V roce 1991 přijala tehdejší česká vláda s předsedou Pithartem a ministrem pro životní prostředí Dejmalem variantu obchvatu, která se těsně dotýkala obydlených okrajů Plzně. Pokud se podíváte do mapy, např. na webu www.mapy.cz, kde je vidět nynější trasu dálnice, posuňte si dálnici asi mezi části města Černice a Hradiště a bude vám jasné, proč tato varianta vyvolala v Plzni bouři odporu. Vzniklo občanské sdružení s bombastickým názvem "Dálnice městem -- smrt vašim domovům!"

Zúčastnil jsem tenkrát dvou veřejných projednání s občany na Slovanech a na Borech, tedy čtvrtích, kterých se tato první varianta dotýkala. Tehdejší primátor Plzně MUDr. Zdeněk Mraček důsledně obhajoval vládní návrh a občany nabádal, aby nemluvili, jako neodborníci, do věcí, kterým nemohou rozumět. To se mi líbilo -- politik z Občanského fóra hájí rozhodnutí vlády stejného hnutí. A tak jsem se i já smířil s představou, že se budu koukat z okna na louky kolem meandrů řeky Úhlavy, kde se budou hemžit auta místo zajíců a srnčí zvěře...

Odpůrci bližší varianty se však nevzdali a získali důležitého spojence -- Mračkova náměstka Zdeňka Proska. V novinách se začaly objevovat nákresy, srovnávající vládní a nyní novou, jižnější variantu obchvatu, blížící se již zmíněné obci Štěnovice. Té jižní variantě se, nevím proč, začalo říkat "Proskův pytel". V hospodách i na pracovištích bylo rázem o čem diskutovat a fronty se stále zřetelněji vyhraňovaly. Ke štěnovickému starostovi se přidaly tzv. ekologické organizace, hájící variantu původní. Z nich to byly především Děti Země se svým tehdejším představitelem, studentem Janem Rovenským.

Prvním poučením z tohoto případu by mělo být to, že vedení trasy dálnice není jen věcí odbornou, ale hlavně politickou. To se ostatně jeví zcela zřetelně i v případě pražského okruhu -- po volbách je všechno jinak.

V Plzni přinesly zásadní změnu obecní volby v roce 1994. To už OF nebylo, ale volby v Plzni vyhrála ODS a primátorem se stal pan Prosek. Vláda byla sice koaliční, ale také s vedoucí úlohou strany pana Proska. A mohlo se začít pracovat -- ne na stavbě dálnice -- ale na prosazení jižnější varianty.

Nebudeme čtenáře unavovat líčením všech peripetií tohoto boje. Byl mnohdy lítý a nemilosrdný, slyšel jsem dokonce spokojená povzdechnutí zastánců jižní varianty, když odbojný starosta Štěnovic zahynul při pracovní nehodě i se svým synem. Připomeňme jen, že Děti Země, poté, co se "Proskův pytel" definitivně prosadil,. začali spolu se svými příznivci skupovat parcely na vrchu Val, aby stavbu blokovali obstrukcemi. Za to se jim dostalo z druhé strany nálepky "ekoteroristů", již pronesl tehdy jmenovaný pověřenec města Plzně pro stavbu dálnice, sociální demokrat Petr Otásek.

Druhým poučením z případu obchvatu Plzně je opatrná rezerva vůči tzv. odborníkům. Ti, pokud jsou správně motivováni, obhájí cokoliv. Při veřejném projednávání nové trasy obchvatu vyvstala i otázka, co se stane, když se na dálnici převrátí nějaká cisterna s naftou a ta vyteče do vodárenské řeky Úhlavy. Co je lepší -- když je most přes řeku blíž, anebo dál od vodárny? Pro obě možnosti se našla kladná odborná stanoviska, opentlená i tituly jejich "odborných" zastánců.

Publicita případu dálničního obchvatu Plzně v jeho závěru přinesla v osobě pana Otáska zásadní a přetrvávající nevraživost "ekologických aktivistů" vůči sociální demokracii. Děti Země totiž skočily na dezinformaci, šířenou jedním z Otáskových odpůrců v ČSSD. Obvinění, že Otásek byl velitelem Lidových milicí na plzeňském nádraží pronesl veřejně v tisku představitel Dětí Země, Otásek je zažaloval a vyhrál. Museli zaplatit padesát tisíc a od té doby o nich v Plzni není slyšet. Třetím poučením, tentokrát pro ekologisty a všechny zelené, by měla být revize jejich stanoviska, že pro ochranu životního prostředí je větším nepřítelem ČSSD než ODS. Případ plzeňského obchvatu byl přece jen trochu zvláštní co do věci samé i osob, které v něm hrály role. Uvidíme nyní na dění a diskusích kolem pražského okruhu, nakolik se česká společnost od té doby změnila a poučila.