Konkrétně hovořila o tom, že novináři se během války neptali po zbraních hromadného ničení a z hlediska novinářské etiky to hodnotila jako "nejzazší dezinformaci".

Novináři si zjevně neověřovali tvrzení americké vlády a v případě údajných iráckých nákupů uranu nerespektovali závěr ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii, podle kterého se tato tvrzení zakládala na zfalšovaných dokumentech a nekladli si otázku, jestli byly zfalšovány i ostatní informace o iráckých zbraních hromadného ničení, které jim byly předkládány. Jeden americký alternativní novinář přišel v té době s nápadem označit novináře za presstitutky.

České sdělovací prostředky americkou okupaci Iráku vehementně podporovaly v rozporu s názorem většiny českých občanů. Pamatuji si, jak reportér radiožurnálu mluvil, v době invaze, o postupu „hrdinné americké armády“. Tento postup českých sdělovacích prostředků napomohl tomu, aby v Iráku zemřely deseti a možná statisíce lidí pod záminkou, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení a ve skutečnosti proto, aby americké ropné společnosti získaly přístup k irácké ropě. Až se příště nějaké vláda rozhodne, že si najde záminku k porušení mezinárodního práva, najde zřejmě znova novináře, kteří budou ochotni zveřejnit falšované informace, které jí k tomu pomohou. V případě, že to bude vláda spojence české vlády, dá se očekávat, že i česká vláda, místo aby použila svých zpravodajských služeb k prověření těchto informací, použije znovu všech prostředků k tomu, aby tyto zfalšované informace podpořili i majitelé českých sdělovacích prostředků a veřejnoprávní média. Redaktoři jsou nepochybně pod tlakem majitelů sdělovacích prostředků a snaží se zalíbit svému zaměstnavateli. Občané a konzumenti produktů sdělovacích prostředků nemají žádné nástroje, kterými by mohli redaktorům zabránit v tom, aby je klamali.

Vyhlášením soutěže o prestitutku roku by byla vytvořena alespoň určitá morální zábrana, která by pracovníky sdělovacích prostředků a jejich majitele nutila dávat si pozor na to, co zveřejňují. Nominace na cenu by musely být podepřeny předložením textů, které navržený pracovník sdělovacích prostředků zveřejnil a faktů, které by dokazovaly, že klamal veřejnost. Musela by také být vytvořena porota, která by předložené nominace vyhodnotila.

Vzhledem k tomu, že údaje o zfalšovaných informacích se objevují až se zpožděním, bylo by vlastně na místě vyhlásit prestitutku roku 2003 až v letošním roce. Zároveň by měl být vyhlášen i její prespasák, tedy majitel sdělovacího prostředku, pro který pracovala a superprespasák, tedy předseda vlády, který prosazoval zveřejňování těchto zfalšovaných informací u českých sdělovacích prostředků s vysokou pravděpodobností i potom, co ho české zpravodajské služby informovaly, že jsou zfalšované. V roce 2003 jím byl Vladimír Špidla.

Nepochybně účinnější cestou, která by zajišťovala dodržování novinářské etiky, by bylo zavedení vysokých trestů za zveřejňování zfalšovaných informací, v jejichž důsledku přišly o životy tisíce lidí. Tyto tresty by musely sahat od majitelů novin až k vládním úředníkům.