Účast profesora Koháka byla avizována „do poslední chvíle,“ neboť jsme nevěděli o jeho hospitalizaci (on sám ani nikdo jiný nám nic neřekl) a poté již nestačili vymazat jeho jméno z reklamního banneru zvoucího na konferenci (banner byl umístěn na Britských listech i domovském webu Iniciativy). Rozhodně nešlo z naší strany o záměrné klamání veřejnosti, jak Ivan Větvička nepřímo naznačuje.

Větu o tom, že „chyběli i nejdůležitější experti“ mám brát jako vážně míněnou výtku? Opravdu si pan Větvička myslí, že bylo v našich silách, aby na konferenci přijeli z USA „konstruktéři, kteří vyvíjejí naváděcí radar“? A spolu s nimi ještě i „lidé provádějící zkoušky amerického protiraketového štítu“?!? Autor kritiky dále napsal:

„Diskuzi se pokusil rozproudit Ondřej Slačálek (anarchista), doktorand katedry politologie FF UK a pracovník Centra globálních studií. Iniciativě Ne základnám vytkl přílišnou vůli k reprezentaci, snahu přivlastnit si nesouhlas veřejnosti s radarem, což: ,,může na většinu odpůrců projektu působit usurpačně. Je patrná tendence k privatizaci hnutí a přenos na boj jednotlivců...“ Dojem z přednášky nechtěně umocňovaly fotografie z demonstrací hnutí Ne základnám, které organizátoři celé nedělní dopoledne promítali na velké plátno nad katedrou. V neustále se opakujícím souboru obrázků se často vyskytovaly záběry na transparent NE ZÁKLADNÁM, reportážní snímky byly občas proloženy zdařilými portréty Jana Májíčka.“

K vystoupení Ondřeje Slačálka či spíše k interpretaci tohoto vystoupení Ivanem Větvičkou:

iniciativa Ne základnám se často odvolává na odpor většiny občanů k základně, to ale ještě neznamená, že by zde byla „snaha přivlastnit si nesouhlas veřejnosti s radarem.“ Tento nesouhlas je samozřejmě širší a nelze jej subsumovat pod žádnou z existujících iniciativ. Položme si však otázku, jak moc by byl odpor proti radaru vidět bez více jak dvouletého působení iniciativy Ne základnám?

Hnutí, které nikoho neuzurpuje! Stojí za zmínku, že Iniciativa pozvala na konferenci i jiné subjekty občanské společnosti, které také bojují proti „radaru“ (Greenpeace, iniciativa neradaru.cz). Iniciativa sama reprezentuje minimálně 150 000 spoluobčanů, kteří se podepsali pod její petici za referendum. Nepatřičnou vůli k reprezentaci projevuje spíše „naše“ vláda, která podepsala smlouvy s USA, které většina společnosti nechce. Koho reprezentuje paní Parkanová? Karel Schwarzenberg? Žijeme v situaci, kdy premiér země nereprezentuje už pomalu ani svou vlastní stranu, přesto stále mluví – právě například na mezinárodním fóru – jakoby za nás za všechny.

Co je špatného na „fotografiích z demonstrací hnutí Ne základnám,“ když jsou tyto promítány (byť opakovaně) během sekce věnované občanským protestům proti raketové obraně!? To Ivan Větvička neobjasnil, místo toho pokračuje v podobném duchu:

„Výčet výhrad byl dlouhý: Spoluprací s Paroubkem a dalšími (tj. s komunisty) hnutí oslabilo svoji autonomii a může být zneužito politiky; chybný je sklon k antiamerikanismu, protože jiné státy nemusejí představovat lepší alternativu k USA; nesouhlas veřejnosti s radarem neposílí strašení lidí, jehož příkladem jsou nesmyslná přirovnání roku 2008 k letům 1938 a 1968, nebo ,,démonizace nepřítele“ vytvářením teorií o všemocných spiklencích, což dle Slačálka: ,,přetváří soudné lidi na skupinky blekotajících paranoiků.“ Představitelé iniciativy Ne základnám kritiku mlčky přešli.“

Předně, neuvědomuji si, že by Ondřej Slačálek tvrdil, že se Ne základnám nepřijatelně paktuje „s Paroubkem“ (ČSSD není jen Paroubek, nepoužívejte tuto účelovou zkratku) či komunisty, že trpí sklonem k „antiamerikanismu,“ že podléhá spikleneckému vidění světa, spíše varoval před těmito možnými nebezpečími. Zůstáváme autonomní, s parlamentními stranami (Větvička ve svém výčtu zapomněl na část Zelených) spolupracujeme jen tehdy a tak dalece, nakolik to pomáhá boji proti radaru. Ten chápeme jako důležitější než případné antipatie k těm či oněm stranickým vůdcům.

Není pravda, že představitelé Ne základnám přešli Slačálkův projev mlčením. V diskusi reagoval Martin Šaffek (možná se nepředstavil jako člen Iniciativy, ale Ondřej Slačálek jej zná), který řečníka na jednu stranu pochválil, současně však odmítl přehnaný strach o autonomii Ne základnám. Je to spíše naše iniciativa, které ovlivňuje chování zavedených partají, nikoli že by profesionální politici ovlivňovali nás.

