Jaké to bylo za Rakouska, za první republiky a za protektorátu
3. 11. 2009
V posledních dnech jsem si při sledování médií vzpomněl na rukopisné "paměti" svého prapradědka Bohumila Ženíška (1866-1944), malozemědělce z oblasti na severním okraji Prahy, píše Jan Čihák.
Pro Vaše pobavení a třebas i pobavení čtenářů Britských listů přeposílám pár ukázek k "dějinným" okamžikům, které zmínil. Dost zajímavý pohled malého venkovského člověka (laděného místy dokonce antisemitsky) na dobu, která se dnes vykládá různým způsobem.
Tak tedy:
...
(1917-1918, návrat z 1. světové války): Přišedše domů jsem nemohl ani to hospodářství poznat. Dobytek pryč, zbylo mně pouze 3 kusy - 1 vůl, 2 krávy, k obdělání 22 strychů pole a ještě přišel Holub a komisař Lounský, řezník z Přistoupimi, a rekvírovali mně vola neb krávu. Tu jsem již jim pohrozil vidlemi a krávu jsem prodal, která měla značku a byla k tomu březí. On přišel pro krávu a musel mně vola k orání nechat, pak mně říkal, že mě to mohlo stát 600 K pokuty. Bídy jsme zažili dost - doma žádné zásoby, a když jsme chtěli semlít, nedostal jsem povolení ku mletí, dokud jsem nedal alespoň nějaký pytel ovsa.
...
Ten čas jsem převzal místní starostenství, an starosta Kopecký byl zajat v Rusku a Verner nechtěl pokladnictví a starostenství sám vésti. V té době se děsně kradlo, na drahách toho času v Libni stály 3 vagony naloženého špeku a polovina se rozkradla. Mladý Březina Jar. byl přistižen, při prohlídce domovní bylo u něho zabaveno as 50 kgr špeku a 30 kgr cukru, kůže, tabák a provazy. Z obavy, aby špek za tepla se nezkazil, jsem zajel k p. přednostovi do Libně a dostal povolení, bych každé rodině potřebné mastidla dal 1/2 kgr. Nato při rozdílení či prodeji, ač jsem z toho nic neměl, za dobrou vůli jsem sklidil jen nevděk. Později jsem nabyl přesvědčení, že jsem mohl mít pokoj, když bych sobě vše ponechal.
...
Nastal rok 1918. V řípách byli jsme dne 28.října překvapený zprávou, že jsme nabyli své samostatnosti. Jak to na nás účinkovalo, an jsme o ničem neměli tušení, to nelze vylíčiti. Za všeobecné nálady strhávaly se orlíky, také u mě na hospodě chtěli orlíka hodit do rybníčka, já tomu zabránil a plech jsem upotřebil před kamna. Později bylo vidět tu národní snahu, neboť ty největší křiklouni byli internacionálního komunistického smýšlení a později pracovali pro rozvrat naší mladičké republiky. V Praze i orlíky z čapek důstojníků se strhovaly.
...
Dne 28. října 1928 byla oslava 10tiletého výročí naší samostatnosti, všude se konala oslava, čelnější budovy v Praze osvětlený, průvody a podobné, ač se celkem u nás nic nezlepšilo a berní šroub ve všem přitažen a dluhů neubylo. Proto bylo uveřejněno v Poledníku, že oslavy Hrad zklamaly, lidu scházelo pravé nadšení. Já sám jsem pracoval až do 10 hod dop., jen proto by ve mně sousedi nehledali Rakušáka, kterým nejsem, jsem přestal pracovati.
Naše vláda i čelné místa jsou zabraný samou buržoazií, samý profesor, inženýr, doktor, a tím máme pravý opak Ruska, a tak dobře to neklape jako v Rusku jako u nás, takový doktoři chtí co nejvíc zbohatnout a chovají se jako loupeživí rytíři v době pěstního práva. Zhotovitel nájemní smlouvy Dr.Otto Popper požádal za zpracování smlouvy pouhých 6500 Kč, za ten samý výkon požádal Dr. Hofmeister 1870 Kč před 2 roky. Tak se vyděračství rychle za této éry stupňuje, lid je ujařmen jak při robotě a náprava nemožná pro samé representace. Dva mladíci ve Vysočanech se nabádali k šetrnosti těmi slovy "šetři, naši ministři příliš mnoho rozházejí". Tak vypadá naše toužebná samostatnost za 10 roků, škoda Rašína a Štefánika se všeobecně uznává.
...
