DOKUMENT

Nikoliv eurohujerství, ale autentický výklad ústavy si prosím, pánové

3. 11. 2009 / Jaroslav Kuba

Ústavní soud ČR

ke spis. zn. Pl ÚS 29/09

Řízení o návrhu 17 senátorů

Návrh na vydání usnesení

U Ústavního soudu ČR probíhá pod spis. zn. Pl. ÚS 29/09 řízení o návrhu skupiny 17 senátorů Parlamentu ČR na posouzení souladu tzv. “Lisabonské smlouvy“ s ústavním pořádkem ČR.

Na straně navrhovatelů tak vystupuje zároveň 17 jednotlivých fyzických osob, kterým Listina v čl. 36, odst. 1 zaručuje právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Za toto právo v daném řízení považují právo na projednání jejich návrhu podle předem daného postupu.

Tímto postupem jako členové zákonodárného a zároveň ústavodárného orgánu rozumí postup založený jak hmotněprávní, tak procesně právní úpravou. Konkrétně ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy ČR a dále ustanovením odd. 2, hl. 2 zák. č. 182/1993 Sb. o úst. soudu, tj. § 71a a násl.

Jak vyplývá z textu odůvodnění nálezu spis. zn. Pl. ÚS 19/08, 446/2008 Sb. z 26. 11. 2008, Ústavní soud ČR v bodu 76. potvrdil návrh Senátu rozhodovat o souladu Lisabonské smlouvy jako o celku. Když si ale v bodu 71. položil otázku, cit. „zda je...povinen (ji)přezkoumávat......v její celistvosti“. A odkazem na svojí rozhodovací praxi v jiných druzích řízení (viz bod 74. .... v oblasti přezkumu právních předpisů – tj. nikoli mezinárodních smluv) dospěl v bodu 76. odůvodnění ke konstatování, že “Přezkoumávání ... mezinárodních smluv v jejich úplnosti... nelze akceptovat“.

Skupina 17 senátorů rozhodně neupírá ÚS ČR, aby rozhodoval nezávisle. Avšak vnímá jím použitý výklad, popsaný v bodech 70. -76. odůvodnění zmíněného nálezu již za překročení smyslu interpretace právní normy.

Nejedná se totiž jen o „dotvoření“ právního principu do podoby uchopitelné v aplikační praxi.

Lze totiž připustit, že některá dílčí ustanovení určité mezinárodní smlouvy mohou být v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Avšak smlouva ve své celistvosti – a tudíž z ní vyplývající koncepce – navzdory několika v ní obsaženým detailům, nemusí ústavní pořádek ČR ohrožovat. Avšak - uvedené platí i vice versa.

Ústavodárce měl povinností, vyplývající z pravomoci sub ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy, na mysli i na tomto „úseku“ poslání Ústavního soudu jako ochránce české ústavnosti. Který bude z tohoto aspektu posuzovat obsah mezinárodní smlouvy jak v jejích obsahových jednotlivostech, tak zároveň jako celku. Či-li bude posuzovat jak jednotlivá ustanovení, tak smlouvu jako celek, zejména pro nutnost zhodnocení jejího koncepční vyznění a jeho dopadů.

Pokud ÚS ČR v bodu 76. odůvodnění zmíněného nálezu vyložil ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy konstatováním, že, cit. : “Přezkoumávání ... mezinárodních smluv v jejich úplnosti... nelze akceptovat“, je to v očividném rozporu se smyslem zmíněného ustanovení. A nejedná se tudíž o případ interpretace právní normy ve smyslu „dotvoření“ jejího obsahu do podoby uchopitelné v aplikační praxi.

Avšak s ohledem na obsah odporující smyslu zmíněné ústavní normy jde již o zcela novou, procesní normu. Obsahující tak ústavním soudem vytvořené speciální pravidlo.