Ne základnám ve svých projevech několikrát zdůraznila (lze to dohledat), že nemá nic proti obyčejným Američanům, ale že vystupuje proti politice vládnoucího establishmentu. V našich vlastních řadách působí minimálně jeden v Čechách žijící Američan, na víkendové konferenci mluvil jiný americký aktivista z Německa.

Tendenci k antiamerikanismu podsouvají Iniciativě pravicová masmédia, bylo by s podivem, kdyby totéž činil nonkonformní Ondřej Slačálek, který si jistě sám užil podobných nálepek víc než dost. Kolikrát máme opakovat, že odpor k protiraketové obraně či k Bushovi není „antiamerikanismem“? Že nám radar nevadí proto, že je americký, nýbrž proto, že je součástí systému, který umožňuje útočit bez strachu z odvety, systému, který přenáší zbrojení do kosmu?

Jiné státy nemusejí představovat lepší alternativu k USA, jistě však budou vliv Washingtonu vyvažovat a nedovolí Pentagonu dělat si co chce, jako v případě unipolárního světa. V tomto smyslu bude nově vzniklá mezinárodní situace pravděpodobně stabilnější a vyrovnanější. „Jiné státy“ ostatně nevedou dvě války na strategicky důležitých místech světa, neporušují Chartu OSN, aby pak druhým kázaly o dodržování mezinárodního práva, nelžou světové veřejnosti o údajných hrozbách Iráku, nemají stovky zahraničních vojenských základen, a tak dále a tak dále.

Ne všechna přirovnání roku 2008 k letům 1938 a 1968 jsou nesmyslná, určité paralely najít lze, jak se pokusil ukázat člen Iniciativy Petr Glivický.

Iniciativa Ne základnám nikdy nevytvářela „teorie o všemocných spiklencích“. V žádném veřejném vystoupení mluvčích či oficiálním materiálu Iniciativy nelze něco takového doložit.

Pokud někteří z aktivistů pochybují například o pozadí útoků z 11. září, mají na to právo, je to jejich soukromý názor, ostatně zcela legitimní. Ne proto, že tyto pochybnosti vyjadřuje i slušná řádka amerických akademiků, ale proto, že schopnost pochybovat je základem kritického přístupu vůbec.

Mimochodem, když mainstreamový iDNES.cz a dokonce ČTK informují o návštěvě Karla Schwarzenberga na setkání Bilderberg Group, není to tedy „vytváření teorií o všemocných spiklencích“ (Větvička), jež „přetváří soudné lidi na skupinky blekotajících paranoiků“ (Slačálek)!? Ne, jsou to totiž fakta! Žádné „konspirační teorie“. Ostatně, proč vůbec přistupovat na tento termín, který stejně jako nařčení z „extremismu“ neslouží nikdy opravdu věcné diskusi, ale především a priorní diskreditaci nositelů nepohodlných názorů?

Ani anarchismu se „teorie spiknutí“ nevyhnuly. Bakunin například podezříval Marxe z tajného spolčení s Rothschildy, nerozpakoval se poukazovat na jejich společný původ. Přesto by nikdo z Ne základnám neřekl, že anarchismus jako takový tíhne k teoriím spiknutí.

Neplatí to ani pro (anarchistické?) nakladatelství Intu, kde přitom vyšla (velmi zajímavá) kniha kanadského profesora Chossudovského ukazující, že americká „válka proti terorismu“ je jeden velký podvod.

Zpět k Ivanu Větvičkovi. Ten kritizuje, že na konferenci „zazněly referáty brojící proti „zbrojařské lobby“. Co jiného čekal od odpůrců nesmyslné militarizace? Nebo chce snad popřít existenci takovéto lobby? Copak o nebezpečí moci „vojensko-průmyslového komplexu“ nehovořil i samotný americký prezident D. D. Eisenhower?

Co jiného než neklamné projevy zbrojařské lobby byly pokusy amerických firem zainteresovaných na protiraketové obraně pozvat na večeře české zákonodárce? Propojenost Bushovy administrativy a zbrojařských kruhů detailně popisuje například rozsáhlá studie vydaná World Policy Institute v roce 2002.

„Zločinné sionistické bandy“ je věta vytržená z kontextu otázky jednoho (nám neznámého) staršího pána v publiku. Veřejně přístupné akce nemohou kádrovat publikum. Větvička měl současně dodat, že dotyčný hovořil poté výslovně o známém masakru v Deir Yassin a že měl tedy zřejmě na mysli teroristickou činnost sionistických organizací Irgun a Stern.

Jak „došlo na mimozemšťany“!? Někdo z publika je zahrnul do své otázky panelistům. Může za to kdokoli z pořadatelů!? Nemůže. Nebo jsme měli dovolit pokládat jen dotazy politicky korektní a ovšem alespoň trochu inteligentní? Nechali jsme radši v diskusi hovořit všechny, kdo měl zájem, včetně těch, kteří se považují za „soudruhy“ nebo nemluví k tématu.