11.ledna (1930) přinesla Národní politika v zábavní příloze Moderní udržování trestnic, vyobrazení, jak je o zločince postaráno, čistota cel, lůžek, koupelny, ochranné pletivo, by sobě zločinec nezoufal koncertní síň, kaple, čítárna, pracovna, kde se učí trestanci na psacích strojích psáti, by po propuštění měli budoucnost. Mezi tím tisíce lidí úpí v bídě, jsouce bez zaměstnání pro hospodářskou krizi, jak na tyto obrázky a popis patří takový ubožák, který s rodinou hladoví, když nikdo mu nepodá pomocné ruky, a tu nejsou ochranné sítě u vod a dráhy, jest mu volno bědnou pouť ukončit. A naše humanita se řídí dle písma svatého, neboť má větší radost nad jedním kajícím se hříšníkem jak nad 99ti spravedlivými, a což když se těch 99 spravedlivých bude řídit příkladem kajícníka? - Naše soudnictví nezná trestu, neboť za vraždu dostane vrah pouze pár roků, namnoze ani to ne, proto zločinnost roste úžasně. Druhé zlo naší demokracie - jeden má 10.000ové ba milionové příjmy, druhý občan dělník ani 10.000 Kč ročně. Pak naší advokáti, to jsou veřejní zloději a jinak to nemůže být, neboť těch doktorů plno a každý chce lehce a dobře žít, doktoři jsou naši zákonotvorci, tím pádem tvořejí zákony ve svůj prospěch.
...
Dne 15.března 1939 ve Chvojně jsme byli překvapený zprávou, že německé vojsko se nalézá na našich hranicích, plakali jsme všichni. Nařízeno a prošeno radiovým rozhlasem by se zachoval klid, tak naše vojsko odzbrojeno a my jsme přijali protektorát. Bez veškerého odporu a bez obětí jako sketové se spokojili se vším, co nám Hitler nechal. Jsem zvědav, jak dopadnem, kdo nás dorazí. Angličané, kteří Čechy roztrhali, nás zradili, měli primát klidu a nyní jsme je v klidu překonali.
...
(1940:) Po naší porobě za 1 rok dobyl Hitler mimo nás a Rakousko Polsko, Dánsko, Holandsko, Norsko, Belgii, severní díl Francie a nyní létají na Anglii, až tu dobude, tak bude Hitler diktovat celé Evropě a stane se vlivným i v Asii a v Africe i v Americe, pod zástěrkou boje proti kapitálu, kterým obohatí sebe a Německo, vše se děje pro malý dělný lid, kterému nyní, když potřeba, káže, co nejvíc přidává a zaměstná, jak později, až nabyde moci a jistoty, se zachová, se uvidí. Naše vláda nadělala mnoho chyb a ty chyby dovedl využitkovat ve svůj prospěch.
Za Rakouska jsme byli významnější jak nyní, nebylo té němčině dáno vrchu jako nyní, všude německé nápisy jak v obcích, tak i ve městech.
...
(1942:) Po vyhlášení stanného práva do vyšetření byl každý, kdo souhlasil, že byl atentát správný, ihned soudem v Praze a Brně buď zastřelen anebo oběšen. Pokaždé bylo denně odstřeleno tolik lidu, dle poznámek většinou inteligence, významný lidi, a zámožný lidé. Jmění jim zkonfiskováno, nemovitý majetek odebrán, tak skončilo hodně přes tisíc dobrých Čechů, mezi nimi starosta hl. města Prahy Dr. Klapka a Gen. Eliáš.
Židé byli usídleni v Terezíně, celý okolí bylo majetku svého zbaveno a museli se vystěhovat a přenechat Židům, kteří mají tam domov. Žid každý musí být znamenán židovskou žlutou hvězdou s nápisem Jude a nesmí se usadit do předního vozu elektriky, jen do vlečňáku, a přístup do veřejných místností jim zakázán, a Židé byli zařazený do koncentráků do práce, i ty Židovky, které nikdy nepracovaly.
(Tento poslední zápis (a celkově jeden z posledních v rukopise) mě poněkud zaskočil, těžko říct, lze-li ho vysvětlit vysokým věkem autora, či jeho latentním antisemitismem, který podle zde neuvedených zápisů soukromějšího charakteru vyplýval jednak z obecného antisemitismu konzervativního českého venkova, za druhé pak byl dán osobními negativními zkušenostmi při vymáhání dluhů apod. Přesto jsem se jej rozhodl poslat v celém znění. Ono je vidět, že veškerý čs. lid tak pokrokový nebyl... Nicméně v některých obecných charakteristikách mám pocit, že by v dnešní době zjistil, že se věci tak moc nezměnily.)
VytisknoutObsah vydání | Úterý 3.11. 2009
-
3.11. 2009 / Ústavní soud ČR schválil Lisabonskou smlouvu3.11. 2009 / O legendě 17. listopadu3.11. 2009 / Společnost by měla dekriminalizovat drogy3.11. 2009 / Opium a znásilňování na americký způsob3.11. 2009 / Citát měsíce listopadu aneb kdo velí králíkům?2.11. 2009 / Sedm hříchů datových schránek21.10. 2009 / Britské listy potřebují 100 000 Kč na nové servery27.10. 2009 / Ideálně situovaný studentský byt na Starém Městě v Praze2.11. 2009 / Immanuel WallersteinImmanuel Wallerstein: Afghánistán: hlava nebo orel, stejně prohraješ8.10. 2009 / Hospodaření OSBL za září 2009