Protože ho ÚS ČR v řízení vedeném pod spis. zn. Pl. ÚS 19/08 aplikoval, je logické, že návrh Senátu neprojednával podle předem daného postupu. A kterým je, jak se připomíná, postup v intencích ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy ČR, a dále podle ustanovení odd. 2, hl. 2 zák. č 182/1993 Sb. o úst. soudu v plat. znění, tj. ustanovení § 71a a násl.

Na tomto místě svého výkladu tak navrhovatelé v řízení, vedeném u ÚS ČR pod spis. značkou Pl. ÚS 29/09 konstatují, že ÚS ČR tímto postupem v řízení o stejné věci, a vedeném pod spis. zn. Pl. ÚS 19/08, porušil jejich právo, garantované ust. čl. 36, odst. 1 Listiny.

Přičemž výše napadený postup ÚS ČR kombinoval s aplikací referenčního kritéria na bázi “eurokonformního“ výkladu českého ústavního práva“.

Proto navrhovatelé dále konstatují, že ÚS ČR tímto postupem v řízení o stejné věci, vedeném pod spis. zn. Pl. ÚS 19/08 porušil jejich právo, garantované ust. čl. 36, odst. 1 Listiny. Neboť namísto autentického výkladu (per analogiam aspektu „de lege lata“), který uchovává smysl a obsah ústavního pořádku ČR, poměřoval materii mezinárodní smlouvy čímsi, co „eurokonformním výkladem“ smysl a obsah ústavního pořádku ČR posouvá.

Nota bene, aniž by v odůvodnění nálezu pod. spis. zn. Pl. ÚS 19/08 alespoň konkretizoval:

• pravidla “eurokonformního“ výkladu českého ústavního práva“
• definoval rezultát “eurokonformního“ výkladu českého ústavního práva“.

ÚS ČR použil pojem „eurokonformí výklad“. Který však není obsažen ani vymezen v předpisech platného práva. A ani ho v pravidlu, které ve spojitosti s ním vytvořil, ničím nekonkretizoval.

Vedle konstatování výše specifikovaných důvodů tvrzení o porušení práva ve smyslu ust. čl. 36, odst. 1 „Listiny“, tak skupina 17 senátorů, členů zákonodárného a ústavodárného sboru konstatuje, že založením napadených pravidel v bodech 70. -76. odůvodnění nálezu spis. zn. Pl. ÚS 19/08 ÚS ČR tak do budoucna tím i omezil reálnost ústavní pojistky, zakotvené v ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy.

A obávají se důvodně, že tím zároveň v tomto směru i podstatně omezil svůj ústavní úkol být ochráncem české ústavnosti.

Vzhledem k výše uvedenému a reálné obavě, že aplikací pravidel posuzování obsažených v bodech 70. -76. odůvodnění nálezu ÚS ČR pod spis. zn. Pl. ÚS 19/08, ÚS ČR v probíhajícím řízení vedeném pod spis. zn. Pl ÚS 29/09 jednak nenaplní ústavodárcem očekávané poslání dané mu pravomocí v čl. 87, odst. 2 Ústavy, a jednak tím i v tomto řízení opakovaně poruší jejich výše specifikované judiciální právo,

proto skupina 17 senátorů v řízení vedeném pod spis. zn. Pl. ÚS 29/09 navrhuje ÚS ČR, aby vydal toto usnesení :

Plénum Ústavního soudu ČR příslušné podle ust. § 11, odst. 3, zák. o Ústavním soudu se v řízení konaném ve smyslu ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy, a odd. 2, hlavy 2 zák. o Ústavním soudu nebude řídit výkladem, obsaženým v bodech 70. - 76. odůvodnění nálezu ÚS ČR čj. Pl. ÚS 19/08 z 26. 11. 2008, a za referenční kritérium v tomto druhu řízení nebude používat tzv. „eurokonformní“ výklad ústavního pořádku ČR, nýbrž výklad autentický.

Praha, 29. října 2009

Vytisknout