Vidíte tvar?

5. 12. 2009

Pokud Alexander často své kritiky irituje, je to zčásti proto, že je tak talentovaný. Narodil se ve Vídni v roce 1936 a vyrůstal v Anglii; absolvoval prestižní studium architektury a matematiky v Cambridge a pokračoval ziskem doktorátu na Harvardu. Ještě před třicítkou publikoval disertaci jako knihu, jež získala zlatou medaili Amerického architektonického institutu, vůbec poprvé udělenou za výzkumnou práci.

Většina lidí Alexandera objevila díky klasické studii Řeč tvaru (A Pattern Language) z roku 1977. Malá kniha o více než tisíci stranách vydaná na kvalitním papíře a v hladké kaštanové obálce zdobené zlatým erbem připomínala latinský breviář. Cílem autora nebylo nic menšího než katalogizovat veškeré architektonické prostředí --- od města až po ložnici --- coby kolekci 253 "tvarů". Každý z tvarů byl vysvětlen, podložen výzkumem, ilustrován nákresy a fotografiemi. Tyto tvary byly navzájem propojeny, bylo ukázáno, které z nich se k sobě dobře hodí, a hierarchicky uspořádány od velkých až po ty malé. "Svazky uvnitř čtvrti" například naznačují, že dobře fungující čtvrť vyžaduje zřetelně vymezené hranice a omezený přístup. Na druhé straně škály stojí "proměnná výška stropu" konstatující, že budovy s uniformně provedenými stropy jsou nepříjemné, a doporučující měnit výšku stropu v závislosti na rozloze místnosti, čímž se dosáhne rozdílných stupňů intimity. Jinak řečeno, breviář byl koncipován coby příručka.

Řeč tvaru se ukázala být neocenitelnou pomůckou nearchitektů budujících vlastní domovy, a v roce 1980 se Alexander se svou precizností matematika a jakoby zenovými výroky stal guruem kalifornské kontrakultury. Kolegové se však redukcí svého umění na formuli nezdáli být nijak nadšeni a jejich reakce byly ambivalentní. Také šlo o otázku stylu. Řeč tvarů prosazovala prvky jako jsou lomená střecha a malé okenní tabulky, zatímco modernisté upřednostňovali ploché střechy a velké skleněné tabule. Protimodernistické sklony potvrdila i Alexandrova další kniha, Věčné umění stavby (The Timeless Way of Building) z roku 1979, otevřený a často devastující útok na moderní stavební techniky obecně a na soudobou architekturu zvláště.

Alexander tvrdil, že soudobý standardizovaný, masově produkovaný způsob projektování a výstavby budov je zvrácený, a předvedl alternativu, kterou začal sám stavět --- domy v Mexiku, budovy institucí v severní Kalifornii, celý univerzitní kampus v Japonsku --- dosud na dvě stovky projektů. Alexander často používá dekorativních vzorů odvozených z blízkého vztahu k orientálním kobercům, což dodává budovám kvalitu ruční práce. Ačkoliv jsou jeho budovy nádherné, byla jim věnována menší pozornost než knihám. Vypadají tradičně --- některé z nich mi připomínají švédského malíře a stavitele Carla Larssona --- a pro postmodernisty nejsou dost duchaplné, pro zatvrzelé klasicisty dost historické, a pro architektonický mainstream jsou zase příliš tradiční.

Alexanderovy myšlenky se uchytily na nečekaných místech. Raná díla, zejména Poznámky k formální syntéze a Řeč tvaru, ovlivnila počítačové odborníky, kteří ocenili paralely mezi stavebním designem a softwarovým designem. Také hnutí Nový urbanismus Alexandrovi za leccos vděčí, jak ukazuje nová kniha Andrese Duanyho a Jeffa Specka. Manuál chytrého růstu sestává ze 148 principů --- ano, tvarů --- které se vztahují ke komunitnímu designu, od celých regionů až po ulice jednotlivých čtvrtí. "Věříme, že nová místa by měla být designována po způsobu již existujících, která fungují," napsali autoři s jasnou návazností na Alexandera. Je kuriózní, že nejmenší vliv měl profesor Alexander na akademické půdě. Teorie, jimž se dnes na architektonických školách vyučuje, jsou jiného druhu, a studenti si v přesvědčení, že architektonické pole by se mělo opírat o intelektuální spekulaci spíše naž o pragmatické pozorování, místo Řeči tvaru objednávají francouzské poststrukturalisty. A to je škoda.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout