Zajímavou informací je údaj, že plat československého univerzitního profesora se pohyboval od 10 000 do 30 000 Kč ročně, což znamenalo, že průměrná pražská měsíční činže 600 Kč byla značně vysoká, stejně jako původní koncesionářský poplatek za poslech rozhlasu ve dvacátých letech ve výši 100 Kč měsíčně (no, dali byste dnes za poslech rozhlasu kolem 1000 Kč měsíčně? Ale za internet se to dnes platí...) To vysvětluje, proč je zákazník ve filmu s Hugo Haasem Život je pes tak šokován, když má zaplatit za standardní gramodesku 75 Kč. (No, dali byste 75 Kč za dvakrát čtyřminutovou nahrávku?) Třetí část výstavy, v přízemí, je věnována vědeckému a uměleckému životu Republiky československé.

Na výstavě mě zaujaly dvě záhady. Při vstupu do místností věnovaných pražskému životu uvidí návštěvník obří fotografii Václavského náměstí někdy z třicátých let, s dvěma stojícími tramvajemi ve stanici. Jsou to devítka a sedmička - jenže, pozornější návštěvník si povšimne, že velká fotografie je zrcadlově obrácená. Někdo při vytváření zvětšeniny negativ vsunul do přístroje ze špatné strany. Že by si toho nikdo z organizátorů výstavy nepovšiml? Je to pouhý šlendrián, anebo má zrcadlové obrácení fotografie nějaký skrytý význam?

Jinou záhadou je, že ve vitríně dobového československého tisku z let 1918-1938 je umístěn i výtisk deníku Svobodné slovo z 10. prosince 1989. Mohl by nějaký pracovník výstavy vysvětlit, proč tomu tak je?