlídkách na to, zda je zkrotíme, se rozhodne v nadcházejících 14 dnech. Apelujeme na zástupce 192 zemí světa, kteří se sjeli do Kodaně, aby neváhali, aby neupadali do hádek, aby se navzájem neobviňovali, ale aby využili příležitosti vyplývající z největšího soudobého selhání politiky. Toto by neměla být válka mezi bohatým světem a chudým světem, anebo mezi východem a západem. Globální oteplování postihne všechny, a musejí ho řešit všichni.

Vědecká argumentace je složitá, ale fakta jsou jasná. Svět musí podniknout kroky, aby omezil zvyšování teploty na 2 stupně Celsia. To je cíl, který bude vyžadovat, aby globální emise začaly klesat během nadcházejících 5 - 10 let. Vyšší růst teploty - o 3 - 4 stupně - tedy nejmenší teplotní vzrůst, který můžeme rozumně očekávat, pokud neuděláme nic - by vedl k vysušení kontinentů a k proměně zemědělské půdy v poušť. Vyhynula by polovina přírodních druhů, nesčetné miliony lidí by ztratily místo k životu, celé národy by byly utopeny v mořích. Kontroverze ohledně emailů od britských vědců, v níž se tvrdí, že se pokusili potlačit data, která se jim nehodila, sice vyvolala zmatek, ale nijak nezpochybnila obrovské množství důkazů, na nichž jsou tyto předpovědi založeny.

Málokdo věří, že Kodaň ještě dokáže vyprodukovat plně vypracovanou dohodu. Skutečný pokrok směrem k dohodě mohl začít teprve s příchodem prezidenta Obamy do Bílého domu a se zvrácením mnoha let amerického obstrukcionismu. I nyní je svět na pospas americké domácí politice, neboť americký prezident nemůže plně schválit potřebné akce, dokud tak neučiní americký Kongres.

Avšak politikové v Kodani mohou a musejí dohodnout klíčové prvky spravedlivé a efektivní dohody, a zejména musejí vypracovat pevný časový plán, dokdy ji promění v závaznou smlouvu. Lhůta by měla skončit v červnu 2010, kdy se má jednat o globálním oteplování v Bonnu. Jak to řekl jeden vyjednavač: "Můžeme hru prodloužit, nemůžeme si ale dovolit začít hru hrát celou znovu."

Jádrem této dohody musí být narovnání mezi bohatým světem a rozvojovým světem. Je nutno vyjednat, jak bude rozděleno břemeno boje proti globálnímu oteplování - a jak si mezi sebou rozdělíme nově cenný zdroj: přibližně bilion tun uhlíku, které smíme vypustit do ovzduší, než začne rtuť stoupat na nebezpečnou úroveň.

Bohaté země rády poukazují na aritmetickou pravdu, že nemůže dojít k řešení, pokud giganti v rozvojovém světě, jako je Čína, nezačnou dělat radikálnější kroky, než jaké činili dosud. Ale bohatý svět nese odpovědnost za většinu uhlíku nahromaděného v atmosféře - tři čtvrtiny veškerého kysličníku uhličitého, vypuštěného do ovzduší od roku 1850. Bohatý svět nyní musí vést a všechny rozvojové země se musejí zavázat k hlubokým škrtům, které do deseti let sníží jejich emise na podstatně nižší úroveň, než byla v roce 1990.

Rozvojové země mohou poukazovat na to, že ony většinu tohoto problému nezpůsobily, a také, že nejtěžší následky ponesou nejchudší regiony světa. Avšak i rozvojové země budou postupně přispívat k oteplování, a tak se musejí zavázat k vlastním smysluplným a kvantifikovatelným činům. I když úplně nesplnily veškerá očekávání všech, nedávné závazky snížit emise, které učinili největší světoví znečišťovatelé, Spojené státy a Čína, byly důležitými kroky správným směrem.

Sociální spravedlnost vyžaduje, aby sáhl průmyslový svět hluboko do kapsy a přislíbil peníze na pomoc chudým zemím, aby se mohly přizpůsobit klimatickým změnám, a vyčistit své technologie tak, aby mohly hospodářsky růst bez zvyšování emisí. Struktura budoucí dohody musí být také přesně určena - přísným mnohostranným monitorováním, spravedlivými odměnami na ochranu lesů a uvěřitelným hodnoceném "vyvážených emisí", aby se toto břemeno mohlo nakonec rovněji rozdělit mezi ty, kteří vyrábějí výrobky, vytvářející emise, a ty, kteří je spotřebovávají. A férovost vyžaduje, aby břemeno, uvalené na jednotlivé rozvinuté země, vzalo v úvahu, zda budou schopny je unést - například novější členské země EU, často o hodně chudší než "stará Evropa" nesmějí trpět více než jejich bohatší partneři.

Změna bude nákladná, ale bude stát daleko méně než kolik stála záchrana globálních finančních trhů - a mnohem méně než následky nečinnosti.

Mnozí z nás, zejména v rozvinutém světě, budeme muset změnit svůj životní styl. Éra leteckého cestování, které stojí méně než cesta taxíkem na letiště, končí. Budeme muset nakupovat, jíst a cestovat inteligentněji. Budeme muset platit víc za energii a používat jí méně.

Avšak přechod k nízkouhlíkové ekonomice nabízí vyhlídky na více příležitostí než obětí. Některé země si už uvědomily, že přijetí procesu proměny může přinášet růst, pracovní příležitosti a lepší kvalitu života. Proud kapitálu vypovídá o mnohém: loni bylo poprvé investováno více do obnovitelných forem energie než do výroby elektřiny z fosilních paliv.

Zbavit se naší závislosti na uhlíku během několika málo krátkých desetiletí bude vyžadovat obrovského úsilí v oblasti inženýrství a inovací - většího, než kdy v historii. Avšak zatímco přistání člověka na Měsíci či rozštěpení atomu vznikly z konfliktu a na základě soutěživosti, nadcházející závod o uhlík musí být motivován úsilím spolupráce, abychom dosáhli společné záchrany.

Zvítězit nad globálním oteplováním bude vyžadovat triumf optimismu nad pesimismem, vizi a nikoliv krátkozrakost, to, co Abraham Lincoln nazval "lepší anděly naší budoucnosti".

Právě v tomto duchu se spojilo 56 novin z celého světa za tímto redakčním komentářem. Pokud se my, z tolika různých národních a politických perspektiv, dokážeme dohodnout o tom, co je nutno učinit, pak se přece dokáží dohodnout i naši političtí představitelé.

Politikové v Kodani mají moc ovlivnit úsudek historie nad naší generací: Nad generací, která si uvědomila problém a začala ho řešit, anebo to byla generace, která byla tak hloupá, že jsme viděli, že přichází katastrofa, ale neudělali jsme nic, abychom ji odvrátili. Zapřísaháme je, aby učinili správné rozhodnutí.

Tento redakční komentář vychází v pondělí v 56 denících světa, mimo jiné i v čínštině, v arabštině a v ruštině. Text vypracoval tým z deníku Guardian během konzultací s editory z více než 20 denních listů, které se na projektu podílejí. Konzultace trvaly déle než měsíc. Stejně jako deník Guardian, většina novin publikuje tento redakční komentář v pondělí výjimečně na titulní straně.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout