Některé články Britských listů jsou nepatřičně osobně zaujaté

4. 11. 2009

Dnes se vám povedlo uveřejnit hned dva takové články: Uwe Ladwig zjevně nesmyslně tvrdí, "trh nemůže selhávat" protože "nemůže jednat" ... Bylo by dobře, kdyby se pan Ladwig zamyslel nad otázkou, zda mohou (a) selhávat a (b) jednat následující objekty: jeho telefon, psací stroj, klávesnice počítače, jeho prsty na klávesnici a jeho další tělesné orgány včetně mozku. Pokud alespoň ten posledně jmenovaný orgán nepostrádá schopnost (b), musí mu být zjevná nesmyslnost uvedeného argumentu.

Dále Uwe Ladwig napadá výrok Joachima Meisnera, ale neuvádí jediný věcný argument, který by byl relevantní ke kritizovanému výroku. Jediný pseudoargument je podivné tvrzení, že "největší němečtí nacisté byli křesťané". Uwe Ladwig by měl nejdříve definovat, co podle něho znamená "křesťan", a potom své tvrzení doložit. Takto má toto tvrzení vypovídací hodnotu pouze o nenávisti pana Ladwiga ke křesťanům, o věci samotné absolutně žádnou. Redakce BL by mohla vědět, že ideologická báze nacismu je se základními tezemi křesťanství (míním teď křesťanství v běžném pojetí, tedy s hodnotami vyjádřenými v evangeliích), absolutně neslučitelná. Přesto, že takové spojení je zřejmý nesmysl, nelze ovšem někomu zabránit, aby o sobě tvrdil, že je nacista a křesťan. Koneckonců, dnes známe i takové, kteří jsou zároveň kapitalisty i komunisty, tak proč ne.

Kromě uvedených dvou zjevně nesmyslných tvrzení článek Uwe Ladwiga neobsahuje po věcné stránce nic.

Druhým podobně pozoruhodným článkem se vyznamenal Štěpán Kotrba. Nechápu, proč se cítí být kompetentním arbitrem pro plevel a veverky, ale nehodlám mu to vyvracet. Podle Kotrby by se zřejmě měly spojit České dráhy a Českými aeroliniemi, protože pro to mluví typová shodnost obou organizací, letadla i lokomotivy mají kola a nad to je nádraží Praha-Ruzyně blízko letiště. Inu, proč ne. Pochybnosti o úmyslech v pozadí a objektivitě článku ovšem vyvolává nenávistný tón vůči Pavlu Sekerkovi a botanické zahradě. Nabízí se samozřejmě otázka podobná, jako v kauze Akademie věd a universit: zda sloučení obou organizací má mít skutečně za cíl lepší plnění jejich autentického poslání, nebo lepší příležitost pro další tunelování veřejných prostředků.

Nejpřekvapivějším bodem v článku pana Kotrby je ovšem jeho návrh, aby zaměstnancům bylo zakázáno kritizovat zaměstnavatele bez vědomí a souhlasu nadřízeného (!!!), a aby neloajalita k zaměstnavateli byla považována za jeden ze dvou nejhorších prohřešků. Do dneška jsem si o panu Kotrbovi myslel, na základě jeho článků, že je svým vnitřním založením komunista. Teď vidím, že je současně je i zaujatým zastáncem otrocké formy kapitalismu.

Čímž jsem se dostal k pointě souvislosti mezi oběma pozoruhodnými články. Nezbývá mi, než abych panu Kotrbovi poděkoval za objasnění.

Reakce ŠOK: Požadavek loajality vůči zaměstnavateli a veřejného nevyjadřování soudů o organizaci, která mne platí, je AUTOMATICKOU součástí pracovních smluv a firemní kultury v zemích, které autor určitě bude považovat za demokratické. Upozorňuji, že jde o země výsostně kapitalistické. Nálepka "komunisty", s níž se mě snaží čtenář dehonestovat, s tímto FAKTEM nemá co dělat a vypovídá spíše o autorovi poznámky, než o mě... Domnívám se, že anarchismus, s jakým například televizní odboráři v zimě 2000-2001 okupovali vysílací pracoviště ČT, by v každé jiné zemi a každé jiné firmě skončily hromadnou výpovědí. Stejnou, s jakou byl například propuštěn whistleblower ze švýcarské banky, odkud vynesl a novinářům předal dokumenty o nacistických kontech. Odboráři stejně drzí a stejně neomalení jako ti v ČT, se nyní pokusili rozhodovat o tom, kdo bude generálním ředitelem ČSA či kdo bude generálním ředitelem ČTK. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný a nesmyslný. Není kompetencí odborů komentovat personální složení managementu či strategická rozhodnutí majitele. Odmítavý názor nemám v žánéím případě vůči botanické zahradě, ale vůči způsobu, jakým se pisatel článku neomaleně dovolává uznání svého zcela nekompetentního názoru za jediný možný a správný . Přes toto konstatování jej Britské listy bez cenzury zveřejnily. Já jsem si pouze dovolil - také bez cenzury - říci názor přímo protikladný. Čtenář František Vomáčka se s tím bude muset holt smířit, nebo začít číst jiné noviny.

Vytisknout