Ortodoxní křesťanství bylo původně rozšířeno v celé římské říši (a soutěžilo s ariánstvím, nestoriánstvím a jinými "herezemi", tak např. dodnes existuje teologické napětí mezi ortodoxními církvemi a tzv. orientálními církvemi, které neuznávají chlacedonskou nauku o dvojí přirozenosti v jedné osobě Kristově) a římský biskup byl pouze jedním z patriarchů (vedle cařihradského, alexandrijského, antiochijského a jeruzalémského - už z tohoto výčtu patriarchátů lze vyrozumět, že křesťanství je původně opravdu východní nauka, kořenící v řeckém prostoru římské říše). Mocenská pluralita uvnitř ortodoxního společenství je jedním z jeho charakteristických znaků, odtud také plyne podřízenost těchto církví místním vládám a jejich relativně slabé politické ambice.

Zatímco římská církev se postupně vyvinula v instituci, kladoucí důraz na politickou moc a právní formulaci náboženství, východní církve jsou orientované více komtemplativně v souladu s povahou řecké části antického světa. Při lpění na všech mystériích původní křesťanské bohoslužby (kde i římská církev je se svým Novus Ordo Missae, který já osobně mám velmi rád, už poněkud více "protestantská") připouští ortodoxní (původní křesťanská) teologie sňatky kněží a také rozvody manželství. Její důraz na sexuální morálku není zdaleka tak silný jako u církve římské, naopak zdůrazňuje posvátnost spaseného života a přítomnost Ducha v něm. Když jsem četl katechismus pravoslavné církve, vydaný v Řecku (ačkoli se po vpádu islámu do Středomoří stala největší a dominantní ortodoxní církví právě ta ruská - moskevský patriarchát nepatřil mezi původní autority církve - stále má největší prestiž řecké pravoslaví), oslovil mne výrazně jeho důraz na Bibli a na původní nauku Otců, což významně zduchovnilo celý jeho obsah (oproti právnicky a příkazově pojatému římskokatolickému katechismu, který se chtě nechtě nemůže nikdy vymanit ze sevření Corpus Juris Canonici).

Chce-li někdo poznat křesťanství, měl by začít právě u ortodoxní nauky, nikoli u římských katolíků nebo u protestantů (jakkoli já osobně jsem spiritualitou spíše katolík a mentalitou spíše protestant). Na půdě západního světa by se ortodoxní nauka mohla stát velmi liberální (má tuto schopnost, aniž by se musela překrucovat) a zároveň zachovat kontinuitu křesťanské tradice a nevyprázdnit ji v bojích o potraty, registrované partnerství atd. Smrt Alexije II. by mohla být dobrou příležitostí prohloubit naše náboženské vzdělání a porozumět víře, kterou do našich zemí přinesli Cyril s Metodějem (a k níž jsme se častoi chtěli vracet, ať už v období kališnických církví, tak v období vzniku Církve československé husitské).

Ortodoxní církev: ZDE

Nechalcedonské církve: ZDE