Zahrady pro plevel a zahrady pro veverky

3. 11. 2009 / Štěpán Kotrba

Lokalita, ve které je plánováno vybudování odpočinkového areálu pro Pražany je už více než půl století vymezena územím Holešovic a Výstavištěm, městskou částí Trója, Stromovkou a Císařským ostrovem. Dnes, kdy Praha má více než dvojnásobek obyvatel, pokračuje rekreační intravilán dál, až do Roztok.

Na počátku všeho, včetně konceptu radního Richtera, byla zcela určitě úvaha architekta - urbanisty. Cílem bylo zcela určitě dostat do logických a širších souvislostí dnes chátrající městský zábavní park - bývalé Výstaviště, oživit nabídku odpočinku v sousedící Královské oboře - Stromovce a propojit tuto lokalitu přes kynologický areál a volnou plochu Císařského ostrova, dostihový areál a Jezdeckou halu na Císařském ostrově u pěšího přechodu přes Vltavu a trojské přístaviště (Trojský kůň) s Trojským ámečkem, ZOO a Botanickou zahradou. Slušelo by se oživit provoz kdysi dávno vyhořelé Šlechtovy restaurace, seznámit Pražany s historicky cennou Rudolfovou štolou, využít atraktivněji i Místodržitelský letohrádek. Stranou zájmu Pražanů je jak Maroldovo panorama na Výstavišti, tak i pražské planetárium ve Stromovce v jeho těsném sousedství. Chátrající brány a opuštěné prostranství je to, co zbylo po kdysi hojně navštěvovaném pražském zábavním centru. Stanou zájmu Pražanů je i zámecká zahrada a Trojský zámek. O vinici svaté Kláry a o kostelu tamtéž v jižní části areálu Botanické zahrady (hned u silnice) neví skoro nikdo nic. Přitom archivní víno z tohoto vinohradu je vynikající - nicméně na trhu není. V přírodním parku Drahaň-Troja byl z Pražanů málokdo, v Roztockém háji a Tichém údolí už nikdo. Co tomuto asymetrickému využití lokality vadí? Základní dopravní trasy v celém údolí řeky kolem Císařského ostrova. Hromadná autobusová i individuální automobilová doprava vede v naprosté většině přes kdysi klidnou rezidenční čtvrť Troja k ZOO, nebo malá část do Bohnic kolem sídliště, případně z druhé strany okolo Šáreckého údolí do Suchdola a dál do Roztok. Tato část Prahy je hustě propojena cyklostezkami po obou březích Vltavy, městskou hromadnou dopravou ale jen řídce. Odstavná parkoviště mimo těch v areálu ZOO a v Bohnicích neexistují. Spojení o nedostatečné kapacitě a stále častější využívání individuální automobilové dopravy činí život obyvatel v Troji obtížný a vztahy s městem napjaté. Parníkem po Vltavě lze do ZOO cestovat pouze od května do října. Logické by bylo přemostění Vltavy mezi Roztockou a ulicí v Podhoří (v místě dnešního přívozu) pěším přechodem a vytvoření "druhého konce" ZOO právě zde, ohraničeno ulicí Pod Hrachovkou. Podél řeky je pak možno vytvořit odstavné parkoviště. Rozvíjet se zoologicko-botanický komplex může - nahoru do kopce k Bohnicím je volný prostor, nezastavěné území je až k ulici v Podhoří. Tolik urbanismus, rozvíjející neustále koncept původního územního plánu Troje dle usnesení rady NVP č. 185 ze dne 30. 8. 1966.

