Čí je to vina, aneb bohužel!

2. 11. 2009 / Jiří Baťa

Topolánek totiž říká něco, v čem se právě on a jeho strana, potažmo řada jiných pravicových politiků, s vyřčenými slovy diametrálně rozchází. Jednak není dost jasné, v čem spatřuje ony hodnoty na rozdíl od materiálního dostatku, neboť hodnoty jím představované nelze považovat za hodnoty konstruktivní, morální, celonárodní a občanské. Stejně je tomu u materiálního dostatku, oba pojmy jsou Topolánkem chápány jako subjektivní a ryze pravicově pojaté. Jím představované hodnoty zcela postrádají mravní, etický a občanský rozměr, což lze dokumentovat mnoha jím, a netoliko jím, prezentovanými způsobz politické angažovanosti a způsobem vládnutí jeho samotného, ale i koaliční vlády. Své hodnoty hledá tam, kde je občanská veřejnost nehledá a ani je nepotřebuje. Mluví-li o hodnotě svobody, pak jistě naráží především na nesvobodu za vlády komunistů, které předcházelo područí nacistického období. A vláda komunistů je podle něj nesvoboda v zajetí sovětské ideologie komunistického útlaku našeho národa. Budiž, lze to i tak pojmenovat, i když příčiny jsou úplně někde jinde, na rozdíl od fašistického útlaku třicátých let.

Chtěl-li tím Topolánek naznačit,že vymanění se z komunistického vlivu a područí k SSSR, aniž si to snad uvědomuje, (ale spíše vědomě), pak nás svými politickými kroky a rozhodováním v době jeho vládnutí zatahuje či zatahoval do podobného, ne-li stejného chomoutu nesvobody do jím vysněného vlivu amerického. Pokud si myslí, že americký vliv je hodnota rovnající se svobodě, pak má nejen zkreslené, ale poněkud úchylné představy o významu slova svoboda. Jak řekla paní A. Dvořáková, předsedky SBzS, "Těžko najdeme ve světě pokornějších lokajů, než jsme my". Tím není myšleno apriori veškeré občanstvo národa českého, ale politické kruhy. A Topolánek, jeho ODS, ale stejně tak i jiné strany a jejich politikové, s výjimkou KSČM a některých jedinců, jsou toho důkazem (viz kauza radar v ČR). Tak o čem to vlastně Topolánek mluví? Svoboda pro koho, pro sebe a jeho souputníkz, nebo svoboda celého národa? Sám dokazuje, jaké představy o svobodě má a vnucuje druhým (ještě štěstí, že to nemůže přikázat).

Stejně farizejsky zní jeho slova o distanci od materiálního dostatku. Pokud tím chtěl českému občanovi vzkázat, že skromnost je chvályhodnou vlastností či ctností (zvláště v současné době krize), pak mluví zcestně, ale hlavně záměrně lživě. Od samého počátku, říkejme tomu nové éry od listopadu 89, se totiž tito vyznavači svobod a jejich hodnot, o nichž se Topolánek zmiňuje, zcela jednoznačně zaměřili především na materiální dostatek. A čím více, tím lépe. Proto přišla kuponová privatizace, tunelování, krachy, bankroty, korupce, nezodpovědné způsoby vládnutí a justičního rozhodování, proto existovali bílí koňové, barely s mrtvými v přehradách, vraždy a mafiánské praktiky. A mnohé z nich existují dodnes. Materiální dostatek mají dnes Krejčíř, Pitr, Kožený daleko od rodné hroudy Ale i domácí Kellnerové, Bakalové a jiní, kterým už dnes materiální dostatek opravdu nic neříká. Ti, co toho ještě nedosáhli, dělají vše proto, aby to všechno dohnali. Dokud to jde.

Topolánek měl tedy na mysli: občane, nemysli na materialismus, dostatek a jiné hodnoty, hlavně že se ti snažíme zajistit svobodu (pod americkou vlajkou). K tomu ti bude pomáhat EU a NATO, vše pak zaštítí Lisabonská smlouva. Tak makej a nekecej!

Ve svém vyznání k 28. říjnu, které prezentuje ve svém blogu, se zmiňuje o potřebě i dnes si zavzpomínat na minulost v konfrontaci se současností. Podle něj se prý nacházíme v jakémsi demokratickému poločase. Stojí za zmínku to určení času: jakémsi! Prý po dvaceti letech dochází ke zpochybňování hodnot 17. listopadu 1989. Podle něj se étos sametové revoluce vytrácí v koalicích s komunisty. A je vymalováno, víme, kde hledat příčiny. A co navíc, prý se vytrácí v obdivu k autoritativnímu ruskému režimu. To je ale nespravedlivé, tak oni se snaží seč mohou vetřít se do přízně strýčka Sama a ti druzí? Ti zase obdivují ruského medvěda (nebo že by Medvěděva?) To je troufalost! A ještě si naše média dovolují rezignovat na kritickou debatu, na střízlivé hodnocení síly a faktických argumentů, na mravní rozlišování mezi objekty svého zájmu. To je už vrchol troufalosti, zřejmě ten tlak z ODS na masmédia nebyl dostatečný.

Naskýtá se otázka, zda 17. listopad plnohodnotně koresponduje s hodnocením významu 28. října 1918. Pokud ano, pak jen jako jedna z mnoha etap vývoje našeho státu. Lze snad aplikovat některé hodnoty onoho památného dne na polistopadový vývoj u nás, ty však byly v samém zárodku té toužebné svobody samými politiky pošlapávány a nebude dlouho, budou zašlapány úplně.

Ano, Topolánek si je toho vědom, jen se snaží veškerou vinu hledat jinde, než u sebe a sobě rovných politiků. Má pravdu, jestliže říká, že, cituji: "Demokracie není vůbec samozřejmá, bez oddanosti svobodě a vůle k odpovědnosti nemůže existovat. Nejvýše jako pouhá forma, jako prázdná skořápka, vyplněná populismem, neodpovědností, demagogií, frustrací, všeobecnou nedůvěrou a pocitem odcizení. To je vývoj, kterému my všichni svobodymilovní a odpovědní lidé v této zemi musíme společně bránit!"

Lze si jen položit otázku, zda takto vyjevená slova, dodejme pravdivá, si uvědomuje především sám autor. Dosud tak ve své horlivé politické činnosti nekonal a má na tomto stavu (spolu s jinými) nemalý podíl. Především by se však měl reálně zamyslet nad odkazem samotného 28. října 1918. Takto, jak nám jej prezentuje, si jen vytváří hodnoty k obrazu svému, ale ty skutečné jsou mnohem, mnohem složitější. Už třeba proto, že si tento den český národ, ale především sami politici, uvědomují vždy jen v předvečer státního svátku. Ostatní dny v roce mají pro ně zase úplně, ale úplně jinou dimenzi a obsah. Bohužel.

Vytisknout