Neneseme odpovědnost za příspěvky z auditoria. Pokud při debatě pan Větvička „trpěl,“ mohl přece odejít.

Autor kritiky hrubě zkresluje, když mluví o příspěvku „kde zaznělo, že Rusko je velmoc, která má právo si libovolně vytyčovat sféry vlivu a my se ruské přítomnosti nemusíme bát, protože z ní neplyne nic špatného.“ Ruské přítomnosti se skutečně bát nemusíme – jsme přece členy NATO, žádný další americký radar kvůli tomu nepotřebujeme. Přesto také podléháme – jako další státy v Evropě – ruskému vlivu, zejména v důsledku energetické závislosti. Tomuto vlivu však budeme podléhat i v případě vybudování americké základny.

Jestli si někdo svévolně vytyčuje sféry vlivu, jsou to především Spojené státy, které se vměšují do tradiční sféry vlivu Ruska a sice do post-sovětského prostoru (střední Evropa sem nepatří). Spojené státy již dávno vyhlásily za svou výsadní sféru vlivu celou Latinskou Ameriku! Proč by si Rusové nemohli nárokovat jen to tzv. „blízké zahraničí“? Když Američané mají pocit, že nemohou chybět ani na Blízkém východě a zároveň se tváří, že Rusko a jiné státy nesmějí mít žádné (legitimní) geopolitické zájmy. Aby bylo jasno, nehájím velmocenskou politiku, jen upozorňuji na příslovečné „dvojí standardy“.

Podle Ivana Větvičky by prý „Iniciativě Ne základnám a zejména panu Májíčkovi slušelo více pokory.“ Budiž. Iniciativa i Jan Májíček osobně má ale i důvod ke zdravé hrdosti na své úspěchy, které ostatně popsal i Ondřej Slačálek, kterého Větvička vykreslil jen jako kritika Iniciativy. Ta prý ale „zastřešuje především levicové názory, z nichž některé jsou extrémní“ – tuto charakteristiku s gustem šíří masmédia, nyní tedy i „volně píšící novinář“ Ivan Větvička. Všichni si přitom mohou přečíst našich 10 důvodů proti radaru a posoudit, nakolik jsou tyto argumenty „levicové“.

Větvička v závěru článku použil i zprofanovaného strašáka „spolupráce s komunisty,“ kterou Iniciativě předhazuje (aniž by uvedl příklady tohoto údajně tak pohoršlivého poklesku). Tak prý odrazujeme většinu potenciálních sympatizantů. Jak to Větvička ví? Co když oni sympatizanti nejsou z těch, co podléhají současné propagandě mimo jiné ostrakizující a priori cokoli „komunistického“? Co když i mezi komunisty existují slušní lidé? Co když současná KSČM není o nic více nepřijatelná než současná ODS (kolik skandálů má ta která strana na triku)? A co když Ne základnám prostě nekádruje (už jen proto, že má důležitější věci na práci)? Ostatně si nelze nevšimnout, že okázalými „antikomunisty“ jsou dnes zpravidla normalizační konformisté (např. včetně premiéra Topolánka), nikoli aktivní odpůrci předlistopadového režimu, z nichž mnozí (Petr Uhl, Jaroslav Šabata, Jan Tesař, Julius Tomin, ale třeba i Zdeněk Bárta) naši Iniciativu výslovně podporují.

Mimochodem, Churchill se proslavil větou (parafrázuji), že pro porážku Hitlera se spojí třeba s ďáblem (není to paralela hrozby „radaru“ s hrozbou nacismu, je to ukázka toho, že spolupráce s komunisty, resp. se Stalinem nebyla a není zcela nepřípustná).

Ivan Větvička konečně zkresluje i v samém závěru článku: „Iniciativa by se měla soustředit na jediný cíl: zabránit výstavbě protiraketového radaru v ČR a neplánovat, do čeho se pustí příště (již na tomto setkání se téma začalo rozmělňovat glosami k situaci v Iráku, Afghánistánu, Gruzii, nebo kritikou kapitalismu a naší politické scény).“ Jak může Ivan Větvička z několika příležitostných glos pár členů Iniciativy usuzovat, že se snad Iniciativa hodlá pouštět do dalších problémů? Iniciativa Ne základnám se nechystá chopit dalších protestních témat, zůstává i nadále zaměřená výhradně na boj proti „radaru“. To ovšem neznamená, že se nemohou jednotliví aktivisté či sympatizanti vyjadřovat i k jiným (beztak souvisejícím) politickým otázkám, zejména pokud tak činí jako soukromé osoby.

Některé věci navíc bez kontextu pochopit nelze. Nejen na Britských listech tak existuje mnoho článků zasazujících protiraketovou obranu do širšího rámce, včetně konfliktů v Iráku a v Afghánistánu.

Autor je student politologie FF UK a mezinárodních vztahů FSV UK. Text vyjadřuje jeho osobní názor, nikoli stanovisko iniciativy Ne základnám