10. 12. 2008
Zapněte si zip na poklopciAneb jak budou sestaveny evropské kandidátky politických stranMartin Martínek
Šovinismus a machismus české politiky bude zanedlouho konfrontován s realitou Evropy. Té Evropy, jejíž antidiskriminační zákony nejsou do českého právního řádu implementovány díky prezidentovi a ODS. Té Evropy, která nejenže slaví Mezinárodní den žen, ale také První máj - k zděšení bývalého svazáka a bývalého senátora Mejstříka. Té Evropy, která za diskriminaci považuje i znevýhodňování žen v pracovním i politickém procesu. Tak s touto Evropou bude konfrontován český prezident Klaus, který ženy (mimo Livie) respektuje pouze, když obdivují jeho forhand a následují ho do sprch obdivovat jeho svalstvo, ale i premiér a staronový předseda občanských demokratů Topolánek, který vyměnil manželku za milenku, jíž dal mimo funkce ve Sněmovně ještě i výsměšnou vládní komisi pro "slaďování soukromého a pracovního života". |
Na "vysočanském" sněmu ODS ovšem Talmanová u kafíčka pofňukávala, že se Topolánek nikdy nerozvede a nevezme si ji. Že ví, že s dítětem zůstane sama. A že to zvládne. Snad... S touto Evropou bude konfrontován předseda Zelených Bursík, který si z první dámy svého klubu ovšem také udělal víc milenku než političku. Další dvě poslankyně z klubu vyhnal. Místopředsedkyni své strany vyhnal nejdříve z místa ministryně, pak i z funkce ve straně. Jediná zelená ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková je na odvolání. Kvůli neschopnosti v oblasti lidských práv i v oblasti národnostních menšin. O její hlavu žádají přistěhovalci i zástupci Romů. Jeden samec, jedna strana. Jeden vůdce. Dobrá ukázka vyváženosti a modernosti. Zelená šance. S touto Evropou bude konfrontován i předseda socialistů Paroubek, který vyměnil jezevčíka své staré manželky za nové psisko své nové manželky. Ta funkci nemá, zato si pořídila tiskovou mluvčí. Aspoň že tak. Novináři jí příliš dlouho říkali milenka. Názor na ženy a jejich roli v politice mají všichni tři pánové obdobné. Okrasa ve středním věku kvetoucího mužství. Topolánek je ovšem chytřejší, manažerky v kostýmcích se hlásí o slovo nejen při řízení nadnárodních koncernů, ale i v politice. A tak přemýšlí, jak ambiciózní ženy přilákat. Místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová ovšem funkce ve straně sexuálně nepřitahuje, stejně jako bývalá předsedkyně Senátu Libuše Benešová. Jednou, v roce 2000 zaostala (25 procent) za kandidátkou čtyřkoalice Helenou Rögnerovou (48 procent) v senátních volbách a slehla se po ní země. Na předsednický post v Senátu usedl Pithart. Škoda. Skončila ve sklepení Klausova Hradu jako ředitelka spisové a archivní služby. Patřila k tomu moudřejšímu, co v horní komoře Parlamentu občanští demokraté představili. Alena Páralová už také nepatří k oblíbeným. Nynější stranický samec alfa má jinou favoritku. Nevyužít sexuální atraktivitu, šarm i pracovitost mezi pravicovými voliči je ovšem hřích, to prozradí každý reklamní praktik. Zadaná žena své půvaby rychle ztrácí. Komunisté i jejich voliči jsou většinou staří. Muži rázně rozhodují, ženy pracují v sekretariátu. Tradiční rozvržení rolí. Výjimek je málo. Nová senátorka, bývalá poslankyně Bayerová ovšem dostala neuvěřitelných 69.24% - 20 900 hlasů na tradičně křesťanské Moravě, od voličů Znojma. Ivana Levá zvládla mimo funkce místopředsedkyně klubu složité téma mediální digitalizace. Kateřina Konečná se orientuje nekompromisně na zahraniční politiku. Soňa Marková, Zuzka Bebarová-Rujbrová, Miloslava Vostrá. Tři z řady úspěšných poslankyň. Věra Flasarová jako pracovitá europoslankyně. Socialisté to mají těžší. Ty tam jsou doby, kdy mohutná prsa místopředsedkyně Buzkové působila jako volební magnet. Po plastické operaci se ocitla Buzková mimo politiku. I bez Olova. Z obávaných Sociálně demokratických žen tajemnice Jany Volfové se pod vedením její nástupkyně Jindřišky Maršové stal pletací kroužek, který do Paroubkovi do politiky ani kandidátek nemluví. Naštěstí. Kdysi hlasitě proklamovaný princip zipových kandidátek upadl v zapomnění. Přesto ale jsou nemnohé sociálně demokratické ženy jako političky úspěšné. Místopředsedkyně Jana Vaňhová je hejtmankou, bývalá ministryně Milada Emmerová též. Do politiky vnesly klid, racionalitu a ráznost rozhodování. Bývalý předseda a nynější eurokomisař Špidla se také obklopoval pracovitými a ráznými ženami - zlínská senátorka Alena Gajdůšková je dnes místopředsedkyní Senátu. Bývalá tajemnice SDŽ Anna Čurdová spolutvoří zahraniční politiku Evropy i fóra žen Evropských socialistů a Socialsitické internacionály, je poslankyní a stínovou ministryní pro ženu a rodinu. Válku proti bigotním katolíkům, proti křesťanské politické zásadě "kostel, postel, kuchyně" vede neúnavně. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová je také stínovou ministryní a ještě stíhá advokátní praxi. A stihla ještě vést válku proti grázlům na státním zastupitelství. Nevyužít pracovitost žen i jejich šarm je v sociální demokracii hřích, stejně jako v ODS nebo u komunistů. Jen lidovcům se ženy nevyplatily. Čunkova sekretářka je toho živým důkazem. Přesto prozatím nikdo netuší, jaký podíl budou mít ženy na evropských kandidátkách českých politických stran. Ani jedna ze stran nedeklarovala, že by akceptovala vůči ženám vstřícnou a vyváženou politiku, i když genderová vyváženost je standardem nejen u socialistů, ale i u konzervativních stran. U těch z utiltiárních důvodů. Ani jedna ze stran nedeklarovala paritní zastoupení na kandidátkách. Jeden muž, jedna žena, jeden muž, jedna žena... Sexistickými vtípky odrazují muži v zákulisí ty ženy, které přesto hodlají na kandidátkách "překážet". Žen je přitom polovina voličů. A druhá polovina je mužů. No nedejte jim, po čem touží. Kinder, Küche, Kirche. |