S absolutním imperativem deregulace a privatizace se nyní bude nakládat podstatně skromněji. Nadčlověk v masce investičního bankéře či globalizovaného podnikatele ani tentokrát hlavou nebesa neprorazil. Stát se již vrátil na scénu ekonomické politiky a teprve uvidíme, jak velké změny návrat přinese. I kdyby odcházející Bush za pár dnů odolal spojenému tlaku Asie a Evropy na reformu mezinárodních trhů, Obama tak ortodoxní nebude. Zatím je zřejmé, že mnohá neoliberální dogmata, jimiž jsme na českém dvorku byli krmeni od roku 1990, záhy vyjdou z módy. Pluralita vlastnických forem přestane být v Evropě sprostým slovem. Zásadu, že stát je vždy nejhorším hospodářem, nebude možno po finančním krachu bank dále hájit. Otvírá se i prostor ke zpochybnění zhoubného schématu všeobecné privatizace veřejných služeb a k debatě o efektivní kontrole služeb provozovaných veřejnoprávními korporacemi či státem. První, kdo by se měl ozvat a využít své nesporné intelektuální a komunikační kapacity, jsou univerzity a nemocnice. Za předpokladu ovšem, že jejich personál bude s to vymanit se z do sebe uzavřené profesní mentality a předstoupit před širší veřejnost. Zatím se to myslím zdravotníkům daří mnohem lépe než akademikům.

Tradičně uvažující Izraelci Obamovi vyčítají, že je zformován univerzitním prostředím na východním pobřeží USA. Toto prostředí dalekosáhle ovlivnily evropské impulsy a - jak se někteří Izraelci obávají - pohlíží tradičně kriticky na americkou zahraniční politiku. Místo McCaina sdílejícího tradiční víru v americkou vyvolenost do Oválné pracovny nastoupí člověk ochotný naslouchat i kritice, kterou Washingtonu zpoza Atlantiku adresuje "starý svět". V Izraeli samém je proto Obama veřejností hodnocen spíše nepříznivě, jako ten, kdo rozvolní tradiční úzké svazky mezi oběma zeměmi a bude akceptovat evropský pohled na blízkovýchodní problematiku. Na druhé straně ani to není pro Izrael nutně jen negativní. Uvnitř země je částí akademické a vojenské elity citlivě vnímáno oslabování suverenity země v důsledku příliš těsného objetí s Bushem. Symbolem tohoto oslabování se stal plánovaný protiraketový radar, který má obsluhovat americká jednotka. Trvalou přítomnost cizích vojsk na svém území totiž Izrael v minulosti nikdy nepřijal. Ochrana vzdušného prostoru francouzskými letouny za Suezské krize byla dočasným nouzovým opatřením a od té doby se nic takového již neopakovalo. Teprve premiér Olmert oslabený korupčním skandálem ustoupil.

Kurs izraelského ministerstva zahraničí za Cipi Livniové se ale už výrazně posunul k multilateralismu. V íránské otázce chtěla Livniová vždy zapojit Rusko a nespoléhat jen na Washington. Její odstup od podpory Saakašviliho nebyl vždy dobře znát, ale existoval již celé měsíce před propuknutím srpnové války. Takové kroky jako otevření moskevské pobočky vládní strany Kadima jen ukazují, že jednostranná vazba na USA rozhodně není tím, nač by Livniová spoléhala. K Obamovi je ovšem kritická, výrazně kritičtější než vzdělané špičky americké židovské lobby, které ho naopak před volbami otevřeně podpořily.

Vizí Alexandra Vondry, který fakticky formuloval zahraničněpolitický kurs Topolánkovy vlády, byla Česká republika coby druhý Izrael. Protiraketový radar, smlouva o strategické spolupráci, polibek smrti s Bushem - tak lze ve stručnosti charakterizovat Vondrovo snažení. Zlí Němci a zlí Rusové, před nimiž nás prý zachrání hodní Američané, pokud je tu necháme postavit malý neškodný radar. Jenomže prakticky za každé mezinárodní konstelace je taková volba pitomá. V okamžiku, kdy Obama klade důraz na zlepšení vztahů se západní Evropou, jsou navíc dvojstranné smlouvy z Bushovy éry asi stejně aktuální jako prognózy růstu cen akcií z poloviny srpna. Přinesly by jedině problémy. Ale česká média dosud nebyla s to ani sežvýkat informaci, na niž dlouho upozorňuje Martin Kloubek z Greenpeace - že viceprezidentem USA se stane Joe Biden, dlouholetý zásadní kritik celého programu protiraketové obrany. Obama sám dal najevo, že připravovaná revize rozpočtových nároků Pentagonu nejpravděpodobněji zasáhne právě protiraketovou obranu. Sledovat dál Vondrův koncept tedy znamená připomínat Obamovi nepříjemné dědictví po předchůdci, ohánět se smlouvou uzavřenou kvůli morálně zastaralému zařízení, které opravdu spolehlivě slouží pouze jedinému účelu - štvát Moskvu a být záminkou pro její zbrojení. Chceme se opravdu stát hnisající třískou pod Obamovým nehtem, ještě než nastoupí do úřadu? Umožní snad jeden pitomý radar manipulaci americkou politikou, pokud USA nebudou mít samy zájem angažovat se ve prospěch ČR?

Ráno jsem ve vysílání Radiožurnálu zaslechl ztěží uvěřitelné vyjádření "sociologů" (Gabal&...Gabal?), podle nichž odchod nepopulárního Bushe pomůže překonat odpor české veřejnosti k radaru v Brdech. Když prý bude projekt prosazovat charismatický Obama... Skutečný Obamův postoj k protiraketové obraně MDA česká mainstreamová média i nadále tají a zdá se tedy, že vše směřuje k závěrečnému dějství představení. Pakliže při projednávání radarových smluv ve sněmovně vstanou jeden či dva nakoupení poslanci a zopakují nesmysl o Obamově radaru, bude vymalováno. Konec hry na demokracii i na spojenectví s USA. Úřadující politická jelita zjevně touží zůstat navždy věrná Bushovi - po jeho politické smrti a na samotném prahu své vlastní.

A co my? Budeme přihlížet, jak radaroví fetišisté kradou punčochu milovaného GWB, aby ukojili svůj perverzní chtíč?