Přírodopis ve školách není jen vývojový strom od prvoků k člověku, ale pochopení různých rolí živočichů a rostlin v celém ekosystému. Stejným "ekosystémem" je i urbanistické řešení města. Pochopit i jinou roli Botanické zahrady, než jen jako úzce omezenou pěstírnu pivoněk pro pár botaniků, je rolí managementu města a v závislosti na tom managementu jím zřízeného a financovaného podniku. Být ředitelem jakéhokoliv podniku, součástí pracovní smlouvy všech zaměstnanců bych učinil zákaz komunikace o instituci bez vědomí a souhlasu nadřízeného. Omezenost úzce fachidiotského pohledu a neloajalitu k zaměstnavateli považuji za nejhorší prohřešky ze všech. Zvláště u přírodovědců. Pro stromy nevidět les je trestuhodné. Geologické památky v areálu ZOO i mimo něj v celém údolí řeky Vltavy až k Dolní Šárce, Babě a dál do Roztok; přírodní památky Salabka, Havránka či Velká skála; rostliny, keře a stromy ve Stromovce stejně jako kolekce cibulovin či vzorky skalních stepí, polopouští a pastvin střední části Malé Asie či květena Středomoří v Botanické zahradě jsou stejně cenné, jako indonéská džungle v ZOO. Spolupráce zoologů a botaniků spolu se zahradníky udržující obě zahrady, vinici i Trojskou zahradu má hluboký koncepční smysl.

Pohrdlivá slova Ladislava Hoskovce na serveru Botany.cz o Disneylandu nebo geoparku v Botanické zahradě, stejně tak i "koncepční" článek Pavla Sekerky "Co je botanická zahrada" pomíjí podstatné. Že totiž provoz jakéhokoliv zařízení, užívajícího veřejných prostředků, musí plnit různé funkce. Nejen tu úzce vědeckou či vzdělávací, ale také popularizující a rekreační. Představa Pavla Sekerky v článku "Co je botanická zahrada", že "zkoumání krás flóry spíše rozptyluje a ruší" a že "ne estetika, ne podbízení se návštěvníkům, ale odbornost dělá z lepšího parku botanickou zahradu" je pohledem fachidiotským. Pouze harmonie všech funkcí činí z botanické záliby pár vědců to, co je hodné financování z kapes nás všech. Jsem rád, že zakladatel pražské Botanické zahrady ing. Jan Jager už v roce 1972 v dopise tehdejší vládě napsal, že prioritním je "význam botanické zahrady jako důležitého kulturního a rekreačního zařízení". Usnesení vlády ČSSR č. 223/64 o Směrném územním plánu Prahy, je již uveden úkol vymezit Trojskou kotlinu jako hlavní kulturně-propagační areál. Pražští zastupitelé 31. 10. 1968 zřídili Botanickou zahradu a mimo normálních úkolů, které plní každá botanická zahrada, jí určily tyto hlavní úkoly:

zdroj ZDE

Více než polovinu těchto dávných (a z hlediska celospolečenského moudrých) úkolů dnes Botanická zahrada neplní. Neplní ani další, které tehdy dostala do vínku. Je na čase, aby začala. A její zaměstnanci a příznivci aby si uvědomili, že stejně jako v roce 1968 či 1972, i dnes jsou to obyvatelé Prahy, kteří si platí existenci této zahrady a tím, kdo o jejím dalším osudu rozhoduje, je vlastník - město - a jím pověřený ředitel - manažer, nikoliv kolektiv zaměstnanců, či několik hudrajících staromilských jednotlivců, kteří si dodnes myslí, že zahrada je jejich a oni jsou jako odborníci na pivoňky nepostradatelní. I dnes platí slova ing. Jagera, že zahradu "je však třeba posuzovat v souvislosti s jinými akcemi, které zajišťují základní podmínky řádného chodu městského organismu a základní předpoklady života obyvatelstva, má-li být se vší zodpovědností rozdělen objem prostředků". O peníze v prvé řadě jde dnes stejně, jako o ně šlo i před padesáti lety. Mít zahrady pro zachování ohroženého genofondu plevele a zahrady pro strašně vzácné poddruhy veverek je zbytečné. Mít atraktivní zahrady, které mimo vědeckých a výzkumných, plní automaticky i úkoly obecně společenské - kulturní, vzdělávací, propagační i poučně odpočinkové, je otázka moudrého vedení každého města v každé době.

zdroj ZDE

Vytisknout